Česká konfese: Porovnání verzí

Přidáno 36 bajtů ,  před 7 lety
m
bot převedl {{Wikizdroje}} do nové podoby, typos fixed: po naši → po naší, 1564-1576 → 1564–1576
(+ wikizdroje)
m (bot převedl {{Wikizdroje}} do nové podoby, typos fixed: po naši → po naší, 1564-1576 → 1564–1576)
{{Wikizdroje|Česká konfese}}
'''Česká konfese''', latinsky ''Confessio Bohemica'', je společné vyznání víry, které předložily české nekatolické [[stav]]y na [[zemský sněm|zemském sněmu]] roku [[1575]]. Byla požadována i v následujícím období a v letech 1609–1620 byla legálním základem českého [[luteránství]].
 
== Vznik ==
Jedinou legální [[konfese|konfesí]] v českých zemích před rokem 1575 byl (staro-)[[utrakvismus]], jehož právní postavení bylo upraveno [[Basilejská kompaktáta| basilejskými kompaktáty]], jimž se museli formálně přizpůsobit i [[Luteránství|luteráni]], zatímco [[Jednota Bratrská]] byla de iure zakázána. Za vlády [[Maxmilián II. Habsburský|Maxmiliána II.]] se snažily české nekatolické stavy dosáhnout legalizace své víry zavedením [[augsburská konfese|augšpurské konfese]], panovníka však přiměly jen ke zrušení kompaktát (1568). Největší šance se naskytla roku 1575, kdy Maxmilián svolal zemský sněm, který měl projednat nové daně a korunovaci Maxmiliánova syna [[Rudolf II.|Rudolfa]] českým králem. Při zahájení sněmu 21. 2. 1575 přistoupil panovník na to, že nejprve budou projednávány konfesní otázky. Luteránskou většinu sněmu vedl [[Bohuslav Felix Hasištejnský z Lobkovic]], který připravoval společný postup s českými bratry. Staroutrakvisté vedení [[Jan z Valdštejna|Janem z Valdštejna]] se odmítli na tomto postupu zúčastnit, protože v něm (oprávněně) viděli ohrožení vlastní konfese. Text konfese byl vypracován zvláštní komisí na začátku května a 18. května předložen císaři.
 
=== Obsah ===
Konfese nese titul ''Vyznání víry svaté křesťanské všech tří stavův království českého Tělo a Krev Krista Pána pod obojí přijímajících'', je rozčleněna do 25 článků, její struktura se do značné míry podobá augšpurské konfesi.
 
Text konfese je velmi smířlivý, teologicky byl pevně zakořeněn v domácí duchovní tradici, přitom se inspiroval [[Melanchton]]ovým konzervativním luterstvím. Na žádost teologů Jednoty bratrské z něho byly odstraněny všechny odsudky radikálnějších proudů reformace. Celkově lze Českou konfesi charakterizovat jako dokument podporující soužití vícera proudů protestantismu, tedy dokument [[ekumenismus|ekumenický]].
 
=== Ohlas a další vývoj ===
Spolu s konfesí byl králi předložen spis „Patrné důvody ze starých sněmů“, který měl dokázat návaznost českých protestantů na původní utrakvismus a tím jejich legalitu.
Česká konfese se dočkala negativní reakce jak z katolické strany tak i od staroutrakvistů, kteří se jí právem cítili být ohroženi; jejich „Ohlášení a přiznání k svaté staré obecné křesťanské víře podobojí přijímajících“ ze 4. 6. 1575 odmítalo novoutrakvistické nároky na dědictví původního [[utrakvismus|utrakvismu]].
 
Počátek pobělohorské [[rekatolizace]] znamenal opuštění principů české konfese, církevní správa byla podřízena arcibiskupovi, kněží vysvěcení v apoštolské posloupnosti se mohli začlenit do katolické církevní správy, zatímco ostatní museli opustit zemi. Ani mezi exulanty ani mezi domácími tajnými nekatolíky nepřetrvalo žádné společenství, které by se řídilo českou konfesí; kontinuitu si zachovaly pouze exilové pozůstatky Jednoty bratrské řídící se vlastním vyznáním; luteránští a staroutrakvističtí exulanti se přizpůsobili církvím hostitelských zemí.
Při legalizaci nekatolických vyznání [[toleranční patent|tolerančním patentem]] císaře Josefa II. roku 1781 nebyl umožněn vznik církve hlásící se k české konfesi, která ostatně byla v tomto období téměř zapomenuta. Teprve ke konci 19. století se začínal prohlubovat zájem o ni zejména v české církvi augšpurského vyznání, značnou zásluhu na tom měl historik české konfese [[Ferdinand Hrejsa]]. Roku 1919 prohlásila nově utvořená [[Českobratrská církev evangelická ]] Českou konfesi za jeden ze základů své víry.
 
== Prameny ==
* Sněmy české od léta 1526 až po našinaší dobu IV, Praha 1886
* Ferdinand Hrejsa, Česká konfese, její vznik, podstata a dějiny, Praha 1912 s. 695-717
* Rudolf Říčan a kol. (ed.), Čtyři vyznání. Vyznání augsburské, bratrské, helvetské a české se čtyřmi vyznáními staré církve a se čtyřmi články pražskými, Praha 1951, s. 273-306
* František Hrubý, Luterství a kalvinismus na Moravě před Bílou Horou, Český časopis historický 40, 1934, s. 265-309, 41, 1935 s. 1-40, 237-238
* František Hrubý, Luterství a novoutrakvismus v českých zemích, Český časopis historický 45, 1939, s. 31-44;
* Ferdinand Hrejsa, Dějiny křesťanství v Československu, VI, Za krále Maxmiliána II. 1564-15761564–1576 (Česká konfese), Praha 1950
* Křesťanská revue 42, 1975
* Jiří Rak, Vývoj utrakvistické správní organizace v době předbělohorské, [[Sborník archivních prací]] 31, 1981, s. 179–200
* Pavel Filipi, Co zbylo z reformačního pojetí církve, in: Miroslav Pfann (ed.), Téma: Církev, Heršpice 1999, s. 23–37
* Zdeněk V. David, Finding the Middle Way. The Utraquists’ Liberal Challenge to Rome and Luther, Washington D. C. – Baltimore Md. 2003
 
== Externí odkazy ==
* {{Wikizdroje|dílo=Česká konfese}}
 
[[Kategorie:České dějiny v novověku]]
133 667

editací