Rayleighův rozptyl: Porovnání verzí

[[Rozptyl]] světla je důležitý fyzikální jev a může mít různé vlastnosti, podle toho, na čem se světlo rozptyluje - na malých nebo větších částicích nebo na nerovném, matném povrchu. Anglický fyzik [[LordJohn William Strutt, 3. baron Rayleigh|John W. Rayleigh]] při popisu rozptylu světla v zemské atmosféře v roce [[1899]] vyšel z předpokladu, že světlo rozptylují přímo molekuly vzduchu a spočetl, že intenzita rozptýleného světla silně závisí na jeho vlnové délce (je nepřímo úměrná její čtvrté mocnině). To znamená, že [[modrá|modré]] světlo s krátkou vlnovou délkou se rozptyluje více než světlo [[červená|červené]]. Důsledkem této závislosti je například modrá barva oblohy, vznikající při průchodu slunečního světla zemskou atmosférou. Nutnou podmínkou ovšem je, aby polohy jednotlivých rozptylujících center (molekul, atomů) byly náhodné. Na to poukázali počátkem [[20. století]] [[Marian Smoluchowski]] a [[Albert Einstein]]. Tato podmínka je splněna například v [[plyn|plynu]]. Pokud nejsou polohy rozptylujících center náhodné, pak se stává rozptyl [[koherentní|koherentním]], což vede k jevu [[difrakce]] záření.