Edikula: Porovnání verzí

[[Soubor: Ädikula.png|thumb|upright|Římská edikula]]

'''Edikula''' (z [[latina|lat]]. ''aedicula'' – chrámek, kaplička) je původně kamenný domácí oltářík nebo [[náhrobek]], později plochá [[kaplička]] s obrazem či sochou uvnitř, která připomíná průčelí antických chrámů. Od renesance i ozdobné orámování okna, dveří či výklenku, tvořené postranními [[Sloup (architektura)|sloupy]], [[pilastr]]y nebo [[pilíř]]i, na nichž leží [[kladí]] a trojúhelný či segmentový [[štít]]. V renesanci, v baroku i v novoklasicismu je edikula poměrně běžná, obvykle jako výklenek se [[socha|sochou]].

Latinské aedicula je [[zdrobnělina]] slova ''aedes'', chrám, obydlí, později i místnost, pokoj. Podobně odpovídající řecké označení ''naiskos'' od ''naos'', [[chrám]]. Základní tvar výklenku se sloupky po stranách, s [[kladí]]m a štítem, se vyskytoval v antických domech jako oltářík domácích božstev a zemřelých předků (lat. ''lararium''), jako náhrobek nebo památník na veřejných budovách a podobně.<ref>''Ottův slovník naučný'', heslo Aedicula. </ref>

Západní i východní [[křesťanství]] převzalo tvar edikuly jako latinské ''tabernaculum'' (stánek, domeček) nebo řecký ''naiskos'', kam se umísťovaly reliéfy, sochy či obrazy [[Kristus|Krista]] a světců. V této podobě je edikula častá na stěnách chrámů i na městských domech, například italské ''tabernacolo'' ve [[Florencie|Florencii]] i jinde. České a moravské barokní kapličky u cest mívají často formu edikuly. Od renesance se forma pomalu odděluje od svého posvátného obsahu, edikuly se užívají i jako pomníky a památníky a konečně jako ozdobný architektonický prvek, orámování dveří a oken.<ref> J. Herout, ''Slabikář návštěvníků památek''. Heslo Edikula. </ref>