Hybridní vzducholoď: Porovnání verzí

Přidány 2 bajty ,  před 8 lety
m
bez shrnutí editace
m (narovnání přesměrování)
mBez shrnutí editace
Koncept hybridní vzducholodi není ve světě [[letectví]] žádnou novinkou, dříve však byla jejich realizace a zařazení do běžného provozu prakticky nedosažitelná. Většinou se vznikly jen [[patent]]y či ojedinělé samostatné [[model]]y.
 
Roku [[1869]] poprvé vzlétl asi nejstarší pokusný model hybridní vzducholodi [[Avitor Hermes]], zkonstruovaný [[Frederick Marriott|Frederickem Marriotem]]. Měl [[vodík]]ový balón [[vřetonovřeteno]]vitého tvaru, křídla tvaru [[delta|delty]] a ocasní plochy. Byl 11 [[metr]]ů dlouhý a měl hmotnost 38 [[kilogram|kg]]. Pohon zajišťoval [[parní stroj]] na [[alkohol]] o [[výkon]]u 750 W. Zařízení bylo úspěšné a u přihlížejících vzbudilo nadšení. Vynálezce ale nedokázal sehnat žádného štědrého [[sponzor]]a a tak jeho koncept i hybridní vzducholodě obecně upadly do zapomnění.
 
Roku [[1905]] prováděl [[Alberto Santos-Dumont]] pokus, při kterém připoutal [[letadlo 14]] k vřetenovitému balónu, ovšem ve výsledku fungoval letoun 14-bis lépe bez vzducholodi. Na pokus se zapomnělo a tak nikterak neovlivnil [[letecký průmysl]].
V [[80. léta 20. století|80. letech]] se ve státech [[Oregon]] a [[New Jersey]] zrodily projekty poletujících [[jeřáb]]ů. Velice neobvyklým konceptem byl [[CycloCrane]]. [[Gondola]] byla zavěšená na dlouhých lanech a nad ní [[rotace|rotoval]] [[aerostat]] s nosnými plochami. Piasecki Heli-Stat pro změnu spojil princip vzducholodě s využitím [[helikoptéra|helikoptéry]]. Jako gondoly měl čtyři helikoptéry [[Sikorsky S-58]]. Zařízení [[Heli-stat PA- 97]] však brzy postihla nehoda. Během letu 1. července 1986 blízko [[Lakehurst]] stroji odpadla pravá zadní gondola, následně pak další tři.
 
Ke konci [[90. léta 20. století|posledního desetiletí 20. století]] začal zájem o hybridní vzducholodě opět nenápadně růst. Využití bylo zamýšleno v oblasti civilní i vojenské. Bylo založeno několik firem zabývajících se jejich stavbou. V posledním roce [[tisíciletí|milénia]] uvedla svůj projekt [[Spojené království|britská]] firma [[World SkyCat Ltd]] se sídlem v [[Oxford]]u. Projekt se nazýval SkyCat a demostrovándemonstrován byl zařízením SkyKitten.. Byl to sice jen model, měřil však 12 metrů. Těleso měl model neztužené, takže potřebnou tuhost získalo až po [[tlak|natlakování]]. Tvar obalu a vnitřní lanové výztuhy ho zformovali do podoby dvou vřeten po délce spojených. Psalo se o něm proto jako o [[katamarán]]u. [[Plyn]]ové oddíly byli tři, ale prostřední byl znatelně méně dlouhý. Právě pod tím byla umístěna gondola. Model byl poháněn čtyřmi [[dmýchadlo|dmýchadly]] s ochranou zajištěnou [[kruh]]ovými [[aerodynamika|aerodynamickými]] kryty. [[Podvozek]] nahradily dva nafukovací útvary podélného tvaru pod postarnímipostranními trupy aerostatického tělesa. Měly se podobat plánovanému [[vznášedlo]]vému podvozku skutečných SkyCatů. [[Test]]y vykázali kladné výsledky a firma dále prohlásila, že postaví rovnou tři typy skutečných hybridních vzducholodí a to během pár let. SkyCat-20 byl projektován jako 81 metrů dlouhý a s [[rychlost]]í 75 km/h měl být schopný převážet 20 [[tuna|tun]] zátěže. Střední SkyCat-220 byl zamýšlen jako 185 metrů dlouhý, jeho [[Únosnost|nosnost]] měla dosahovat až hodnoty 220 tun a SkyCat 1000 měl měřit dokonce 307 metrů. Všechny tyto lodě byly určeny k přepravě pasažérů v civilní dopravě, zažehnávání požárů, převážce nákladu a k držení hlídek nad oceány. V dalších letech se rozšířili zprávy o finančních potížích firmy a plán se začal opožďovat.
 
Koncepce hybridní vzducholodě byla zajímavá pro americkou vojenskou agenturu [[DARPA]]. Roku 2005 se započal projekt velikého nosiče s nosností plánovanou v hodnotách 500 až 1000 tun. Není plánováno aby se takovéto stroje zúčastnily boje ale mají jen sloužit k přepravě. Program dostal označení HULA či Walrus, což znamená mrož.