Újma: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
Verze 11279840 uživatele Marv1N (diskuse) zrušena; spam
Verze 11279843 uživatele 194.228.13.34 (diskuse) zrušena
Řádek 1:
'''PrůjemÚjma''' v českém [[právo|právu]] může být majetkového i nemajetkového charakteru. MajetkovýMajetková průjemújma se označuje pojmem '''škoda'''. Odpovědnost za průjemújmu a její náhrada je obecně stanovena v § 2894-2971 [[Občanský zákoník (Česko, 2012)|občanského zákoníku]], zvláštní úpravu pro oblast pracovněprávních vztahů obsahuje v § 248-275 [[zákoník práce (Česko, 2006)|zákoník práce]] a odpovědnost za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem zákon č. 82/1998 [[Sbírka zákonů|Sb.]] Ve smyslu § 1 odst. 1 občanského zákoníku uplatnění soukromoprávní odpovědnosti za průjemújmu ''[[poškozený]]m'' nevylučuje samostatnou veřejnoprávní, např. trestněprávní odpovědnost ''škůdce''.
 
== Odpovědnost za průjemújmu ==
Obecně platí, že každý má povinnost si počínat tak, aby nedocházelo k nedůvodným průjmůmújmám. Určitými výjimkami z tohoto principu [[prevence]] je jednání v [[nutná obrana|nutné obraně]] nebo [[krajní nouze|krajní nouzi]]. V opačném případě a při splnění zákonných předpokladů nastupuje [[odpovědnost]] nahradit vzniklývzniklou průjemújmu. Těmito předpoklady jsou:
# protiprávní jednání ([[delikt]])
# vznik škody
# [[příčinná souvislost]] mezi protiprávním jednáním škůdce a vzniklou škodou (tzv. ''kauzální nexus'')
# [[zavinění]] (buď úmyslné, nebo nedbalostní)
Protiprávní jednání může spočívat v porušení [[dobré mravy|dobrých mravů]], [[zákon]]a nebo uzavřené [[smlouva|smlouvy]]. Jestliže je průjmemújmou majetková škoda, rozlišuje se tzv. skutečná škoda (''damnum emergens''), tedy hodnota, o kterou se majetek poškozeného reálně zmenšil, a ušlý zisk (''lucrum cessans''), majetkový prospěch, jehož by poškozený jinak dosáhl, kdyby ke škodě nedošlo. Co se týče zavinění, vždy pro vznik odpovědnosti postačí [[nedbalost]], ledaže zákon výslovně požaduje [[úmysl]]. V některých případech je zákonem stanovena odpovědnost bez ohledu na zavinění škůdce, jde o tzv. ''objektivní odpovědnost'', odpovědnost za následek. Je tomu tak vždy v případě porušení smluvní povinnosti a dále např. při škodě způsobené provozní činností nebo vadou věci. I v těchto případech se ale lze odpovědnosti zprostit (tzv. ''liberace'') prokázáním toho, že došlo k naplnění liberačních důvodů, jestliže je zákon stanoví.
 
Jestliže se o nároku na náhradu průjmuújmy vede [[sporné řízení|občanské soudní řízení]], protiprávní jednání, vznik průjmuújmy a příčinnou souvislost mezi nimi musí prokázat [[žalobce]] (poškozený). Zavinění občanský zákoník předpokládá (''presumuje''), avšak [[žalovaný]] škůdce se může ze své odpovědnosti vyvinit (tzv. ''exkulpace''), pokud prokáže, že škodu nezavinil.
 
== Náhrada průjmuújmy ==
Škodu je nutné nahradit vždy, nemajetkovýnemajetkovou průjemújmu jen tehdy, bylo-li to předem ujednáno nebo stanoví-li tak výslovně zákon, jako je tomu při průjmuújmě na přirozených právech člověka. Jestliže je škůdců několik, hovoří se o pluralitě škůdců a nastupuje tzv. ''solidární odpovědnost'' za způsobenýzpůsobenou průjemújmu, tj. všichni škůdci odpovídají společně a nerozdílně (poškozený může náhradu škody vymáhat po kterémkoli z nich a nahradí-li škodu jeden škůdce, zprostí se odpovědnosti vůči poškozenému i všichni ostatní). Škůdce, který škodu nahradil, má však vůči ostatním škůdcům sám nárok na náhradu, tzv. ''regres''. Jen výjimečně může soud rozhodnout o dělené odpovědnosti za škodu, např. pokud se škůdci na vzniku škody podíleli nerovnoměrně a nebylo by spravedlivé zavázat k solidární náhradě i ty škůdce, jejichž podíl je minimální. Byla-li škoda způsobena také zaviněním poškozeného, nese ji poškozený poměrně, tzn. že škůdce mu nahradí pouze část způsobené škody. Pokud je škoda způsobena výlučně zaviněním poškozeného, nese ji sám, tzn. že škůdce mu nemusí hradit nic. České právo na rozdíl od např. anglosaského právního prostředí neumožňuje tzv. sankční (''punitivní'') odškodnění, jehož účelem je vedle funkce reparační uložit škůdci sankci, a zabránit tak opakování protiprávního jednání (funkce prevenční).
 
Náhrada škody ('''odškodnění''') se přednostně provádí uvedením do původního stavu (''restitutio in integrum''), není-li to dobře možné nebo požaduje-li to poškozený,ú poskytuje se peněžitá (''relutární'') náhrada. Při určení výše škody se vychází z obvyklé ceny v době poškození, došlo-li k tomu svévolně nebo ze škodolibosti, hradí se tzv. ''cena zvláštní obliby'', v níž se zohledňuje i emocionální vztah poškozeného k věci. Nelze-li výši škody určit přesně, stanoví ji podle spravedlivého uvážení jednotlivých okolností případu [[soud]]. Ten má také tzv. ''moderační právo'', kdy může výši náhrady z důvodů zvláštního zřetele hodných přiměřeně snížit.
 
Náhrada nemateriálníhonemateriální průjmuújmy ('''odčinění''') se poskytuje ve formě přiměřeného [[zadostiučinění]], které může být poskytnuto i v penězích. V případě průjmuújmy na zdraví se jednorázově hradí [[bolestné]], náklady spojené s péčí o zdraví a vznikla-li poškozenému i překážka lepší budoucnosti, pak navíc náhrada ztížení společenského uplatnění. Opětovnými plněními jsou náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti, náhrada za ztrátu na důchodu a další peněžité důchody, pokud poškození zdraví vedlo ke snížení výdělkových možností poškozeného. Jestliže dojde k usmrcení, náleží pozůstalým jednorázová peněžitá náhrada, dále náhrada přiměřených nákladů spojených s pohřbem a opětující se náklady na jejich výživu. Výše jednorázových náhrad byla dříve určena vyhláškou [[Ministerstvo zdravotnictví České republiky|Ministerstva zdravotnictví]] (č. 440/2001 Sb., resp. před ní č. 32/1965 Sb.), která však byla k 1. lednu 2014 zrušena a nově tak jejich výše závisí na úvaze soudce. Zákon pro jejich určení stanoví pouze kritérium plného vyvážení vytrpěných bolesti a dalších nemajetkových újem, resp. utrpení pozůstalých, případně zásady slušnosti. <!-- [[Nejvyšší soud České republiky|Nejvyšší soud]] nicméně v zájmu zachování právní jistoty a očekávatelnosti soudního rozhodování podle § 13 občanského zákoníku připravil metodiku, která stanoví podrobný postup pro jejich výpočet. -->
 
== Promlčení ==
Nárok na náhradu průjmuújmy se [[promlčení|promlčuje]] za tři roky ode dne, kdy se poškozený dozví o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá (tzv. ''subjektivní promlčecí lhůta''). Nejpozději se však nárok na náhradu promlčí za deset let ode dne, kdy ke škodě došlo (tzv. ''objektivní promlčecí lhůta''), v případě úmyslně způsobené škody až za 15 let. K promlčení tedy dojde uplynutím buď subjektivní, nebo objektivní lhůty, podle toho, která z nich uplyne jako první. I po promlčení nároku na náhradu průjmuújmy se však případné obohacení škůdce považuje za [[bezdůvodné obohacení|bezdůvodné]] a má povinnost jej vydat.
 
Pokud v promlčecí lhůtě není nárok na náhradu průjmuújmy uplatněn (podána [[žaloba]] u soudu) a později žalovaná osoba promlčení namítne, nemůže soud nárok přiznat. Pokud je ve lhůtě doručena žaloba soudu a žalobce v řízení řádně pokračuje, lhůta po dobu trvání řízení neběží (tzv. stavení lhůty).
 
== Škoda v trestním právu ==
Řádek 56:
|}
 
Jestliže bylbyla průjemújma způsobenzpůsobena trestným činem, může [[poškozený]] podle § 43 [[trestní řád (Československo, 1961)|trestního řádu]] nejpozději v hlavním líčení před zahájením dokazování požádat, aby trestní soud v odsuzujícím rozsudku uložil pachateli činu povinnost způsobenýzpůsobenou průjemújmu nahradit v penězích. Soud návrhu alespoň částečně vyhoví a ve zbytku uplatněného nároku, případně zcela poškozeného ve smyslu § 229 trestního řádu odkáže na [[sporné řízení|řízení ve věcech občanskoprávních]], pokud podle výsledků dokazování není pro takové rozhodnutí podklad či pokud by bylo nutné provádět další dokazování, které by ale trestní řízení podstatně protáhlo.
 
== Související články ==
Řádek 71:
* {{Wikislovník|heslo=škoda}}
{{Otto|Interesse}}
* [http://obcanskyzakonik.justice.cz/nahrada-ujmy/ Náhrada průjmuújmy v novém občanském zákoníku]
 
[[Kategorie:Soukromé právo]]