Verze z 21. 2. 2014, 18:19 editovat Eleiodromos (diskuse \| příspěvky) Prověření uživatelé 7 190 editací →‎Život: korektura značka: editace z Vizuálního editoru ← Přejít na předchozí porovnání		Verze z 21. 2. 2014, 20:18 editovat zrušit editaci 2a00:1028:96c9:920e:9412:698b:7da0:560a (diskuse) →‎Život: korektura značka: editace z Vizuálního editoru Přejít na další porovnání →
Řádek 7: Johann Christoph Kridel se narodil [[9. prosinec\|9. prosince]] [[1672]] v severočeském [[Rumburk\|Rumburku]] v rodině tkalce a člena městské rady Johanna Georga Kriedella. V matrice byl zapsán jako Kriedell, ve svých textech používal také podobu Kriedel, Kridell, v dějinách hudby se však ustálila forma Kridel, která se objevuje na tisku objevených [[Kantáta\|kantát]] z roku [[1706]]. Kridelovým kmotrem byl Johann Berenfelder, bývalý rektor místní školy, ve které městský [[varhaník]] nebo [[regenschori]] (nejspíše Moritz Schneider) vyučoval také hudbu. Zde patrně Kridel získal své základní hudební vzdělání. Přibližně v letech 1685-1690 studoval skladatel v malostranské jezuitské koleji v Praze, potom působil v [[Jičín\|Jičíně]] a v [[Praha\|Praze]] jako učitel. [[23. červen\|23. června]] [[1694]] se – po smrti otce a varhaníka Moritze Schneidera – vrátil do Rumburka a převzal úřad varhaníka v katolickém městském kostele sv. Bartoloměje.<ref>[http://rumburk.farnost.cz/farnost/rumburk/bartolomej.php Kostel sv. Bartoloměje (Rumburk, Česko)]</ref> Vedle městské hudby se Kridel podílel také na výuce na místní německé škole, v jedné ze svých básní se však označil jako praeceptor (tedy pomocný učitel). Titul kantora zřejmě nepoužíval. Mezi Kridelovy žáky patřila mj. lankraběnka Caroline von Hessen-Rheinfels-Rotenburg (1714–1741), kterou Kridel po dva roky vyučoval hře na "Clavicordio" ([[klavichord]]). [[2. únor]]a [[1697]] se skladatel oženil s Annou Theresií Kirchnerovou, s dcerou Petera Kirchnera, lazebníka a starosty v sousedním městě Šluknově. Sňatkem Kridel získal slušné věno a spolu s majetkem zděděným po otci již mohl zakoupit nárožní dům v rumburské ulici Klostergase 20, který stál na místě pozdější kavárny Henke (Krym, Venuše).<ref>[http://cafe-henke.cz/ Café Henke<span> (Rumburk, Česko)</span>]</ref> Z manželství vzešlo jedenáct dětí, z nichž ale přežilo jen šest. V roce [[1703]] začal Kridel jako jednatřicetiletý v latině a v němčině sepisovat občasné úvahy a soukromé poznámky ''Memorabilia Kriedeliana aliaque Rumburgensia'' (''Kridelovy pamětihodnosti a jiné z Rumburka''). V nich se autor ukazuje nejen jako kronikář, ale také jako neformální i příležitostný básník. V roce [[1706]] nechal v [[Budyšín\|Budyšíně]] vytisknout svou sbírku árií ''Neu-Eröffnetes Blumen-Gärtlein. ''Když se britský podnikatel Robert Allason, zakladatel textilní [[Manufaktura\|manufaktury]] v Rumburku, [[5. duben\|5. dubna]] [[1720]] nastěhoval do svého kamenného domu<ref>[http://decinsky.denik.cz/zpravy_region/300-let-stary-dum-ma-padnout-je-demolice-opravdu-nutna-20130531.html 300 let starý dům má padnout. Je demolice opravdu nutná?]</ref> na předměstí, složil Kridel oslavnou vícestrofou árii ''Glücklicher Ein Zug Des Hoch Edlen und Hochfürnehmen Roberti Allason''.<ref>Text této skladby je v originálním německém znění publikován, In: <span>SCHMID, Armin. Johann Christoph Kridel (Rumburg 1672–1733) und seine Kantaten-Sammlung Neu-eröffnetes Blumen-Gärtlein (Bautzen 1706). In: </span>''Musiker-Migration und Musik-Transfer zwischen Böhmen und Sachsen im 18. Jahrhundert''<span>. Bericht über das Internationale Symposium vom 7. bis 9. November 2008. Dresden 2012, s. 26-27.</span></ref> [[22. prosinec\|22. prosince]] [[1730]] zemřela Kridelova manželka Anna Theresia ve věku 52 let. Když [[23. červen\|23. června]] [[1733]] zemřel v jedenácti dnech života i jeho vnuk Dominik, zahrál mu ještě na varhanách v kostele sv. Bartoloměje requiem. Již o několik dní později, [[2. červenec\|2. července]] [[1733]], nalezl syn Dominik samotného Kridela, jak ležel mrtvý v posteli, v ruce měl [[růženec]] a na židli vedle postele [[krucifix]]. Před svou smrtí si napsal tento [[epitaf]]: ''"Zde v hrobě leží a pauzuje, kdo v Rumburku varhanům vládl po mnoho let. Sloužil Bohu i vlasti a hlavně melodiím, kterých složil dosti. Přezpívej si je, příteli pěvče. Zde v hrobě leží a pauzuje, kdo na varhany či spinet by rád doprovodil i tebe. Do věčného míru a klidu však odešel již. Žij blaze, pěvče příteli! A pros za něho nebe!"''<ref>HEINZ, Igor. ''Z hudební minulosti Šluknovska: od středověku po Missu solemnis 1830''. Vyd. 1. Varnsdorf: Kruh přátel muzea Varnsdorf, 2012. 254 s. ISBN 978-80-905073-0-2., s. 187.</ref>

Johann Christoph Kridel: Porovnání verzí