Šintoismus: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m typo |
m bot rozložil {{Sisterlinks}} na šablony s parametry za použití AWB |
||
Řádek 1:
[[Soubor:Itsukushima torii angle.jpg|thumb|right|Brána [[torii]] ve [[Svatyně Icukušima|svatyni Icukušima]]]]
[[Soubor:Shinto married couple.jpg|thumb|Ženich a nevěsta při šintoistickém svatebním obřadu]]
'''Šintó''' ({{Vjazyce|ja}}: 神道; '''Šintó''', v [[čeština|češtině]] někdy také jako Šintoismus) je původní [[náboženství]] [[Japonsko|Japonska]] založené na [[animismus|animismu]] a [[Polyteismus|polyteismu]]. Jedná se o jediné náboženství vzniklé v Japonsku a dodnes se přes vliv [[buddhismus|buddhismu]] a [[konfucianismus|konfucianismu]] jedná o živé náboženství. Na rozdíl od jiných mnohých náboženství šintó neobsahuje jasný výčet pravidel a dogmat.
Šintó lze v současnosti rozdělit do čtyř základních skupin: císařský (neveřejné rituály císařské rodiny), [[Jinja]] (nejrozšířenější forma s nejdelší historií, do konce [[Druhá světová válka|2. světové války]] úzce spjato se Státním šintoismem (státní, válečná, [[nacionalismus|nacionalistická]] forma)), sektářské (čítá 13 forem, vzniklých od počátku 19. století) a lidové šintó (forma rozšířená hlavně na venkově, nemá žádnou větší organizaci).
V dnešní době má šintoismus asi 100 miliónů vyznavačů.
Slovo šintó je složeno ze znaků „''šin''“ (神) ve významu něčeho, co člověka významně přesahuje svou kvalitou, často pouze nepřesně překládáno jako [[bůh]] či [[duch]] (stejný znak se dá číst i jako [[kami]]) a „''tó''“ (道) ve významu cesta (stejný znak se používá i pro čínské slovo [[tao]]). Proto se o šintó mluví také jako o „cestě bohů“. Samotné slovo pochází až z období [[Meidži]], kdy se šintó stalo státním kultem.
== Historie ==
V nejstarší japonské kultuře zvané [[Džómon]] ( 7 500 – 300 př. n. l. ) byly podle [[archeologie|archeologických]] nálezů uctívány ženské figurky se zvýrazněnými mateřskými atributy. V období [[Jajoi]] (300 př. n. l. – 300 n. l. ) se objevuje raná forma šintó. Rozmach nastává v období [[Jamato]] (250 – 710 n. l.) kdy pozici [[kněz|kněží]] získali v období Jamato předáci vládnoucích rodů nazývaných ''udži'', kněz pak byl nazýván ''udži no kami''. Ten měl funkci prostředníka mezi rodem a jeho ochranným [[kami]], ''udžigami''. Tito duchové nebyly historickými, ale [[mýtus|mýtickými]] předky a byly uctíváni v svatyni kam měli přístup pouze členové udži. Udžigami císařského rodu byla [[Amaterasu|Amaterasu Ómikami]], ačkoliv nikdy tak nebyla přímo označována. Později vytvořená udži neměla jako ochranné duchy mýtické předky, ale volila si místo nich jiné kami.
Řádek 15 ⟶ 14:
== Kami a kegare ==
Ústředním prvkem [[kult]]u jsou [[kami]], nejčastěji překládané jako bohové. Síla těchto bohů nemá univerzální zdroj a jsou jí obdařeni jak klasičtí bohové, tak stromy, skály, prameny či nástroje jako nářadí či zbraně. Tato síla může být dána krásou, užitečností či pouze citem toho jež kami uctívá. Některá kami mají pouze lokální význam, jiná jsou zas uctívána po celém Japonsku. V původním podání kami nemají žádnou podobu.
▲Ústředním prvkem [[kult]]u jsou [[kami]], nejčastěji překládané jako bohové. Síla těchto bohů nemá univerzální zdroj a jsou jí obdařeni jak klasičtí bohové, tak stromy, skály, prameny či nástroje jako nářadí či zbraně. Tato síla může být dána krásou, užitečností či pouze citem toho jež kami uctívá. Některá kami mají pouze lokální význam, jiná jsou zas uctívána po celém Japonsku. V původním podání kami nemají žádnou podobu.
Existuje také pojem náboženského [[tabu]], [[kegare]], jež odpuzuje kami. Toho znečištění se lze se zbavit očistou či dočasným opuštěním společnosti, protože se může přenést na druhé. V [[norito]], modlitebních vyznáních z roku [[927]] se mezi kegare uvádějí věci jako výkaly, krev, smrt a také oběti přírodních katastrof či lidé jež spáchali zločin proti společnosti. V pozdějších dobách se kegare stali i zločiny jako loupež či žhářství. V sexuálním oblasti byl zapovězený jen incest a sodomie. Pojetí kegare připomíná i mýtus o [[Izanagi]]m a [[Izanami]], božských manželích jež stvořili japonské ostrovy. V [[Čína|čínské]] kronice Wej se píše:
„Musejí-li jet na moře, přikáží někomu, aby se nečesal a nemyl, nejedl maso a neobcoval s ženou. To je půst. Skončí-li cesta dobře, bohatě ho odmění, ale potká-li je nemoc nebo neštěstí, domnívají se, že je to proto, že se nedostatečně postil, a zabijí ho.“<ref>http://www.japonsko.info/sintoismus.php</ref>
Řádek 22 ⟶ 20:
== Svatyně ==
V nejstarších dobách se sídlo kami ohraničovalo provazem z rýžové slámy, zvaným ''šimenawa'', čímž se stalo [[rituál]]ně čisté. Také býval stavěn plot jež zcela či částečně zabraňoval pohledu na posvátné místo. Posvátný okrsek také vymezuje v pozdější době brána ''torii''.Provaz ''šimenawa'' bývá i na torii, doplněný bílými pruhy papíru ''gohei'', jež se také vážou na větvičky stromů. První svatyně byly tvořeny v období [[Kofun]], ale nejstarší zachované jsou z [[11. století|11.]] a [[12. století]] z důvodu zvyku chrámy přestavovat aby se obnovila jejich rituální čistota. V dnešním Japonsku je několik miliónů šintoistických svatyň, jež se podle tradice po dvaceti letech vždy obnovují.
Řádek 30 ⟶ 27:
== Rituály ==
Před vstupem do svatyně je tradicí rituální umytí rukou v bazénku ''čózuja'' a vypláchnutí úst bambusovou naběračkou ''hišaku''. Při větším znečištění kegare je nutná celková koupel ledovou vodou nebo delší půst. Před budovou svatyně také věřící dávají mince do dřevěné krabice ''saisen-bako'', dvakrát udeří na gong, dvakrát se ukloní, silně a slabě tlesknou, přednesou božstvu svou prosbu, opět se dvakrát ukloní a ustoupí stranou. Také kupují amulety zvané [[omamori]] s ochranou funkcí. Magický význam také mají obrázky [[ema (šintoismus)|ema]] a papírky s věštbou zvané [[omikudži]].
Řádek 39 ⟶ 35:
Svatyně taktéž pořádají festivaly, v japonštině ''macuri'' s různou tematikou, nejznámějšími jsou asi Džidai macuri(Festival věků) v [[Kjóto|Kjótu]] a [[Tokio|Tokiu]]. Bývají pořádány pod širým nebem a obsahují [[zpěv]], [[hudba|hudbu]] a [[tanec]] a mnoho z nich se týká proseb a díků za [[úroda|úrodu]]. Tehdy se také nosí po ulicích přenosné svatyně [[mikoši]] a provádí rituální [[zápas]]y mladíků.
== Šintoistické svátky
* 1. ledna – Oshogatsu (nebo Shogatsu), šintoistický nový rok, příležitost k návštěvě chrámů.
* 15. ledna – Seijin Shiki, den dospělých, před dosažením dospělosti (20 let) navštíví Japonci chrám pro vzdání díků.
Řádek 49 ⟶ 45:
== Literární prameny ==
Šintó nemá ucelenou [[teologie|teologii]] ani [[svatá kniha|posvátnou knihu]] jako je [[křesťanství|křesťanská]] [[Bible]], náboženské záznamy, většinou s historickým obsahem vznikly až po příchodu buddhismu. Zdrojem šintoistické [[mytologie]] je [[kompilace]] kronik [[Kodžiki]] (Zápisky o starých věcech) a [[Nihonšoki]] (Kronika Japonska) z [[8. století]] jež měli upevnit císařskou moc zdůrazněním její božské podstaty. Kodžiki byla sestavena na příkaz císařovny [[Gemmei]] v letech [[711]]
▲Šintó nemá ucelenou [[teologie|teologii]] ani [[svatá kniha|posvátnou knihu]] jako je [[křesťanství|křesťanská]] [[Bible]], náboženské záznamy, většinou s historickým obsahem vznikly až po příchodu buddhismu. Zdrojem šintoistické [[mytologie]] je [[kompilace]] kronik [[Kodžiki]] (Zápisky o starých věcech) a [[Nihonšoki]] (Kronika Japonska) z [[8. století]] jež měli upevnit císařskou moc zdůrazněním její božské podstaty. Kodžiki byla sestavena na příkaz císařovny [[Gemmei]] v letech [[711]]-[[712]] a zabývá se stvořením světa, zrozením bohů jež jsou předci císařské rodiny a končí smrtí císařovny [[Suiko]] v roce [[641]]. Nihonšoki je kronika dokončená v roce 720 silně ovlivněná čínskými a [[Korea|korejskými]] historickými a mytologickými díly, je součástí kompilace Rikkokuši, šesti národních kronik Japonska. Obě díla jsou ovlivněny konfuciánstvím, jelikož vznikly v době velkého pronikání čínské kultury.<ref>Libuše Boháčková, Vlasta Winkelhoferová: „''Vějíř a meč“, Panorama, Praha, 1987, s. 101.</ref> Mezi další zdroje patří [[Kogóšui]] (Paběrky dávných příběhů) z roku [[807]], modlitby norito, zeměpisné záznamy [[fudoki]] a [[antologie]] japonské poesie [[Manjóšú]] (přibližně z roku [[760]]). Pozdějším zdrojem je [[Jinnó Šótóki]] (Kroniky skutečných rodokmenů božských císařů) z [[14. století]].
== Kulturní efekty ==
Šintó a jeho důraz na harmonii s přírodou vedlo k vzniku typicky japonských uměleckých forem jako je [[ikebana]], tradiční [[japonská architektura]] a [[japonská zahrada|japonské zahrady]]. Kultovní význam mají i zápasy [[sumó]] před nimiž kněží zápasiště očišťují vodou a rozhazují [[sůl]]. Vliv šintó se odráží i v japonské [[pop kultura|pop kultuře]], především v [[manga|manze]] a [[anime]] jako je [[Cesta do fantazie]], [[Amatsuki]] nebo [[Inuyasha|InuYasha]].
Řádek 60 ⟶ 54:
== Literatura ==
* Libuše Boháčková, Vlasta Winkelhoferová: „''Vějíř a meč“, Panorama, Praha, 1987
== Externí odkazy ==
{{
* {{Wikislovník|heslo=šintoismus}}
* [http://www.japonsko.info/sintoismus.php Šintoismus na japonsko.info]
* [http://mozek.cz/info/sintoismus Šintoismus na mozek.cz]
| |||