Rudý posuv: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
Pavel J. (diskuse | příspěvky)
mBez shrnutí editace
Do článku "Rudý posuv" jsem doplnil odstavec "Kosmologický rudý posuv", v němž uvádím originální výklad jeho vzniku.
Řádek 25:
Změny [[vlnová délka|vlnových délek]] resp. [[frekvence]], způsobené relativním pohybem zdroje elektromagnetického záření vůči pozorovateli, se samozřejmě projevují i na [[vlnová délka|vlnových délkách]], které lidský [[zrak]] nedokáže zachytit, takže pozorování v celém [[elektromagnetické spektrum|elektromagnetickém spektru]] je možné provádět jedině s pomocí přístrojů.
 
== Kosmologický rudý posuv ==
Za důkaz současného rozpínání vesmíru se považuje kosmologický rudý posuv: Čím jsou například galaxie vzdálenější, tím větší je jejich rudý posuv a tím rychleji se od nás také vzdalují ([[Hubbleův zákon]]). Vznik tohoto posuvu však lze vysvětlit jinak:
 
Dnes je zřejmé, že tzv. [[vakuum]] není naprostou prázdnotou, ale že se skládá z [[virtuální částice|virtuálních částic]] , které se z něj periodicky a velmi rychle „vynořují“ a do něj „zanořují“. Dokonce se tvrdí, že hustota vakua je v určitém smyslu srovnatelná s hustotou látky. Teorie, počínající r. 1960, vychází z předpokladu existence '''základního pole '''či základní energie, které/která je příčinou všech forem hmoty-energie. Základní energie se může transformovat na elektromagnetickou energii (např. na světlo), ale také na látku čili „hmotu“ v úzkém slova smyslu.
 
Z tohoto základního předpokladu pak vyplývá celá řada důsledků. Jedním z nich je právě vznik rudého posuvu [[světlo|světla]] (a ovšem celého [[elektromagnetické záření|elektromagnetického záření]]), vysílaného vzdálenými objekty. Základní pole, nacházející se mezi oněmi objekty a námi je jako vlnění tímto světlem [[modulace|modulováno]]. Zatímco modulační vlny mají vnímatelnou [[frekvence|frekvenci]], sama „[[nosná vlna]]“ je pro nás „neviditelná“. Mohli bychom ji v krajním případě zaregistrovat jako jakýsi „[[tón]]“ o konstantní výšce. Tento „tón“ je ovšem tak vysoký, že jej žádným přístrojem neodhalíme. I kdyby to šlo, nic by nám to neříkalo. Naprosto stejně jako nosná televizní vlna sama o sobě.
 
K modulaci základní „[[nosná vlna|nosné vlny]]“ je ovšem zapotřebí jisté [[energie]]. V okamžiku „nedodávky“ této energie by přestala i samotná [[modulace]] (tj. přenášené světlo by „zmizelo“). Takže letící fotony ze vzdáleného zdroje '''musí '''část své energie předávat základnímu poli. Jinak řečeno, k modulaci základního vlnění dochází soustavně. Poněvadž se tím vlastní energie přenášených fotonů sníží, sníží se i jejich frekvence a světlo (nebo veškeré elektromagnetické záření) ze vzdáleného objektu „rudne“: Čím je vzdálenost mezi „světlo“ vysílajícím objektem a námi větší, tím je také větší rudý posuv. To odpovídá pozorování. Pod pojem „světlo“ v předchozí větě zahrneme IČ, UF a další „druhy“ elektromagnetikého záření.
 
To, že dochází k rudému posuvu na různých frekvencích, je známo a pozorováno. Ve zmíněné teorii existence základního pole se dokonce předpokládá, že může dojít k posuvu do kilometrových i větších délek. Takové vlny by ovšem ovlivňovaly i mechanický pohyb vesmírných těles. Např. oběžná perioda [[Země]] by se prodlužovala i tímto vlivem.
 
Svého času razil [[Fritz Zwicky]] hypotézu „unaveného světla“. On ovšem příčinu jeho „rudnutí“ viděl v [[gravitace|gravitačním]] působení. Gravitační rudý posuv však lze uvažovat jen blízko „mateřského“ objektu. Jak se světelné fotony od svého zdroje vzdalují, gravitační působení na ně slábne, takže s rostoucí vzdáleností od zdroje by se vznikající rudý posuv zmenšoval až ke zcela zanedbatelným hodnotám. Podobně působí gravitační pole objektů, kolem nichž dané světlo prochází. Zde lze uvažovat jen [[ohyb světla]].
 
Zwickyho hypotézu zamítt už [[Albert Einstein|Albert Einstei]]<nowiki/>n, pravděpodobně z uvedeného důvodu. Avšak předávání energie nebo její částečnou přeměnu z jedné formy na jinou zamítnout nelze. To by bylo zamítnutím [[zákon zachování energie|zákona zachování energie]].
 
'''Závěr''': Příčinou vzniku posuvu spektrálních frekvencí je předávání části jejich energie základnímu poli neboli základní energii. Ve vesmíru dochází k opačným přeměnám, např. k ovlivňování hmotnosti látkových částic, takže energie základního pole neroste k nekonečnu, nýbrž setrvává na určité hodnotě (kolem níž ovšem [[oscilace|osciluje]]).
== Související články ==
{{Commons|Redshift}}