Vrcholovému judu se začal věnovat až po skončení vysokošloskýchvysokoškoských studií. V roce [[2007]] získal na univerziádě v [[Bangkok]]u stříbrnou medaili a v olympijském roce [[2008]] začal objíždět kolotoč světového poháru. V roce [[2009]] nahradil v reprezentaci [[Óscar Peñas|Óskara Peňase]]. Hned na prvním velkém turnaji (mistrovství světa) se dostal až do finále a získal stříbrnou medaili. Neřadí se mezi silové judisty. Vše dohání výborným pohybem po tatami. Je výborný v boji na zemi (ne-waza). Limity má v technikách tači-waza - slabší kontrola kumi-katy.
V roce [[2012]] se účastnil [[Letní olympijské hry 2012|olympijských her v Londýně]]. Los mu v předkole přidělil Itala [[Francesco Faraldo|Faralda]]. Byl to krutý los pro oba judisty se štastnějšímšťastnějším koncem pro něho. Ke konci druhé minuty výborně dopracoval Itala na zemi. V dalších dvou kolech neměl silné soupeře. Borci z [[Aruba|Aruby]] a [[Andorra|Andorry]] se na hry dostaly v rámci pozvánky MOV, pro doplnění zůčastněnýchzúčastněných zemí. Ve čtvrtfinále se utkal s Ázerbájdžáncem [[Tərlan Kərimov|Kerimovem]]. Zápas měl napínavý průběh, po minutě boje zaskočil Kerimova technikou seoi-nage na juko. V dalších minutách čekal na kontr, který se mu ve třetí munutěminutě podařil na juko. Náskok dvou bodů dovedl aktivní obranou do vítězného konce. V semifinále se utkal s Maďarem [[Miklós Ungvári|Ungvárim]]. V zápase toho z klasickýhoklasického juda příliš vidět nebylo. Duel se odehrával především na zemi kam ho svým agresivním stylem Maďar směřoval. Pomocí strhů dostával Španěla na zem a jeden strh mu rozhodčí obodovali jukem. Ugvári ukázal větší vůli po vítězství a postoupil do finále. V boji o třetí místo nastoupil proti Jihokorejci [[Čo Čun-ho]]. V normální hrací době byl aktivnější Čo a v prodloužení se jeho dominance zvyšovala. Rozhodčí ho praporky zvolili za vítěze. Uriarte obsadil 5. místo.
