Ludvík Filip II. Orleánský: Porovnání verzí

m
bot změnil kategorii dle požadavku za použití AWB
m (→‎Revolucionář: vnitřní odkazy)
m (bot změnil kategorii dle požadavku za použití AWB)
 
== Původ a raný život ==
Otcem Ludvíka Filipa II. byl [[Ludvík Filip I. Orléanský]] z dynastie [[Bourbon-Orléans]] a matkou byla [[Luisa Bourbon-Conti]], pocházející rovněž z vedlejší rodové větve francouzského panovnického rodu [[Bourboni|Bourbonů]].
 
Po svém narození získal Ludvík Filip titul [[vévoda|vévody]] z [[Montpensier]] a po smrti svého dědečka v roce [[1752]] se stal ve svých pěti letech vévodou z [[Chartres]]. Otci Ludvíka Filipa pak připadl touto smrtí dědičný titul [[vévoda Orléanský|vévody Orléanského]]. V roce [[1769]] se Ludvík Filip oženil s [[Luisa Marie Adéla Bourbon-Penthièvre|Luisou Marií Adélou de Bourbon-Penthièvre]], dcerou francouzského [[velkoadmirál]]a vévody [[Ludvík Jan Bourbon-Penthièvre|Ludvíka z Penthièvre]], který byl vnukem [[Ludvík XIV.|Ludvíka XIV.]] Značné [[věno]], které si Louisa přinesla do manželství, umožnilo Ludvíku Filipovi stát se jedním z nejbohatších mužů ve Francii a zaujmout obdobné společenské postavení, jaké měl jeho pradědeček [[Filip II. Orléanský]].
 
== Kverulant ==
Svou slibnou společenskou i politickou kariéru si ale Ludvík Filip velmi záhy poškodil, když v roce [[1771]] rezolutně odmítl plán [[kancléř]]e [[René de Maupeou|Reného de Maupeou]], který se snažil dle králova přání silou zlomit odpor opozičního [[parlament]]u. Plán Renného de Maupeou vyšel, Ludvík Filip byl za své nepatřičné názory potrestán vyhnáním od královského dvora a následně byl nucen žít na svém venkovském sídle [[Villers-Côtterets]]. Jeho životní situace se příliš nezlepšila ani poté, co v roce [[1774]] usedl na francouzský trůn [[Ludvík XVI.]] Ludvík Filip byl u královského dvora nadále považován za podezřelého a politicky nespolehlivého a stále pociťoval odmítavý postoj královského dvora ke své osobě. Navíc jej bytostně nesnášela manželka nového krále [[Marie Antoinetta]], přičemž nenávist a opovržení byly v tomto případě oboustranné.
 
V roce [[1778]] dostal Ludvík Filip konečně šanci a mohl sloužil u námořnictva, v [[eskadra|eskadře]] [[hrabě]]te d'Orvilliers, s níž se zúčastnil námořní bitvy u [[Ouessant]] (1778). Ve službě u námořnictva chtěl Ludvík Filip pokračovat i nadále, ale byl nucen odejít. Příčinou k nucenému odchodu se stala zčásti nenávist královny a zčásti jeho vlastní neschopnost a údajná zbabělost v boji. Král [[Ludvík XVI.]] mu ale jako odškodné udělil čestnou funkci [[generálplukovník]]a [[husaři|husarů]]. Po smrti svého otce v roce [[1785]] zdědil Ludvík Filip titul [[vévoda Orléanský|vévody Orléanského]]. Po svém nuceném odchodu z námořnictva se Ludvík Filip začal bezstarostně věnovat společenským radovánkám, často navštěvoval [[Londýn]] a stal se důvěrným přítelem prince z Walesu (pozdějšího krále [[Jiří IV. Anglický|Jiřího IV.]]). Ludvík Filip své osobní okouzlení [[Anglie|Anglií]] přenesl i do [[Paříž]]e, kde nejprve úspěšně propagoval anglickou módu a životní styl anglické šlechty. Nakonec se mu podařilo vyvolat velký zájem o vše anglické i ve šlechtických kruzích své rodné země a stal se tak iniciátorem vypuknuvší anglománie. Díky tomu získal konečně i určitou oblibu u královského dvora. Závratně však stoupala i jeho popularita mezi pařížským lidem, který tehdy trpěl velkou bídou a hladem. Ludvík Filip totiž rozdával chudým a potřebným dary a peníze a zpřístupnil veřejnosti své zahrady u paláce [[Palais-Royal]].
Po nepovedeném pokusu o útěk královské rodiny z [[Francie]] a po jejich dopadení ve [[Varennes]] v roce [[1791]] Ludvík Filip kupodivu neprojevil sebemenší zájem o získání uvolněného trůnu a bylo zjevné, že podobné ambice ani nikdy neměl. Podezření královského dvora bylo tedy po celou dobu mylné. Namísto boje o moc strávil v roce [[1792]] se svými dvěma syny krátký čas u armády a do [[Paříž]]e se vrátil až těsně před revolučním převratem, který proběhl z 9. na 10. srpna.
 
Po vyhlášení republiky se zřekl všech svých šlechtických titulů i svého otce Ludvíka Filipa Orléanského a prohlásil, že jeho skutečným otcem byl údajně podkoní na zámku [[Saint-Cloud]]. Označil se za „syna lidu“ a úředně si změnil jméno na ''Filip Egalité'' (z franc. ''egalité'' – rovnost). Na druhou stranu je ale třeba říci, že i nadále pomáhal svým šlechtickým přátelům s útěkem do [[exil]]u. Jako „syn lidu“ a běžný občan zůstal nadále členem revolučního [[Národní konvent|KonventKonventu]]u, kde se jako [[poslanec]] podílel na [[Proces s Ludvíkem XVI.|hlasování]], které proběhlo 16. ledna [[1793]]. Tehdy se hlasovalo o otázce života či smrti krále [[Ludvík XVI.|Ludvíka XVI.]] a Filip Egalité se postaral o největší překvapení, když hlasoval pro smrt svého příbuzného a tedy popravu krále.
 
Ani tento jeho jasně [[republika|republikánský]] postoj ale nemohl nic změnit na faktu, že i sám Ludvík Filip pocházel původně z šlechtické (a dokonce královské) rodiny a mnozí lidé z řad republikánů se na něj proto dál dívali s jistou dávkou nedůvěry. Jeho osobní i politické nepřátele nejvíce pobuřovalo to, že jeho nejstarší syn neskrýval své přátelství k šlechtici Karlu Františkovi Dumouriez. V roce [[1793]] pak dokonce tento Ludvíkův syn, Ludvík Filip II. (pozdější král [[Ludvík Filip (francouzský král)|Ludvík Filip I.]]), uprchl i s Dumouriezem z Francie. Tímto rozhodným činem mladý Ludvík Filip zásadně ovlivnil nejen budoucí život svůj, ale také život svého otce – občana Filipa Egalité –, kterého synův útěk do ciziny nakonec přivedl až na popraviště. Po této emigrační aféře [[revoluční tribunál]] okamžitě přikázal uvěznit všechny [[Bourboni|Bourbony]] ve Francii.
[[Kategorie:Bourbon-Orléans]]
[[Kategorie:Svobodní zednáři]]
[[Kategorie:OrléanštíOrleánští vévodové]]
[[Kategorie:Muži]]
[[Kategorie:Lidé popravení gilotinou během Velké francouzské revoluce]]
[[Kategorie:Vévodové ze Chartres]]
[[Kategorie:Vévodové z Nemours]]
[[Kategorie:Muži]]
117 842

editací