Klimatizace: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
Bez shrnutí editace |
m historie |
||
Řádek 29:
Typ [[chladící médium|chladícího média]] se liší od použití pro konkrétní aplikaci. Běžnými chladivy jsou [[amoniak]], [[Oxid uhličitý|C02]], [[fluorovodík]]y a fluoruhlovodíky (HFC). Použití chladiv na bázi [[freon]]ů (CFC) je na základě [[Vídeňská úmluva na ochranu ozonové vrstvy|Vídeňské úmluvy na ochranu ozonové vrstvy]] a [[Montrealský protokol|Montrealského protokolu]] <ref>[http://www.mzp.cz/cz/videnska_umluva_montrealsky_protokol_dokument], MŽP.cz, Vídeňská úmluva na ochranu ozonové vrstvy a Montrealský protokol o látkách, které poškozují ozonovou vrstvu</ref> regulováno a postupně vylučováno.
== Historie ==
Prvky principu klimatizace se objevily již ve starověkých civilizacích. Např. bohatí Římané měli své domy jednou zdí spojené s [[Akvadukt|akvaduktem]], který je ochlazoval.<ref>http://www.blueteam.cz/klimatizace-a-chlazeni/historie-klimatizace.html</ref> Za otce principu klimatizace v moderním pojetí je považován britský vědec [[Michael Faraday]], který v roce 1820 zjistil, že stlačené amonium ([[NH3]]) v kapalném stavu dokáže chladit, pokud je postupně vypouštěno. Za skutečného vynálezce klimatizace je považován americký inženýr [[Willis Carrier]], který instaloval 17. července 1902 první klimatizační systém. Tato klimatizace byla instalována v americkém New Yorku v tiskárně Sackett-Wilhelm, která si jej objednala, jelikož měla velké problémy s usycháním barev a mačkáním papíru kvůli vysoké teplotě a vlhkosti vzduchu. Carrierova klimatizace pracovala na principu vzduchu hnaného kolem trubek se studenou vodou. Tím docházelo ke srážení vodních par na těchto trubkách, čímž se ochlazoval okolní prostor.
== Zdravotní rizika ==
|