'''Karl Friedrich Schinkel''' ([[13. březen]] [[1781]], [[Neuruppin]] – [[9. říjen]] [[1841]], [[Berlín]]) byl [[Prusko|pruský]] [[architekt]], [[malíř]], [[scénograf]] a [[designér]] nábytku. Jeho stavby patří k [[Neoklasicismus|neoklasicismu]] a [[Neogotika|neogotice]], inspiroval se hojně [[Architektura starověkého Řecka|starořeckou architekturou]].
Podílel se na celkovém rozvoji a architektonické koncepci Berlína v ponapoleonském období, když se stal tajným vrchním stavebním radou pruského krále [[Fridrich Vilém III.|FrifrichaFridricha Viléma III.]] Navrhl řadu slavných berlínských staveb: [[Neue Wache]] (1816–1818), [[Preußisches Nationaldenkmal für die Befreiungskriege]] (1818–1821), [[Konzerthaus Berlin]] (1819–1821), [[Altes Museum]] (1823-1830), [[Friedrichswerdersche Kirche]] (1824–1831), [[Elisabethkirche (Berlín)|Elisabethkirche]] (1832-1834), [[Pruská vojenská akademie]] (1825-1845) či [[Bauakademie]] (1832–1836), kde se nejvíce přiblížil [[Modernismus (umění)|modernismu]]. Ovlivnil zásadně podobu třídy [[Unter den Linden]] a založil tak její proslulost. Z prací mimo Berlín patří k ceněným např. Staroměstská strážnice v [[Drážďany|Drážďanech]] nebo Kostel sv. Nikolaie v [[Postupim|Postupimi]]. Významné rekonstrukce provedl u kostela [[Schloss Rosenau]] a v sídle korunního prince [[Kronprinzenpalais]]. Jeho "Schinkel-styl" ovlivnil zásadním způsobem architekturu 19. století, nejen v Německu, ale byl napodobován po celé Evropě. Byl i významným teoretikem architektury (díla ''Sammlung architektonischer Entwürfe, Werke der höheren Baukunst'').
Byl designérem pruského (a později německého) vyznamenání [[Železný kříž]].
