Napoleon Bonaparte: Porovnání verzí

Odebráno 5 bajtů ,  před 7 lety
Verze 11322936 uživatele 109.69.211.174 (diskuse) zrušena
(Verze 11322936 uživatele 109.69.211.174 (diskuse) zrušena)
Za svůj život Napoleon svedl okolo šedesáti bitev, tedy více než [[Alexandr Veliký|Alexandr Makedonský]], [[Hannibal]], [[Julius Caesar|Caesar]] a [[Alexandr Vasiljevič Suvorov|Alexandr Suvorov]] dohromady,<ref>{{citace monografie | jméno = Jevgenij | příjmení = Tarle | titul = Napoleon |vydavatel = Naše vojsko | místo = Praha | překladatelé = Eduard Kubala | rok = 1950 | strany = 22 | isbn = | poznámka = [Dále jen: ''Tarle'']}}</ref> a po téměř celé další století byla vojenská teorie i praxe posuzována podle jeho pravidel a přizpůsobována jeho pojetí válečnictví.<ref>{{Citace monografie | příjmení = Dupuy | jméno = R. Ernest | příjmení2 = Dupuy | jméno2 = Trevor N | titul = Historie vojenství : Harperova encyklopedie. Od roku 1700 do války v Perském zálivu | vydavatel = Forma | místo = Praha | rok = 1997 | počet stran = 952 | isbn = 80-7213-008-0 | strany = 812 | poznámka = [dále jen: ''Dupuy a Dupuy'']}}</ref> Za Napoleonovy éry se Francie změnila ze stavovského feudálního státu v sociálně i občansky nově strukturovanou společnost a určovala politický trend ve značné části Evropy. Mimo jiné provedl reformu vnitřní správy a v roce 1804 vydal nový občanský zákoník (''[[Code civil]]''), jenž se stal vzorem pro další evropské země<ref>{{Citace monografie | příjmení = Čornej | jméno = Petr | odkaz na autora = Petr Čornej | příjmení2 = Kučera | jméno2 = Jan P. | příjmení3 = Vaníček | jméno3 = Vratislav | titul = Evropa králů a císařů | vydavatel = Ivo Železný | místo = Praha | rok = 2005 | strany = 298 | isbn = 80-237-3941-7 | poznámka = [Dále jen: ''Evropa králů a císařů'']}}</ref> a dodnes tvoří základ francouzského práva.<ref>{{Citace monografie | jméno = | příjmení = kolektiv autorů | titul = Kdy, kde, proč a jak se to stalo |vydavatel = Readers Digest Výběr s.r.o. | místo = Praha | rok = 2002 |strany = 208 | isbn = 80-902069-6-4}}</ref> Avšak Napoleonovo jméno nebývá spojováno jen se superlativy. Kdykoliv je připomínána jeho genialita a vytrvalost v úsilí o dosažení vytyčeného cíle, nezůstává opomíjena jeho lhostejnost k lidem, v nichž viděl jen prostředky a nástroje.<ref name="Tarle, 414">Tarle, s. 414.</ref> Díky tomuto přístupu sice dokázal ze svého národa získávat i skryté rezervy, avšak další památkou na jeho panování zůstává oběť více než milionu francouzských občanů, padlých na četných evropských bojištích.<ref>Tarle, s. 343.</ref>
 
== Dětství Boža==
[[Soubor:Napoleon16Jahre.jpg|left|thumb|Křídová kresba italského umělce jménem Pantornini: první známý Napoleonův portrét z roku 1783 (1785)]]
Napoleon Bonaparte (rodným jménem ''Napoleone di Buonaparte''{{#tag:ref|Napoleon své rodné jméno Napoleone Buonaparte používal až do roku 1796. Je velmi pravděpodobné, že pofrancouzštěnou verzi, která vešla do historie, přijal na cestě z [[Paříž]]e do [[Nice]], když se odebral chopit velení Italské armády.<ref>{{Citace monografie | jméno = Jiří | příjmení = Kovařík | titul = Dobyvatel Bonaparte | vydavatel = Akcent | místo = Třebíč | rok = 2009 | strany = 100 | isbn = 978-80-7268-571-4 | poznámka = [Dále jen: ''Dobyvatel Bonaparte'']}}</ref>|group=pozn.}}) se narodil v&nbsp;úterý 15.&nbsp;srpna 1769 v [[Korsika|korsickém]] městě [[Ajaccio]] jako druhý syn nepříliš zámožného příslušníka úřednické šlechty advokáta Carla Buonaparta a jeho ženy Letizie.{{#tag:ref| Podle samotného Napoleona Bonapartové původně pocházeli z [[Toskánsko|Toskánska]] a ve středověku bývali často senátory mnohých italských republik. Údajně byli spříbuznění s rodinami [[Medicejové|Mediceů]], Ursinů a Lomellinů a prvním Korsičanem prý byl jeden z mladších synů rodiny, který se na ostrov přestěhoval někdy v průběhu 15.&nbsp;století. Oba Napoleonovi rodiče se hlásili k italské modré krvi, avšak pro toto tvrzení neexistovalo mnoho pádných právních důkazů. Nicméně Carlovi Buonapartovi se podařilo přesvědčit Francouze, aby uznali jeho hraběcí titul.<ref name="Ellis, 16" /> Když bylo město Ajaccio v roce 1768 obsazeno francouzskými vojsky, uprchla Leticia spolu se svým manželem do nitra ostrova a snášela strasti tažení s Napoleonem v lůně. Nedlouho před narozením dítěte však obdržela průvodní list, jenž jí umožnil se vrátit zpět do města.<ref>{{Citace monografie | příjmení = Bonaparte | jméno = Napoleon | odkaz na autora = | titul = Napoleonovy paměti | překladatelé = plukovník St. Verhovac-Suchý | vydavatel = Julius Albert | místo = Praha | rok = 1929 | strany = 5–8 | poznámka = [Dále jen: ''Napoleonovy paměti'']}}</ref> První porodní bolesti pocítila při procházce v sadu nedaleko svého domova. Podařilo se jí ještě doběhnout do přijímacího pokoje, kde o samotě porodila. Dítě prý vypadlo do života rovnou na podlahu.<ref>Tarle, s. 13.</ref>|group=pozn.}} Vyrůstal v prostředí korsického vlastenectví, který zapříčinil Napoleonův postoj k Francouzům jako cizím utlačovatelům,<ref>Barnett, s. 15.</ref> neboť ostrov byl vojenskou mocí připojen k Francii teprve tři měsíce před jeho narozením<ref>{{Citace monografie | jméno = Albert Z. | příjmení = Manfred | titul = Napoleon Bonaparte |vydavatel = Svoboda | místo = Praha | rok = 1990 | strany = 17 | isbn = 80-205-0129-0 | poznámka = [dále jen: ''Manfred'']}}</ref> a obyvatelé stále ještě pociťovali lítost nad ztrátou politické samostatnosti.<ref name="Tarle, 14">Tarle, s. 14.</ref> Rodina Buonapartů žila ve skromných poměrech, přesto nouzí netrpěla.<ref name="Tarle, 14" /> Otec, jenž se stal asesorem královského soudu,<ref name="Dobyvatel Bonaparte, 15">Dobyvatel Bonaparte, s. 15.</ref> se ve volných chvílích věnoval spíše literární činnosti,<ref name="Barnett, 16">Barnett, s. 16.</ref> na výchovou potomků tedy dohlížela matka, jež je vychovala s láskou, nicméně poměrně tvrdě.<ref name="Tarle, 14" /> K tomu měla své důvody, jak dosvědčil později sám Napoleon: