Gramofonová deska: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
Upřesnění informací, přidání a upřesnění odkazů. značka: editace z Vizuálního editoru |
Přidání "Historie gramofonové desky", poopraveno dělení desek - šelakovky se jmenují standardní desky, pvc desky s úzkou drážkou se nejmenují dlouhohrající |
||
Řádek 4:
Gramodeska má nejčastěji podobu plochého kruhového kotouče černé barvy, uprostřed opatřeného kruhovou papírovou nálepkou s informacemi o záznamu. V samém středu gramodesky je středicí otvor pro nasazení na přehrávací zařízení – [[gramofon]].
Zvukový záznam je na gramodesku zanesen ve formě spirálové drážky, soustředně umístěné na jejím povrchu. Zvuková informace v drážce má [[analogový signál|analogovou]] podobu.
Monofonní záznam má podobu vlnovky, kdy Gramofonová deska byla od doby svého vynálezu – konce [[19. století]] až do 80. let [[20. století]] nejrozšířenějším nosičem zvukového záznamu. Od konce 80. let byla gramofonová deska postupně nahrazována disky [[Kompaktní disk|CD]], až byly nakonec gramofonové desky z trhu téměř úplně vytlačeny.
Řádek 13 ⟶ 15:
Přesto existuje úzké, avšak živé společenství milovníků gramofonů a gramodesek, kteří preferují poslech analogového záznamu zvuku z gramodesek před záznamem digitálním. Proto i dnes je na trhu množství výrobců gramofonů a dalšího vybavení pro poslech gramodesek.
== Historie gramofonové desky ==
=== Od válečku k desce ===
Základy pro vývoj záznamu a reprodukce zvuku položil roku [[1878]] [[Thomas Alva Edison|Tomáš Alva Edison]] vynálezem [[fonograf]]u. U jeho fonografického válečku jakožto nosiče zvukového záznamu je zvuk zaznamenán na válec pokrytý vrstvou vosku. Při záznamu byla do voskového povrchu otáčejícího se válečku při záznamu achátovým hrotem vyryta spirálová drážka, měnící svoji hloubku v rytmu zaznamenávaného zvuku. Jednalo se tedy o hloubkový záznam (zvaný také Edisonův). Hrot byl mechanicky spojen s membránou umístěnou v kovovém trychtýři (troubě). Mluvilo-li se do trouby, membrána začala kmitat, a tím rozkmitala i hrot ryjící drážku. Při reprodukci záznamu z válečku se postupovalo přesně opačně - hrot snímal kmity drážky otáčejícího se válečku, kmital v rytmu záznamu, a tím rozkmitával membránu, s níž byl mechanicky spojen. To způsobilo, že membrána vydávala zvuk. Trouba, v níž byla membrána umístěna, zvuk dále zesílila.
[[Emil Berliner]] roku [[1888]] nahradil fonografický váleček plochou kruhovou deskou, na jejíž povrch nanesl spirálovou drážku se záznamem. Hloubkový záznam nahradil záznamem stranovým, u nějž drážka kmitá nikoliv do hloubky, ale ze strany na stranu (horizontálně). Tím udal Berliner základní podobu dnešní gramofonové desce.
=== Vývoj prvních gramofonových desek ===
Úplně první gramofonové desky měly průměr 12 cm a byly vyrobeny z tvrzené pryže. Frekvence otáčení desky při reprodukci byla u prvních gramofonů 70 ot/min. Tyto gramofony byly velmi primitivní.
Tvrzená pryž byla později nahrazena šelakovou hmotou. Ta měla výhodu, že se dala lisovat, což značně usnadnilo sériovou výrobu mnoha gramodesek lisováním z jedné matrice.
Na počátku [[20. století]] ještě nebyly nijak normalizovány rozměr ani frekvence otáčení gramofonových desek. Jejich průměr obvykle kolísal mezi 15 a 30 cm, výjimkou nebyly ani desky s průměrem 6 cm i 60 cm. Frekvence otáčení desek při reprodukci byla také různá – od 74 do 82 ot/min. Některé desky měly jednu středovou díru, jiné dvě. První desky neměly ani středovou etiketu v takové podobě, jak ji známe dnes, a měly záznam pouze po jedné straně. S výrobou desek se záznamem na obou stranách se začalo až roku [[1905]].
=== Vývoj způsobu nahrávání gramofonových desek ===
První gramofonové desky byly nahrávány tzv. akusticky. Ten byl prováděn tak, že hudebníci a zpěváci byli rozestavěni před jedním či více trychtýři, které soustřeďovaly zvuk na membránu. Membrána rozechvívala zapisovací hrot záznamového stroje, který byl obvykle umístěn ve vedlejší místnosti. Jednalo se o otáčivý talíř, umístěný na mohutném podstavci (kvůli omezení vibrací). Na otáčejícím se talíři byl upevněn voskový kotouč, do kterého kmitající hrot ryl drážku se záznamem. Hrot se během otáčení pomalu posouval od kraje desky k jejímu středu, takže drážka tvořila soustřednou spirálu. Nahraný voskový kotouč dále sloužil jako předloha pro výrobu kovové matrice, z níž se lisovaly šelakové desky.
Nevýhodou akustického záznamu byl především omezený kmitočtový rozsah – zhruba od 150 Hz do 3,5 kHz. Tehdejší nekvalitní gramofony byly schopné reprodukovat kmitočtové pásmo ještě užší – 300 Hz až 2,5 kHz. To zdaleka nestačilo k dosažení věrné reprodukce zvuku – takto nahraný zvuk lze charakterem přirovnat k přednesu telefonního přístroje. Postrádal jak hluboké, tak vysoké tóny. Dalším problémem byla omezená práce se zvukem nástrojů a zpěváků – „mixáž“ jednotlivých zvuků a hlasů byla možná pouze poměrem jejich vzdálenosti od nahrávací trouby. Mnozí zpěváci, ač jinak talentovaní, se pro gramofonový záznam nehodili, protože jejich hlas na desce zněl nevýrazně – neměl tonální charakteristiku vhodnou pro akustický záznam, jenž měl omezený kmitočový rozsah.
20. léta 20. století přinesla revoluční objev v záznamu zvuku – elektronické nahrávání. První pokus s elektronickým (či jak se tehdy říkalo, elektrickým) záznamem gramofonové desky provedli inženýři Maxfield a Harrison se svými spolupracovníky v laboratořích americké firmy [[Bell Telephone Company]]. Elektronický záznam umožnil postupně dále rozšiřovat zaznamenávaný kmitočtový rozsah. Jeho princip zjednodušeně spočíval v tom, že nahrávaný zvuk byl snímán mikrofonem, signál z mikrofonu byl elektricky zesílen [[elektronka]]mi a poslán do záznamové hlavy záznamového stroje. V záznamové hlavě byl elektromagnet, který rozkmitával kotvičku, na niž byl upevněn záznamový nůž, v rytmu přiváděného modulačního signálu. Kmitající záznamový nůž ryl do otáčejícího se voskového kotouče drážku se záznamem. Tento způsob záznamu je v principu užíván dodnes, byť v modernějších obměnách.
== Dělení gramodesek ==
Pro přehrávání starých šelakových (standardních) desek existují dva druhy [[gramofon]]ů. Starší, jsou čistě mechanické, s plechovou rourou a natáčením klikou. Novější jsou elektrické, a zvuk je z nich snímatelný v podobě elektrického signálu<ref>[Tyto gramofony již používaly přenosky s pohyblivým železným jádrem (moving iron, MI), ovšem několikanásobně větší a těžší (cca 40g) a pro přehrání desky se používaly:
Řádek 23 ⟶ 45:
* jehly s diamantovým hrotem (1 jehla = 100 stran desek), tyto jehly vyráběla např. firma His Master's Voice (jehly Thungstyle)]</ref> nejen do starých elektronkových rádií, ale do jakéhokoliv druhu spotřební elektroniky vybavené gramofonovým předzesilovačem signálu, po připájení novějšího typu konektoru. Moderní typy gramofonových přenosek u současných gramofonů pracují na magnetodynamickém principu. Nyní jsou vyráběny i speciální [[magnetodynamická přenoska|magnetodynamické přenosky]] určené pouze pro reprodukci starých standardních šelakových desek.
Přestože jsou tyto desky již považovány za překonané a zastaralé, mají nezřídka vysokou dokumentační a kulturní hodnotu. Jsou totiž dokumentem své doby a jsou v převážné většině jediným zvukovým záznamem tehdejších zpěváků a hudebníků. Proto zasluhují náležitou péči.
Po druhé světové válce byly vyvinuty dlouhohrající desky. Jsou vyráběny z umělé hmoty [[PVC]] (polyvinylchlorid, v americké angličtině též zkráceně vinyl), ale výjimečně též z jiných umělých hmot v podobě pohlednic, vzorkovaných, či průhledných desek. Vinylová hmota vyráběná v Československu byla gramofonovými odborníky považována za velmi kvalitní materiál a vyvážela se do zahraničí ve velkém množství.▼
▲
Ještě dva typy gramodesek stojí za zmínku:
Řádek 29 ⟶ 53:
* vinylové LP desky s otáčkami 78 RPM (klasický vinyl, výrobce Aprelevskij zavod, SSSR)
== Typy
[[Soubor:lp-drážky.jpg|thumb|right|Ukázka drážek se záznamem hudby na dlouhohrající gramofonové desce.]]
Řádek 57 ⟶ 80:
{{Commonscat|Vinyl records}}
<references />
== Reference ==
{{Citace monografie
| příjmení = Pešák
| jméno = Josef
| odkaz na autora = Josef Pešák
| titul = Gramofon, jeho provoz a technické využití
| url =
| vydavatel = Státní nakladatelství technické literatury
| místo = Praha
| rok = 1982
| počet stran = 224
| kapitola = Vývoj mechanického záznamu zvuku
| strany = 28
| isbn =
| jazyk = cs
}}
== Související články ==
* [[pirátská deska]]
| |||