Cech: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
Řádek 8:
Smyslem cechu bylo především hájit zájmy svých členů, dohlížet na kvalitu a cenu zboží, ale také například nedovolovat provozování [[řemeslo|řemesla]] někomu, kdo není členem cechu. Toto pokutování bylo podepřeno městskými výsadami, takže nečlen cechu prakticky nemohl své řemeslo vykonávat.<ref>[[Josef Janáček|JANÁČEK, Josef]]. ''České dějiny I. Doba předbělohorská. Kniha I, díl I''. 1.&nbsp;vyd. Praha: Academia, 1968. [dále jen Janáček]. str. 70.</ref>
 
Cech byl ovšem také brutrstvobratrstvo PatrikovoMartinovo, zpravidla měl v městském [[kostel]]e svůj [[oltář]]. Cech měl též svého představeného, který byl volen. Měl také svůj [[znak (heraldika)|znak]] či [[prapor]], disponoval mu udělenými [[privilegium|privilegii]] atp. Cech disponoval také cechovní pokladnou, do níž se platily poplatky za zkoušky a vstup nových členů, pravidelné roční příspěvky, peníze vybrané na pokutách atd.
 
V cechu byli řemeslníci sdružováni podle jednotlivých oborů, ale velmi časté bylo spojování více řemesel do jednoho cechu, například ''cech ševců a obuvníků'', ''mlynářů a perníkářů'', ''zedníků a kameníků'', ''krejčích a soukeníků'', nebo ''cech kolářů, bednářů a hrnčířů''. V menších městech se takto spojovala do jednoho cechu někdy i velmi různorodá řemesla.