Mýtus: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
Bez shrnutí editace |
m Verze 11233621 uživatele 85.71.39.152 (diskuse) zrušena. Vracím asi ukliknutí? |
||
Řádek 1:
'''Mýtus''' ([[řečtina|řecky]] μύθος, vyprávění) je „symbolické vyprávění vyjadřující víru v plnost a celistvost nadčasového řádu“,<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Mocná
| jméno = Dagmar
Řádek 21:
== Původ ==
Řecké ''mythos'' původně znamená řeč a vyprávění, zejména o dávné minulosti. Tradiční vyprávění, která se často zpívala nebo recitovala při velkých slavnostech a tvořila společný majetek nějakého kmene nebo skupiny, známe téměř ze všech starých kultur. Jejich tématem byl často počátek světa, založení města, původ nějakých slavností nebo institucí, ne ovšem s historickým nebo vědeckým záměrem, ale jako potvrzení společné a pro všechny závazné zkušenosti, která má význam pro současný život. Podle [[Mircea Eliade|M. Eliada]] bylo slavnostní připomínání počátků součástí každoroční obnovy společenství, které se tak snažilo zbavit nánosu viny a nezdarů, které přinesl minulý rok, a vrátit se tak k původní čistotě tak, jako se každoročně obnovuje příroda.<ref>M. Eliade, ''Mýtus o věčném návratu''.</ref> Podle R. A. Rapaporta mýtus původně doprovázel společný rituál a teprve později se od něho oddělil, takže se mohl vyprávět i mimo slavnost a nakonec zapsat.
Řecké ''mythos'' původně znamená řeč a vyprávění, zejména o dávné minulosti. Tradiční vyprávění, která se často zpívala nebo existence [[Martin Heidegger|M. Heideggera]] se snažil vyložit nadpřirozené a zázračné momenty biblických vyprávění jako šifrovaná vyjádření vnitřní zkušenosti a existenciálních obsahů.▼
význam mýtů pro politickou mobilizaci národů a jiných skupin – v českém prostředí to byl například tak zvaný [[Rukopis královédvorský]] nebo [[Alois Jirásek|Jiráskovy]] „Staré pověsti“. V průběhu 20. století vznikly dokonce pokusy vytvořit „umělé mýty“ jako strhující politické programy k čistě politickým a mocenským účelům – například [[nacismus|nacistický]] mýtus arijské rasy nebo [[komunismus|komunistický]] mýtus osvobození dělnické třídy.▼
== Kritika mýtu ==
Přesvědčivost a působivost mýtů ohrozilo, když se dva různé soubory mýtů střetly – například v setkání s jinou kulturou a zejména při vzniku měst, kam se lidé stěhovali z různých kulturních prostředí. Kritika mýtů vznikla patrně v „osové době“ ([[Karel Jaspers|K. Jaspers]]) kolem poloviny prvního tisíciletí př. n. l., současně s větším důrazem na jednotlivou osobu, její vnitřní život a budoucnost. V Řecku touto kritikou začíná [[filosofie]], která chce dosáhnout pravého, jistého a všem společného poznání prostřednictvím [[rozum]]u a [[logos|logu]]. Britský filosof [[Alan Watts]] používal slovo mýtus v definici „obraz, prostřednictvím kterého se snažíme dát světu význam“.<ref>[http://www.youtube.com/watch?feature=endscreen&NR=1&v=INVjMaoA-yg Alan Watts - Our Image of the World]</ref>
V židovské kultuře se v tomto období posunul důraz od tradovaných příběhů k Mojžíšovu Zákonu ([[Tóra|Tóře]]), který zavazuje každého jednotlivě a klade na něho určité mravní nároky. Zákon není lidská tradice, nýbrž zjevení Hospodinovo, nutně platné pro každého člověka vůbec.
Tento odmítavý postoj k mýtům převzalo [[křesťanství]] a nahradilo je představou „[[dějiny spásy|dějin spásy]]“, Božího působení ve světě, které začíná stvořením, vrcholí v Ježíši Kristu a směřuje ke konečnému soudu. Židovskou a křesťanskou kritiku mýtu převzalo [[osvícenství]], obrátilo ji ale i proti biblickému vyprávění a snažilo se založit porozumění světu na racionálním a později vědeckém poznání.
▲
== Znovuobjevení mýtu ==
Už silně racionální podoba křesťanství, jež vznikla koncem středověku, podobně jako racionální podoba [[talmud]]ického židovství, však mnoho lidí nemohla uspokojit, protože v ní nebylo místo pro nic jedinečného, pro lidský cit a tajemství. Východiskem se stala nejprve křesťanská [[mystika]] nebo v židovském prostředí [[chasidismus]], a koncem 18. století začali spisovatelé i myslitelé objevovat kouzlo dávných mýtů, bájí a lidových pohádek ([[Johann Gottfried Herder]], [[Johann Wolfgang von Goethe|Johann Wolfgang Goethe]], [[Walter Scott]]). K dalšímu oživení zájmu o mýty přispěli etnologové a sběratelé lidových vyprávění během 19. století a ve 20. století se řada autorů snažila brát obsahy tradičních mýtů vážně, například jako symbolická vyjádření vnitřních zkušeností a psychologických stavů ([[Carl Gustav Jung]] a jeho následovníci).
▲V téže době se projevil význam mýtů pro politickou mobilizaci národů a jiných skupin – v českém prostředí to byl například tak zvaný [[Rukopis královédvorský]] nebo [[Alois Jirásek|Jiráskovy]] „Staré pověsti“. V průběhu 20. století vznikly dokonce pokusy vytvořit „umělé mýty“ jako strhující politické programy k čistě politickým a mocenským účelům – například [[nacismus|nacistický]] mýtus arijské rasy nebo [[komunismus|komunistický]] mýtus osvobození dělnické třídy.
== Současné hodnocení ==
| |||