Avestánské písmo: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m čeština, tabulka interpunkce, odkazy |
|||
Řádek 15:
}}
{{písmo}}
'''Avestánské písmo''' bylo s největší pravděpodobností vytvořeno během vlády [[
Písmo bylo poté také užito pro zápis [[Pazand|Pāzandu]], způsob zápisu [[Střední Perština|střední perštiny]] užívaný pro ''Zend'' (vysvětlující komentáře) k [[Avesta|Avestě]]. V [[Zoroastrismus|Zoroastrismu]] se toto písmo nazývá ''din dabireh'', či ''din dabiri'', středopersky "písmo víry"{{Doplňte zdroj}}.
== Historie ==
Vývoj Avestského písma byl zapříčiněn potřebou přesně zaznamenat recitované spisy [[Avestánština|Avesty]]. Spisy, jež dnes tvoří kánon [[Avesta|Avesty]] vznikly srovnáním mnohých textů ve 4. století, nejspíše za vlády [[Šápúr II.|Šápúra II.]] (309–379). Je pravděpodobné, že vytvoření písma bylo ''[[ad hoc]]'' inovací při tvoření tehdejšího kritického srovnání – "
Tento počin "ukazuje na Mazdovské znovuoživení a na ustavení striktní ortodoxie blízce spojené s politickou mocí a byl pravděpodobně spojen s potřebou se efektivněji vyrovnávat s buddhisty, křesťany a manichejci, jejichž víry jsou založeny na svaté knize."<ref name="Kellens_1989_36" /> Ve srovnání zoroasterští klerici měli po staletí udržovaný zvyk memorizace textů, kdy bezmyšlenkovitě opakovali slova kněze-učitele dokud si nezapamatovali přesně slova, jejich formy, tempo a intonaci modliteb. To pak sami předali svým žákům a tak udržovali po mnoho generací správný způsob recitace textů. To bylo potřeba, protože kněžstvo považovalo a považuje přesnou artikulaci a přednes za základní požadavek pro účinnou modlitbu. Navíc recitace liturgie byla a je doprovázena rituálními činnostmi, které nedovolují se věnovat zároveň čtení knihy.
Schopnost správně podat Avestu měla přímý užitek, za dobu existence se stal avestský jazyk prakticky
Zoroastriánské texty z 9–12. století naznačují, že kdysi byla sbírka ''psané'' zoroastriánské literatury mnohem širší, nicméně tyto texty – pokud kdy existovaly – byly ztraceny a tedy není známo, zda bylo toto písmo v nich užito. Otázka ''existence''
== Původ znaků a charakteristika ==
Řádek 33:
[[Pahlaví (písmo)|Pahlaví]], podle nějž bylo Avestské písmo vytvořeno, bylo běžně užíváno pro různé středoperské jazyky, nicméně bylo nevhodné pro reprezentaci [[liturgický jazyk|liturgického jazyka]], kde je třeba maximální přesnost záznamu.
Pahlaví byl zjednodušující [[
Avestské písmo stejně jako Pahlaví a Aramejské písmo je psáno zprava doleva. Vázání se neprovádí s výjimkou ligatur, které jsou "zřídkavé a zjevně pozdně doplněny",<ref name="Hoffmann_1989_49" /> (nejčastější jsou {{unicode|''sk'', ''šc'', ''št'', ''ša''}}). Fossey<ref name="Fossey_1948_49">{{harvnb|Fossey|1948|p=49}}.</ref> uvádí výčet celkem 16 ligatur, nicméně většina je tvořena pouhou interakcí s koncovými kličkami (např. ''ša'' ~ <𐬱>+<𐬀>=<𐬱𐬀>).
Není známo značení přerušení slova (mezi řádky, či stranami), ta se běžně při nedostatku místa dělí bez ohledu na morfologii.<ref name="Everson">{{harvnb|Everson|2007|p=2}}</ref> Souslednost stran může být naznačena, jako v případě Pražského manuskriptu, zapsáním prvních několika znaků následující strany na konci předchozí mimo
Slova a části kompozit se oddělují tečkou poblíž [[řez písma|optického středu]]. Jiná interpunkční znamínka jsou ojedinělá a proto pro účely přepisu standard vyvinul v 80. letech 19. století [[Karl Friedrich Geldner]]. V jeho systému, který založil na svých nálezech, slouží trojice teček, či kroužků pro syntaktické předěly, velikost znaku určuje významnost předělu.
Po přechodu Íránu k islámu vyšlo písmo z užívání mimo zoroastriánskou komunitu.A proto se texty avestánštiny také vyskytují v [[arabské písmo|arabském
== Grafémy ==
Řádek 339:
! poznámka
|-
| ⸱
| <
|
|-
| 𐬹
|
| někde <
|-
| 𐬺
Řádek 357:
| 𐬼
| <.>
|
|-
| 𐬽
| |||