Úsov (zámek): Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m přidána Kategorie:Manýristické zámky v Česku za použití HotCat |
m edit-doplnění a rekonstrukce→Historie zámku |
||
Řádek 3:
== Historie zámku ==
Raně gotický '''hrad Úsov''' s dispozicí francouzského kastelu byl postaven na rozhraní starého sídelního území a královského hvozdu.
Přímo nad městem se vypínají hrad a zámek, což je poměrně řídký případ, kdy původní hrad a pozdější zámek stojí vedle sebe ve vzácné symbióze, aniž by stavba druhého znamenala zánik nebo úplnou přestavbu prvého.
*Úsovský hrad byl mohutnou středověkou pevností. Poprvé se uvádí roku [[1260]], kdy ho získal olomoucký [[purkrabí]] Jiljí (Idík) z rodu [[Švábenští ze Švábenic|pánů ze Švábenic]]. Ten získal krátce před tímto datem „úsovský újezd“ jako výsluhu od krále [[Přemysl Otakar II.|Přemysla Otakara II]]. a tehdy se již po Úsovu psal. Zřejmě právě on vybudoval uprostřed rozsáhlých lesů nad říčkou [[Doubravka (říčka)|Doubravkou]] kamenný hrad.
*Od roku [[1276]] byl Úsov až do r. [[1408]] v přímém držení krále, s krátkým obdobím 20ti let (cca v letech 1330-1350), kdy ho drželi v zástavě [[Šternberkové]]. Po roce 1350 spravoval úsovské zboží syn [[Jan Lucemburský|Jana Lucemburského]] pozdější [[moravský markrabě]] [[Jan Jindřich]].
*V letech 1375 – 1405 patřil [[Úsov]] moravskému markraběti [[Jošt Moravský|Joštovi]], který z něj učinil za [[Moravské markraběcí války|moravských markraběcích válek]] důležitou základnu svých vojenských rot. Krvavé spory mezi ním a mladším bratrem [[Prokop Lucemburský|Prokopem]] se nevyhnuly ani hradu a jejich vojenské družiny pustošily celý kraj.
*Po Prokopově smrti zastavil markarbě Jošt Úsov r. 1408 pánům [[z Kurovic]] a v r. [[1416]] potvrdil král [[Václav IV.]]. Zástavu úsovského zeměpanského zboží bohatému českému šlechtici Janu z Vlašimi s jedinou výhradou a to, že mu hrad zůstane stále otevřen. Stoletá vláda pánů [[Jankovští z Vlašimi|z Vlašimi]] zanechala na Úsově trvalé stopy. K nim můžeme přičíst prakticky veškeré gotické úpravy dodnes na hradě zachované – např. věž Vlašimka. Právě ta nese jména svých stavebníků – bratrů [[Karel z Vlašimi|Karla]] a [[Jiří z Vlašimi|Jiřího z Vlašimi]], kteří na sklonku 15. století z Úsova učinili opravdové panské sídlo, hodné bohatství a moci tohoto rodu. Z dosud dobře zachovalých pozůstatků je možno vysledovat podobu jakou získal do konce 15. století. Za Karla z Vlašimi (1447-1475) a jeho synovců Karla mladšího (1475-1500) a Jiřího (1475-1513) se rozsáhlé úsovské panství stalo jedním z nejbohatších na [[Morava|Moravě]] vůbec a ani období [[Česko-uherské války|česko-uherských válek]] nezastavilo jeho rozvoj.
*Od pánů z Vlašimi přešlo úsovské panství s hradem v r. [[1513]] jako dar krále [[Vladislav Jagellonský|Vladislava II.]] za blíže neurčené služby do rukou [[Boskovicové|pánů z Boskovic]], a to již nikoliv jako zboží „zástavní“ nýbrž do plného vlastnictví. Po smrti prvního úsovského Boskovice [[Ladislav z Boskovic|Ladislava]] v r. [[1520]] zdědil obrovský komplex statků (téměř souvislý pás země začínající nad [[Brno|Brnem]] u [[Letovice|Letovic]] a končící takřka u pramenů [[Morava (řeka)|řeky Moravy]], jeho syn [[Kryštof z Boskovic|Kryštof]]. Měl-li Ladislav své sídlo na [[Moravská Třebová (zámek)|Moravské Třebové]], pobýval Kryštof častěji na Úsově. Zřejmým motivem bylo bohatství z těžby drahých kovů zejména stříbra a železa „na Medelských horách“. Nákladný život spojený s výkonem funkcí nejvyššího komorníka a později i [[Zemský hejtman|zemského hejtmana]] měl však za následek počínající úpadek boskovického bohatství. V r. 1547 postoupil Kryštof úsovské panství s městem [[Litovel|Litovlí]], městečkem a hradem Úsovem a dalšími 26 vesnicemi synovi svého bratrance [[Jaroslav Černohorský z Boskovic|Jaroslava Černohorského z Boskovic]] - [[Jan Jetřich z Boskovic|Janu Jetřichovi]] a sám si ponechal ostatní boskovická panství. Také Jan Jetřich si vybral úsovský hrad za své sídelní místo, což se pochopitelně odrazilo v jeho další výstavbě, ovlivněné již novým stavebním slohem – [[Renesance|renesancí]]. Po Jetřichově smrti v r. 1562 převzal Úsov jeho bratranec [[Albrecht Bučovický z Boskovic|Albrecht z Boskovic]], přítel umění a písemnictví, znalec zemských práv, dobrý hospodář ale také bezohledný a tvrdou rukou vládnoucí feudál. Také on zastával nejvýznamnější funkce v zemské správě, jako [[podkomoří]], [[nejvyšší soudce]] a [[nejvyšší komorník]] a [[královský komisař]] na [[Zemský sněm|zemském sněmu]] v r. [[1571]], kde zastupoval císaře [[Maxmilián II. Habsburský|Maxmiliána II.]]. Albrechtovým dědicem se stal v r. 1572 poslední mužský potomek boskovického rodu – [[Jan Šembera z Boskovic|Jan Šembera Černohorský z Boskovic]]. I když jeho sídlem byl bučovický zámek, rád se zdržoval na Úsově a lovil ve zdejších lesích.
*Šemberovy dcery se krátce před jeho smrtí provdaly. '''Anna Alžběta''' za [[Karel I. z Lichtenštejna|Karla]] a '''Kateřina''' za [[Maxmilián z Lichtenštejna|Maxmiliána z Lichtenštejna]]. Těmito sňatky byl založen základ obrovského bohatství [[Lichtenštejnové|lichtenštejnského rodu]], který se tak stal dědicem pánů z Boskovic, jejichž rod v r. [[1597]] Janem Šemberou vymřel po meči.
*Od té doby náleželo úsovské panství nepřetržitě až do r. [[1945]] [[Lichtenštejnové|Lichtenštejnům]]. Úsov se stal pouze sídlem správy panství, neboť Lichtenštejnové sem zajížděli sporadicky, hlavně za účelem lovů. Navíc úsovskému sídlu zasadila těžké rány [[třicetiletá válka]] a zejména [[Švédové]] pod vedením generála [[Lennart Torstenson|Torstensona]], kteří hrad i městečko v r. [[1643]] vypálili. Hrad byl po třicetileté válce nouzově opraven, k jeho důkladné opravě a přestavbě jihozápadní části do podoby zámku došlo až v 80. a 90. letech 17. století za vnuka prvního lichtenštejnského držitele Úsova – knížete [[Hans Adam I. z Lichtenštejna|Jana Adama Ondřeje]], který jej držel od r. 1648. Ani Jan Adam Ondřej však Úsov nezvolil jako svoje hlavní sídlo, a tak zámek nadále zůstal sídlem lichtenštejnských úředníků v čele se zámeckým hejtmanem. V centru pozornosti se úsovský zámek objevil až v 19. století, kdy zdejší prozatím skromné lovecké sbírky kníže [[Johann I. z Lichtenštejna|Jan Josef]] (1760-1836) značně obohatil o další trofeje především z domácích revírů. Zámeckou knihovnu a umělecké sbírky rozšířil o další exponáty. Kolem r. [[1900]] zřídil [[Johann II. z Lichtenštejna|Jan II. z Lichtenštejna]] v zámku lesnické a lovecké muzeum, jehož sbírky byly doplňovány trofejemi z loveckých výprav Lichtenštejnů po Evropě, zejména z Polska a Itálie a také z výprav do Afriky.
*V roce 1945 se stal zámek s celým inventářem a instalovanými sbírkami majetkem československého státu.
== Popis zámku ==
| |||