Čeněk Zíbrt: Porovnání verzí

[[FileSoubor:Čeněk Zíbrt - pamětní deska.JPG|thumb|Pamětní deska v [[Kostelec nad Vltavou|Kostelci nad Vltavou]] na Písecku]]

'''Prof. PhDr. Čeněk Zíbrt''', vlastním jménem '''Vincenc Jan Zíbrt''', ([[12. říjen|12. října]] [[1864]] [[Kostelec nad Vltavou]] – [[14. únor]]a [[1932]] [[Praha]]) byl český kulturní historik, [[Folklór|folklorista]] a [[Etnografie|etnograf]], profesor [[Univerzita Karlova|Karlovy univerzity]]. Někdy vystupoval pod [[Pseudonym|pseudonymempseudonym]]em E. Horský.

Vincenc (Čeněk) Zíbrt byl český kulturní historik a [[Bibliografie|bibliograf]]. Studoval na gymnáziu v Písku a později na univerzitě v Praze, kde byl roku [[1888]] promován na [[Doktor filozofie|doktora filozofie]]. Ve studiu pokračoval na univerzitách v [[Mnichov]]ě, [[Berlín]]ě, [[Krakov]]ě, [[Lvov]]ě, [[Varšava|Varšavě]] a [[Petrohrad]]ě. Podnikl několik studijních cest do [[Norimberk]]a, do [[Paříž]]e, [[Ženeva|Ženevy]] a [[Basilej]]e. Roku [[1891]] se stal docentem všeobecné kulturní historie na [[Filozofická fakulta Univerzity Karlovy|české Filozofické fakultě]] se specializací na [[Rakousko-Uhersko]] a zároveň byl přijat za písaře knihovny [[Národní muzeum|Muzea království českého]]. Roku [[1901]] byl mu udělen titul mimořádného profesora a začal přednášet o kulturní historii. Psal o „Kulturní historii“ do [[Ottův slovník naučný|Ottova slovníku naučného]]. Zároveň působil v Muzeu království českého a roku 1904 po odchodu knihovníka [[Adolf Patera|Adolfa Patery]] do výslužby byl jmenován na jeho místo.

Zíbrt patřil mezi nejplodnější české spisovatele. Literárně činný byl od roku 1884, napřed v časopisech, pak řadou samostatných děl a studií z oboru kulturní historie a folkloru. Věnoval se totiž vedle prací o všeobecné historii hlavně studiu lidu československého a chtěje porozumět jeho minulé historii, přirozeným postupem vydal se na studie o nynější lidové tradici v životě lidovém, kdežto [[Zikmund Winter]] obírá se hlavně dějinami měst českých a [[August Sedláček]] dějinami šlechty. Tím dán jest rozvrh Zíbrtových prací. Jsou to jednak teoretické úvahy o studiu kulturní historie a rozpravy v oboru hlavně dějin středověkých, jednak jsou to obrazy z kulturních dějin českých, jednak srovnávací studie o českém lidu v celém jeho vývoji až po dnešní dobu. Úřad knihovníka dal Zíbrtovi kromě toho podnět k několika pracím na poli knihovědy a pomohl při provádění jeho životního monumentálního díla "Bibliografie české historie", jejíž vydávání svěřila mu Česká akademie (I. třída). Roku 1900 vyšel I. díl, r. 1902 II., a pak usneseno, aby každý rok byl vydán svazek o 15 arších, a tři svazky aby tvořily vždy další díl. Díl III., vydaný roku 1906, dospěl k válce třicetileté, ve IV. dílu 1. svazek (vyd. 1907) k defenestraci roku 1618. Publikace tato jest jedno z největších děl podobného druhu ve světových literaturách.

Trvalou zásluhu má Zíbrt o soustavné vědecké pěstění národopisného studia u nás, jehož stal se téměř zakladatelem a vůdcem jakožto redaktor kulturněhistorického a národopisného sborníku [[Český lid]], který založil a vydával společně s [[Lubor Niederle|Luborem Niederlem]] roku 1892 a od ročníku V. 1895 samostatně řídil. Sedmnáct dosavadních ročníků Českého Lidu tvoří dnes nepřebernou pokladnici vědomostí všeho druhu o minulosti i přítomnosti lidu českého, slovem i obrazem, a lví podíl mezi spolupracovníky má sám redaktor, ukládaje v každém ročníku směrodatné studie, otiskuje materiály a podávaje přehled o ruchu vědeckém doma i v cizině. Od roku 1899 Zíbrt řídil jako spoluredaktor nejstarší vědecký časopis český [[Časopis Národního muzea|Časopis Musea království Českého]] a od r. 1905 svěřena mu byla úplně redakce tohoto důležitého orgánu muzejního. Veliké zásluhy má Zíbrt i o bibliotéku Musea království Českého. Nejen že ji věnoval svou bohatou knihovnu soukromou, nýbrž získal jí četnými osobními styky, zejména se slavisty přicházejícími do Prahy, množství důležitých publikací slovanských.

| url= http://kramerius.mlp.cz/kramerius/handle/ABG001/420303

<references />