Učení: Porovnání verzí

 

'''Učení''' je proces získávání a předávání [[zkušenost]]í, [[návyk]]ů, dovedností, [[znalost]]í, hodnot a podobně. Učením se u lidí i u živočichů rozvíjejí a proměňují vrozené schopnosti a vzorce [[chování]], takže může vzniknout i předávaná ([[Tradice|tradovaná]]) [[kultura]], odlišná v různých společnostech. Učení je tak na jedné straně součástí individuálního [[dospívání]], výchovy a [[vzdělávání]], na druhé straně reprodukce kultury. Učením se zabývá celá řada věd: [[etologie]], [[psychologie]], [[pedagogika]], [[antropologie]], [[filosofie]] a [[sociologie]] výchovy, neurovědy a další.

 

== Typy učení ==

 

== Zvláštní významy ==

* '''Celoživotní učení''' či vzdělávání vyjadřuje požadavek současných společností, aby se člověk dále učil i po ukončení formálního vzdělávání. Je vynuceno jednak rychlými změnami nejen ve vědách, ale i v celé společnosti, jednak potřebou flexibility - schopnosti zapracovat se i v jiných oblastech.

* '''Praktické učení''' (angl. ''learning by doing'') znamená získávání vlastních zkušeností v dané činnosti, obvykle pod vedením zkušeného člověka.

* '''Učení nazpaměť''' (zpaměti) čili '''memorování''' znamená doslovné učení se textu tak, jako se například herec učí svoji roli. Memorování je nezbytnou součástí učení, ale i herec musí své roli také porozumět a sám ji na jevišti vytvořit.

* '''Učenec''' je starší výraz pro vědce, který své vědění načerpal hlavně z knih.

 

== Odkazy ==

=== Literatura ===

* M.-T. Auger - Ch. Boucharlat, ''Učitel a problémový žák: strategie pro řešení problémů s kázní a učením''. Praha: Portál, 2005 - 121 s. ISBN 80-7178-907-0

* H. Kasíková, ''Kooperativní učení a vyučování.'' Praha: Karolinum, 2001 - 179 s. ISBN 80-246-0192-3978-80-246-0192-2

* ''Ottův slovník naučný'', heslo Učení. Sv. 26, str. 5

* [[Učební pomůcka]]

* [[Učitel]]

 

[[Kategorie:Vzdělávání]]