Avestánské písmo: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
Řádek 20:
== Historie ==
Vývoj Avestského písma byl zapříčiněn potřebou přesně zaznamenat recitované spisy [[Avestánština|Avesty]]. Spisy, jež dnes tvoří kánon [[Avesta|Avesty]] vznikly srovnáním mnohých textů ve 4. století, nejspíše za vlády [[Šápúr II.|Šápúra II.]] (309–379). Je pravděpodobné, že vytvoření písma bylo ''[[ad hoc]]'' inovací při tvoření tehdejšího kritického srovnání – "Sasanského archetypu".<ref name="Kellens_1989_36">{{harvnb|Kellens|1989|p=36}}.</ref>
Tento počin "ukazuje na Mazdovské znovuoživení a na ustavení striktní ortodoxie blízce spojené s politickou mocí a byl pravděpodobně spojen s potřebou se efektivněji vyrovnávat s buddhisty, křesťany a manichejci, jejichž víry jsou založeny na svaté knize."<ref name="Kellens_1989_36" /> Ve srovnání zoroasterští klerici měli po staletí udržovaný zvyk memorizace textů, kdy bezmyšlenkovitě opakovali slova kněze-učitele dokud si nezapamatovali přesně slova, jejich formy, tempo a intonaci modliteb. To pak sami předali svým žákům a tak udržovali po mnoho generací správný způsob recitace textů. To bylo potřeba, protože kněžstvo považovalo a považuje přesnou artikulaci a přednes za základní požadavek pro účinnou modlitbu. Navíc recitace liturgie byla a je doprovázena rituálními činnostmi, které nedovolují se věnovat zároveň čtení knihy.
Řádek 35:
Pahlaví byl zjednodušující [[abžad]] s nanejvýš 22 znaky, přičemž většinou nejednoznačných (tj. značily více, než jeden zvuk). Oproti tomu Avestánské písmo je úplná abeceda se samostatnými znaky pro vokály a dovoluje rozlišit všechny [[alofon|alofony]] fonémů jazyka. Abeceda obsahuje mnoho znaků z [[kurzíva|kurzivního]] Pahlaví ({{unicode|''a'', ''i'', ''k'', ''t'', ''p'', ''b'', ''m'', ''n'', ''r'', ''s'', ''z'', ''š'', ''x<sup>v</sup>''}}), ale jiné ({{unicode|''ā'', ''γ''}}) pocházejí z žalmového Pahlaví (stejné znaky mají hodnoty {{unicode|''γ'' and ''k''}} v kurzívě).<ref name="Hoffmann_1989_49">{{harvnb|Hoffmann|1989|p=49}}.</ref> Některé znaky pro vokály, např. {{unicode|''ə''}} se zdají pocházet z [[minuskule|minuskulí]] Řecké alfabety.<ref name="Hoffmann_1989_49" /> Avestské ''o'' je ze zvláštní formy <span style="font-family:monospace;">''l''</span>, které existuje jen v aramejských heterogramech. Některé znaky (e.g. {{unicode|''ŋ́'', ''ṇ'', ''ẏ'', ''v''}}) jsou výsledkem samostatné inovace.<ref name="Hoffmann_1989_50">{{harvnb|Hoffmann|1989|p=50}}.</ref>
Avestské písmo stejně jako Pahlaví a Aramejské písmo je psáno zprava doleva. Vázání se neprovádí s výjimkou ligatur, které jsou "zřídkavé a zjevně pozdně doplněny",<ref name="Hoffmann_1989_49" />
Není známo značení přerušení slova (mezi řádky, či stranami), ta se běžně při nedostatku místa dělí bez ohledu na morfologii.<ref name="Everson">{{harvnb|Everson|2007|p=2}}</ref> Souslednost stran může být naznačena, jako v případě Pražského manuskriptu, zapsáním prvních několika znaků následující strany na konci předchozí mimo rádkovou osnovu.{{doplnit zdroj}}
Slova a části kompozit se oddělují tečkou poblíž [[řez písma|optického středu]]. Jiná interpunkční znamínka jsou ojedinělá a proto pro účely přepisu standard vyvinul v 80. letech 19. století [[Karl Friedrich Geldner]]. V jeho systému, který založil na svých nálezech, slouží trojice teček, či kroužků pro syntaktické předěly, velikost znaku určuje významnost předělu.
Po přechodu Íránu k islámu vyšlo písmo z užívání mimo zoroastriánskou komunitu.A proto se texty avestánštiny také vyskytují v [[arabské písmo|arabském abžadu]]
== Grafémy ==
Řádek 330:
Ne všechny znaky jsou potřebné pro avestánštiny. Středoperské poznámky si časem vynutily přidání grafému pro {{IPA|/l/}}, který nebyl třeba pro samotnou avestu.{{doplňte zdroj}}
Původní '''řazení''' abecedních znaků není známo,<ref name="Everson">{{harvnb|Everson|2007|p=2}}</ref>
{| class="wikitable"
| |||