Anthony Eden: Porovnání verzí

| jméno = Anthony Eden

| obrázek = Anthony Eden visiting Canada 1954.jpg

| velikost_obrázku = 200px

| úřad = [[Seznam britských premiérů|Premiér Spojeného království]]

| od = [[7. duben]] [[1955]]

| do = [[10. leden]] [[1957]]

| panovník = [[Alžběta II.]]

| předchůdce = [[Winston Churchill]]

| nástupce = [[Harold Macmillan]]

| datum_narození = [[12. červen]] [[1897]]

| místo_narození = West Auckland, [[Durham]]

| datum_úmrtí = [[14. leden]] [[1977]]

| místo_úmrtí = Salisbury

| strana = [[Konzervativní strana (Spojené království)|Konzervativní strana]]

| alma_mater = [[Christ Church (Oxford)|Christ Church]], [[Oxford]]

Získal si jméno jako oponent [[appeasement]]u, ''muž míru'' a schopný [[diplomat]], což ale přehlušila jeho aktivita v [[Suezská krize|Suezské krizi]] roku [[1956]], kterou jeho kritici ve straně označili jako historický neúspěch britské zahraniční politiky signalizující konec nadvlády Británie na [[Střední východ|Středním východě]].

Narodil se ve West Aucklandu do rodiny konzervativních [[velkostatek|velkostatkářvelkostatkářů]]ů. Jeho otcem byl baron William Eden a matkou Sybil Frances Greyová. Studoval na [[Eton College]].

Roku [[1926]] se stal [[Sekretář (administrativa)|tajemníktajemníkem]]em ministra zahraničí [[Austen Chamberlain|Austena Chamberlaina]] a roku [[1931]] získal funkci podsekretáře ministra zahraničí. Roku [[1934]] se stal [[ministr]]em pro záležitosti [[Společnost národů|Společnosti národů]] ve vládě [[Stanley Baldwin]]a. Jako účastník [[První světová válka|první světové války]] zastával zpočátku protiválečné [[názor]]y, ale byl mezi prvními, kteří pochopili, že [[mír]], s ohledem na [[nacistické Německo]] a fašistickou [[Itálie|Itálii]], nemůže být zajištěn politikou appeasementu. Po rezignaci minstra zahraničí Hoara roku [[1935]] nastoupil na jeho místo.

Ve své funkci zastával politiku nezasahování do [[Španělská občanská válka|španělské občanské války]] a podporoval [[Neville Chamberlain]]a v jeho snaze udržet [[mír]] prostřednictvím ústupků vůči nacistickému Německu. Jeho [[rezignace]] je připisována nesouhlasu s politikou appeasementu nicméně spory mezi ním a [[Předseda vlády|premiérpremiérem]]em se týkaly toho, jak daleko dojít v jednání s Itálií, a politiku [[appeasement]]u vůči nacistickému Německu nekritizoval.

Poté, co se stal v roce [[1940]] premiérem [[Winston Churchill]], byl jmenován do funkce ministra války a na konci roku se stal znovu ministrem zahraničí. I když byl Churchillovým spojencem, jeho vliv byl omezený, protože s [[Franklin Delano Roosevelt|Rooseveltem]] a [[Josif Vissarionovič Stalin|StalinStalinem]]em jednal premiér sám. Roku [[1942]] se stal i předsedou [[Dolní sněmovna Spojeného království|dolní komory]] britského parlamentu.

V říjnu vpadla britská, francouzská a [[izrael]]ská vojska do [[Egypt]]a a obsadila oblast průplavu. Nicméně [[Prezident Spojených států amerických|americký prezident]] [[Dwight D. Eisenhower|Dwight Eisenhower]] byl silným zastáncem [[dekolonizace]] a okamžitě proti invazi důrazně protestoval. Nakonec byl donucen ustoupit americkému tlaku a vojsko stáhnout. Tato [[Suezská krize]] je považována za ukončení postavení Velké Británie jako světové velmoci. Jeho pověst [[státník]]a tím velmi utrpěla a zhoršil se i jeho [[zdravotní stav]]. Jeho kancléř [[Harold Macmillan]] dosáhl toho, aby krátce nato v lednu [[1957]] odstoupil z funkce premiéra.