Búrské války: Porovnání verzí

[[Druhá búrská válka]] propukla v roce [[1899]] poté, co Búrové definitivně odmítli udělit občanství (a tudíž i patřičná občanská práva) Britům, kteří se do země valili od roku [[1887]], kdy se v ní našla bohatá ložiska [[zlato|zlata]]. Boje zahájili Búrové poté, co Velká Británie odmítla stáhnout nové vojenské jednotky ohrožující hranice búrských republik. Klasická [[válka]] (1899-[[1900]]), v níž Britové zpočátku utrpěli několik ostudných porážek, aby se nakonec prosadili díky obrovské materiální a početní převaze, byla nahrazena [[PartyzánskýPartyzánská bojválka|gerilovou válkou]] (1900-1902). Tu nakonec Británie vyhrála jen za cenu nasazení téměř 500 000 mužů (celá populace Búrů zahrnovala pouze 85 000 dospělých mužů), obrovských [[ztráty (vojenství)|ztrát]] a použití extrémně brutálních metod (v dnešní době by je [[mezinárodní právo]] vyhodnotilo jako [[válečné zločiny]] a [[zločiny proti lidskosti]]), které značně zdiskreditovaly myšlenku, že Britové přinášejí koloniím civilizaci. Asi nejdiskutovanější byla [[taktika spálené země]] a vytváření [[koncentrační tábor|koncentračních táborů]] pro téměř všechny búrské obyvatele búrských republik (včetně žen a dětí), což někteří moderní autoři označují vzhledem k podmínkám v nich panujících za jednání s charakterem [[genocida|genocidy]]. Byly zde však i další „nešťastné okolnosti“ jako [[mučení]] a zabíjení zajatců či vyzbrojení 10 000 domorodců [[kmen (sociologie)|kmene]] [[Bantu]] moderními [[zbraň|zbraněmi]]. Nutno ovšem říci, že řada Búrů se těmto metodám přizpůsobila.