Michail Illarionovič Kutuzov: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
m narovnání přesměrování
Emrys (diskuse | příspěvky)
→‎Napoleonské války (1805): odkaz na české heslo
Řádek 64:
Napoleon mezitím obsadil [[Vídeň]] a severně od [[Dunaj]]e mohl operovat ztenčenými silami. Kutuzovova Podolská armáda se spojila s Volyňskou armádou generála Buxhöwdena a s jednotkami rakouských vojsk. Navzdory Kutuzovovu názoru, na naléhání ruského cara [[Alexandr I. Pavlovič|Alexandra I.]] a rakouského císaře [[František I. Rakouský|Františka I.]], kteří byli povzbuzeni svojí mírnou početní převahou nad Francouzi, přešly spojenecké armády do útoku.
 
Dne [[2. prosinec|2. prosince 1805]] došlo k '''[[Bitva u Slavkova|bitvě u Slavkova]]'''. Bitva skončila naprostou porážkou Rusů a Rakušanů. Sám Kutuzov byl lehce raněn kulkou do tváře, padl zde i jeho zeť - [[Ferdinand von Tiesenhausen|baron Tiesenhausen]].<ref> [http://napoleonika.cz/index2.php?option=com_content&do_pdf=1&id=124 Osobnosti napoleonské epochy]</ref> <br />Car Kutuzova nahlas neobviňoval a v únoru 1806 ho vyznamenal [[Řád sv. Vladimíra|řádem sv. Vladimíra 1. stupně [http://ru.wikipedia.org/wiki/Орден_Святого_Владимира]], nicméně osobně mu prohru u Slavkova nikdy neodpustil (přesto že ji zavinil sám [[Alexandr I. Pavlovič|Alexandr I.)]]. V dopise sestře z 18. září 1812 Alexandr I. vyjádřil svůj skutečný vztah k vojevůdci takto: ''„…při vzpomínce, co se stalo u&nbsp;Slavkova kvůli prolhanému Kutuzovově charakteru…“''
 
V září [[1806]] byl Kutuzov jmenován vojenským [[gubernátor]]em [[Kyjev]]a. V březnu [[1808]] byl jmenován velitelem [[Armádní sbor|sboru]] Moldavské armády. Kvůli sporům s vrchním velitelem armády polním maršálem [[Alexandr Alexandrovič Prozorovský|Prozorovským]], které se týkaly otázek dalšího vedení války, byl Kutuzov v červnu [[1809]] odvelen jako vojenský gubernátor do [[Litva|Litvy]].