Hérakleitos: Porovnání verzí

Odebráno 347 bajtů ,  před 6 lety
m
bot rozložil {{Sisterlinks}} na šablony s parametry za použití AWB
m (sjednocení infoboxů)
m (bot rozložil {{Sisterlinks}} na šablony s parametry za použití AWB)
| příjmení = Doc. Kratochvíl PhD.
| jméno = Zdeněk
| autor =
| odkaz na autora =
| příjmení2 =
| jméno2 =
| autor2 =
| odkaz na autora2 =
| příjmení3 =
| jméno3 =
| autor3 =
| odkaz na autora3 =
| spoluautoři =
| korporace =
| odkaz na korporaci =
| titul = Délský potápěč k Hérakleitově řeči
| odkaz na titul =
| url = http://fysis.cz/
| dostupnost =
| editoři =
| redaktoři =
| překladatelé =
| ilustrátoři =
| další =
| vydání =
| typ vydání =
| vydavatel = Herrmann & synové
| místo = Praha
| rok = 2006
| měsíc =
| den =
| rok tisku =
| měsíc tisku =
| den tisku =
| rok copyrightu =
| počet svazků =
| počet stran = 528
| přílohy =
| edice =
| subedice =
| svazek edice =
| kapitola =
| typ kapitoly =
| url kapitoly =
| strany =
| svazek =
| typ svazku =
| isbn = 80-87054-00-8
| isbn2 =
| doi =
| id =
| poznámka =
| jazyk = česky
}}</ref> byl [[Starověké Řecko|řecký]] [[Předsókratici|předsókratovský]] [[filosofie|filosof]] (respektive myslitel, který byl později – v době, kdy už filosofická tradice existovala – zpětně označen za filosofa<ref name="Potápěč" />), rodák z [[Efesos|Efesu]],<ref>Hérakleitos A 6/7, v překladu [[Zdeněk Kratochvíl|Zdeňka Kratochvíla]] v knize ''Délský potápěč k Hérakleitově řeči'', strana 455</ref><ref>Hérakleitos A 5/2, v překladu [[Zdeněk Kratochvíl|Zdeňka Kratochvíla]] v knize ''Délský potápěč k Hérakleitově řeči'', strana 450</ref> města na západním pobřeží [[Malá Asie|Malé Asie]], kde se dnes rozkládá [[Turecko]]. O jeho životě a osobnosti je známo jen velmi málo a velká část informací je pravděpodobně smyšlená.<ref name="Potápěč" /> Kvůli osamělému životu, který vedl,<ref name="ix 3">Hérakleitos A 1,3, strana 438</ref> a zejména pro nejasný smysl jeho zachovaných filosofických zlomků<ref name="Démétrios">Hérakleitos A 4/2, strana 449</ref> a opovržlivé poznámky o lidech<ref>Hérakleitos A 16/3, strana 470</ref> je již od starověku nazýván „Temný“<ref>Hérakleitos A 3a/1, strana 448</ref><ref name="Suidás">Hérakleitos A 1a/1, strana 446</ref> či „Plačící filosof“<ref>Hérakleitos A 1,6, strana 440 – Díogenés zde nepíše přímo "plačící filosof", ale říká, že "[[Theofrastos]] přičítá jeho trudnomyslnosti, že některé části jsou jen zpola dokončené a na různých místech jsou napsány pokaždé jinak.", což je první antická reference ke dvojici Hérakleitos-smutek, na (nejen) jejímž základě později přízvisko vzniklo.</ref>.
| příjmení = Doc. Kratochvíl PhD.
| jméno = Zdeněk
| autor =
| odkaz na autora =
| příjmení2 = Kosík
| jméno2 = Štěpán
| autor2 =
| odkaz na autora2 =
| příjmení3 =
| jméno3 =
| autor3 =
| odkaz na autora3 =
| spoluautoři =
| korporace =
| odkaz na korporaci =
| titul = Řeč o povaze bytí
| odkaz na titul =
| url =
| dostupnost =
| editoři =
| redaktoři =
| překladatelé =
| ilustrátoři =
| další =
| vydání =
| typ vydání =
| vydavatel = Herrmann a synové
| místo = Praha
| rok = 1993
| měsíc =
| den =
| rok tisku =
| měsíc tisku =
| den tisku =
| rok copyrightu =
| počet svazků =
| počet stran = 90
| přílohy =
| edice =
| subedice =
| svazek edice =
| kapitola =
| typ kapitoly =
| url kapitoly =
| strany =
| svazek =
| typ svazku =
| isbn =
| isbn2 =
| doi =
| id =
| poznámka =
| jazyk = česky
}}</ref>
| příjmení = Kessidi
| jméno = F. CH.
| autor =
| odkaz na autora =
| příjmení2 =
| jméno2 =
| autor2 =
| odkaz na autora2 =
| příjmení3 =
| jméno3 =
| autor3 =
| odkaz na autora3 =
| spoluautoři =
| korporace =
| odkaz na korporaci =
| titul = Hérakleitos
| odkaz na titul =
| url =
| dostupnost =
| editoři =
| redaktoři =
| překladatelé = Ivana Štěkrová
| ilustrátoři =
| další =
| vydání =
| typ vydání =
| vydavatel = Svoboda
| místo = Praha
| rok = 1985
| měsíc =
| den =
| rok tisku =
| měsíc tisku =
| den tisku =
| rok copyrightu =
| počet svazků =
| počet stran = 184
| přílohy =
| edice =
| subedice =
| svazek edice =
| kapitola =
| typ kapitoly =
| url kapitoly =
| strany =
| svazek =
| typ svazku =
| isbn =
| isbn2 =
| doi =
| id =
| poznámka =
| jazyk = česky
}}</ref> Druhý, o poznání kratší a zmatenější, ale i přesto zajímavý referát s životopisnými prvky sepsal [[Suidás]] ve svém ''Lexiconu''.<ref>[http://books.google.co.uk/books?id=7OFCgP0UCy4C&printsec=frontcover&dq=SUIDAE+LEXICON&hl=cs&cd=4#v=onepage&q&f=false ''Suidae Lexicon'' na Google Knihách], anglicky</ref> Ten je při číslování rozdělován na Hérakleitovy "nepřímé" zlomky A 1a/1 a A 1a/2.<ref>Hérakleitos A 1a/1 – 1a/2, strana 446 – 447</ref>
| příjmení = Špaňár
| jméno = Július
| autor =
| odkaz na autora =
| příjmení2 =
| jméno2 =
| autor2 =
| odkaz na autora2 =
| příjmení3 =
| jméno3 =
| autor3 =
| odkaz na autora3 =
| spoluautoři =
| korporace =
| odkaz na korporaci =
| titul = Herakleitos z Efezu
| odkaz na titul =
| url =
| dostupnost =
| editoři =
| redaktoři = Viera Štetinová
| překladatelé =
| ilustrátoři =
| další =
| vydání =
| typ vydání =
| vydavatel = Tatran
| místo = Bratislava
| rok = 1985
| měsíc =
| den =
| rok tisku =
| měsíc tisku =
| den tisku =
| rok copyrightu =
| počet svazků =
| počet stran = 312
| přílohy =
| edice =
| subedice =
| svazek edice =
| kapitola =
| typ kapitoly =
| url kapitoly =
| strany =
| svazek =
| typ svazku =
| isbn = 978-80-7149-992-3
| isbn2 =
| doi =
| id =
| poznámka =
| jazyk = slovensky
}}</ref>) za 69. olympiády, to jest v letech 504 až 501 př. n. l.<ref name="ix 1">Hérakleitos A 1,1, strana 437</ref> Suidás zaznamenává totožný údaj a dodává, že to bylo "za vlády Dáreia, syna Hystaspova"<ref name="Suidás" />, což je správně<ref name="Potápěč" />. Ve knize ''Hérakleitos'' však F. Ch. Kessidi uvádí, že předpoklad, že zemřel o několik let později, tedy asi roku 475 př. n l., je "poměrně přesvědčivý".<ref name="Kessidi" />
 
=== Mládí ===
Hérakleitos pocházel z královské rodiny v Efesu,<ref name="ix 6">Hérakleitos A 1,6, strana 440</ref> který leží na západním pobřeží dnešního [[Turecko|Turecka]], a tedy vysoký aristokrat.<ref name="Špaňár" /> Je několik verzí jména jeho otce; Díogenés (3. století n. l.) píše "Hérakleitos z Efesu byl syn Blosónův – nebo podle některých Hérakontův."<ref name="ix 1" />, Aetios (okolo 100 n. l.) v "nepřímém" zlomku na Hippasa zase "...a Hérakleitos z Efesu, syn Blosónův, říkají..."<ref>Hippasos A 7/3, strana 473</ref>, Suidás (10. století n. l.) pak "Hérakleitos, syn Blosónův nebo Bauberův, podle některých pak Hérakinův:"<ref name="Suidás" /> a konečně Kleméns Alexandrijský (konec 2. století n. l.) "Hérakleitos, syn Blysónův, přesvědčil..."<ref name="ha3448">Hérakleitos A 3, strana 448</ref>. Máme zde tedy jména Blosón (3×), Blysón, Bauber – což jsou pravděpodobně všechno přepisy jednoho jména, což bude asi Blosón – Hérakont a Hérakin – to je asi opět jedno jméno. Možné vysvětlení dvou rozdílných verzí jména je, že Hérakont/Hérakin bylo jméno Hérakleitova děda.<ref>G. S. Kirk: [http://books.google.co.uk/books?id=b-o8AAAAIAAJ&pg=PA4&dq=Heraclitus+son+of+Bloson+(or+according+to+some,+of+Herakon),+of+Ephesus.+The+father's+name+is+also+given+as+Bleson,+Blyson,+Bautor%3B+but+Bloson+is+the+best+attested.+Herakon+might+have+been+his+grandfather's+name.&hl=cs&cd=1#v=onepage&q=Heraclitus%20son%20of%20Bloson%20(or%20according%20to%20some%2C%20of%20Herakon)%2C%20of%20Ephesus.%20The%20father's%20name%20is%20also%20given%20as%20Bleson%2C%20Blyson%2C%20Bautor%3B%20but%20Bloson%20is%20the%20best%20attested.%20Herakon%20might%20have%20been%20his%20grandfather's%20name.&f=false ''Heraclitus: The Cosmic Fragments'' na Google Knihách], anglicky</ref>
 
Díogenés říká, že Hérakleitos "Již od dětství vzbuzoval podiv; už jako mladík říkal, že nic neví, ale když dospěl, tvrdil, že všechno poznal. Nebyl žákem nikoho, nýbrž prohlašoval, že vyhledal sám sebe ("Prohledal jsem sebe sama.“<ref>Hérakleitos B 101, strana 123</ref>) a naučil se všemu sám od sebe.“<<ref name="ix 5">Hérakleitos A 1,5, strana 439</ref>. Taková tvrzení nalézají podporu i v Hérakleitových přímých zlomcích – kromě "Prohledal jsem sebe sama.“ je lze uvést do souvislosti s jeho výrokem, že "Čeho se týká vidění, slyšení, učení, to já nadevše ctím."<ref>Hérakleitos B 55, strana 273</ref>. Díogenés však pokračuje: "[[Sótion]] však tvrdí, že podle zpráv některých byl posluchačem [[Xenofanés|Xenofanovým]]..."<ref name="ix 5" /> Totéž uvádí i Suidás: "Někteří tvrdí, že poslouchal Xenofana a pýthagorejce Hippasa."<ref name="Suidás" /> Nicméně, jak říká John Burnet ve své knize ''Early Greek Philosophy'' (''Raná řecká filosofie''), "...Xenofanés opustil Iónii dříve, než se Hérakleitos narodil“<ref>John Burnet: ''Early Greek Philosophy'' (''Raná řecká filosofie''). [http://www.classicpersuasion.org/pw/burnet/egp.htm?chapter=3#63 Dostupné online] v angličtině</ref>, a Hérakleitos sám na Xenofana útočí zlomkem "Mnohoučenost rozumu nenaučí: jinak by byla naučila Hésioda i Pýthagoru a dále Xenofana a Heketaia."<ref>Hérakleitos B 40, strana 310</ref>. U "pýthagorejce Hippasa" je učednictví pravděpodobnější, a to kvůli skutečnosti, že je možné nalézt silné paralely mezi jeho a Hérakleitovou filosofií, a to hlavně co se ohně týče, ale nejen jeho.<ref name="Potápěč" /> I tak ale Hérakleitos nemusel Hippase nutně v mládí "poslouchat", aby mohl využít jeho myšlenky, a navíc by bylo jeho učednictví v rozporu s již citovanými zlomky.
Předpokládejme tedy, že Hérakleitos byl jakožto příslušník královského politicky (a kulturně) významnou osobou, a věnujme se nyní jeho politickým názorům a aktivitě. Július Špaňár uvádí, že "Nelze pochybovat o tom, že se Hérakleitos plně účastnil politického života v Efesu..."<ref name="Špaňár" />; dáme-li mu za pravdu, je nutno zjistit, na jaké straně stál. Je pravděpodobné, že byl zaměřen proti peršanům, a společně s dalšími původními aristokraty a masami lidu oponoval skupině obchodníků, kteří zastávali perskou nadvládu, neboť jim obchodní styky s Perskou říší přinášely zisk.<ref name="Špaňár" /> Například zlomek "Bozi i lidé ctí zabité Areem (tedy v boji – Ares je řecký bůh války)"<ref name="hb24144">Hérakleitos B 24, strana 144</ref> mluví v duchu iónského boje proti Peršanům a Themistios píše, že když byl Efesos v perském obležení (není však řečeno, při jaké příležitosti), Hérakleitos využil symbolické cesty, aby svým spoluobčanům naznačil, že se mají začít uskrovňovat, jelikož jim brzy dojdou zásoby – Efesané totiž i přesto, že nepřítel tábořil před branami, hodovali jako obvykle. Poté, co Efesané vyslechli jeho radu, Peršané odtáhli.<ref>Hérakleitos B 3b/1, strana 448</ref>
 
Jestliže však Hérakleitos aktivně hájil jisté politické názory, je zvláštní, že, jak uvádí Díogenés Laertios, "podstoupil hodnost krále (tu, o které Strabón říká, že mu zaručovala "jisté pocty"<ref name="ha2447"/>) svému bratrovi"<ref name="ix 6" />, čímž se vzdal určitých výhod. F. Ch. Kessidi v knize ''Hérakleitos'' píše, že ať už bylo Hérakleitovo rozhodnutí ovlivněno čímkoliv, rozhodně ne přáním ovlivňovat politiku z méně výhodné pozice.<ref name="Kessidi" /> Díogenés Laertios se domnívá, že to bylo z velkomyslnosti,<ref name="ix 6" /> o skutečném důvodu se můžeme jen dohadovat. Možné je i to, že Hérakleitos svůj titul bratrovi přenechal později, když už se do politického dění nezapojoval, například ke sklonku života.<ref name="Potápěč" />
 
Mluvme nyní dále o jeho politické opozici perské nadvládě; podle Kleménta Alexandrijského se tyran, který vládl za Hérakleitova života, jmenoval Melankomas, a myslitel ho prý přesvědčil, aby se vzdal moci.<ref name="ha3448"/> F. Ch. Kessidi ale uvádí, že "Badatelé tomuto sdělení obvykle nedůvěřují, zejména proto, že pochybují o existenci tyrana Melankoma...".<ref name="Kessidi" /> Ačkoliv pravdou je, že jedinou zmínku o něm nalézáme právě zde, pokud je tvrzení pravdivé, dosvědčovalo by, že nechtěl v Efesu perskou tyranii. Badatel S. N. Murajev tvrdí, že jestliže Hérakleitos Melankoma přesvědčil k rezignaci, pak proto, že toho chtěl v Efesu nastolit tyranickou vládu svého druha (slovo "druh" uvádí Díogenés;"<ref name="ix 2">Hérakleitos A 1,2, strana 438</ref> může znamenat přítele, přívržence stejných názorů, vrstevníka, se kterým společně vyrůstali, příslušníka stejného politického seskupení nebo třeba milence<ref name="Potápěč" />) Hermodóra.<ref>S. N. Murajev: ''Žizň Geraklita Efesskogo'', 1974.</ref> Tím se dostáváme k další stránce jeho politického postavení; přestože se zdá, že společně s lidem a zástupci staré aristokracie stál proti perské nadvládě, rozhodně neusiloval o demokracii.<ref name="Špaňár" /> Jak totiž už bylo řečeno, Efesané se nejen chtěli osvobodit ze závislosti na Persii, ale chtěli i demokratickou ústavu, která v té době již byla v jiných řeckých městech.<ref name="Kessidi" /> Hérakleitos byl ale zapřísáhlý odpůrce davu, o čemž bude řeč v sekci "Učení; Kritika lidí", a přestože oponoval perským satrapům, tyranii jako takové zdaleka ne (Zdeněk Kratochvíl, autor knihy ''Délský potápěč k Hérakleitově řeči'' se domnívá, že "jedním" ve zlomku "Zákon – také důvěřovat úradku jednoho."<ref>Hérakleitos B 33, strana 297</ref> je myšlen člověk – což může být tyran). Naopak, demokracii oponoval a Kessidi uvádí, že se někteří vědci domnívají, že se dokonce své hodnosti krále vzdal poté, co byla později v Efesu zavedena demokracie, na protest proti tomu.<ref name="Kessidi" />
 
Jestliže stmelíme, co píší Špaňár a Kessidi, lze nastínit Hérakleitovy politické plány takto: Chtěl zbavit Efesos perské nadvlády (proto podporoval lid v boji proti Peršanům, jak dokládá zlomek tvrdící, že "Bozi i lidé ctí zabité Areem"<ref name="hb24144"/>) <ref name="Špaňár" /> a dosadit na trůn "svého" člověka (= Hermodóra)<ref name="Kessidi" />, se kterým pak chtěl vytvořit novou ústavu (k čemuž se váže zlomek "Je třeba, aby lid bojoval o zákon, který se rodí, jako o hradbu."<ref>Hérakleitos B 44, strana 299</ref>; považoval zákony za významné, ale chtěl svoje vlastní)<ref name="Špaňár" />. Aby toho dosáhl, přesvědčil tyrana Melankoma, aby se vzdal moci a podnikl energické kroky k tomu, aby na jeho místo dostal Hermodóra.<ref name="Kessidi" /> Nyní se ale dostáváme k další významné události: Jeho plán zkrachoval a rozhořčení Efesané, kteří snad prohlédli Hérakleitovy osobní záměry, vyhnali jeho chráněnce Hermodóra z města (což uvádí Díogenés,<ref name="ix 2" /> spolu s tím, že Hérakleitos píše: "Dospělí Efesané si zaslouží, aby byli všichni usmrceni a zanechali město nedospělým, neboť Hermodóra, muže z nich nejprospěsnějšího, vyhnali se slovy: Nikdo ať není nejprospěšnější z nás, a pokud někdo takový je, ať jinde a u jiných.“<ref name="hb121302">Hérakleitos B 121, strana 302</ref>).<ref name="Kessidi" /> Okolnosti Hermodórova vyhnání ale mohly být docela jiné a nemusely mít s politickou aktivitou jeho a Hérakleita co dělat; Zdeněk Kratochvíl uvádí hned dvě příležitosti, při kterých mohlo vyhnání proběhnout. První je rok 498 př. n. l., kdy iónská města povstala proti perské nadvládě, čehož se ale Efesos nezúčastnil (čímž si mimochodem vyzískal perskou důvěru<ref name="Potápěč" />), a druhá rok 494 př. n. l., kdy vyhnal perský vojevůdce Mardonis<ref>Hérodotos: ''Dějiny'', kapitola VI,43. ISBN 80-200-1192-7</ref> tyrany z Iónie a zavedl demokracii.<ref name="Potápěč" /> Co se Hermodórových dalších osudů týče, Kleméns Alexandrijský uvádí, že "podle všeho sepsal Římanům některé zákony."<ref>Hérakleitos B 3a/1, strana 448</ref>. Jak říká Zdeněk Kratochvíl, teorie, že by měl Hermodóros úspěch v Římě, sice nezní moc pravděpodobně, dokládá ji ale nezávislý citát ze Strabóna ("V senátu stála socha Hermodóra z Efesu, který byl interpretem zákonů decemvirů. Socha byla zřízena na veřejné náklady."<ref>Hérakleitos A 3a/2, strana 448</ref>), takže se lze oprávněně domnívat, že tomu tak doopravdy bylo, přestože nám stále nehraje čas; úřad decemvirů je doložen až ve druhé polovině pátého století př. n. l., tedy o více než třicet let později, než Hérakleitos (nejspíše) zemřel, což by znamenalo, že Hermodóros by musel být "buď aspoň o generaci mladší než Hérakleitos, nebo velice dlouhověký".<ref name="Potápěč" />
 
=== V asylu Artemísia ===
Věnujme se nyní dále Hérakleitovi. Podle Díogena se stáhnul do asylu [[Artemidin chrám v Efesu|Artemidina chrámu v Efesu]], zvaného Artemísion<ref name="ix 3" /> (což byl jeden z největších chrámů v 6. století př.n.l. a jeden ze [[Sedm divů světa|sedmi divů antického světa]]<ref>[http://www.history.com/topics/seven-ancient-wonders-of-the-world Článek o sedmi divech světa] na stránkách [[History (televizní kanál)|televizního kanálu History]], anglicky</ref>). Tak jako nevíme, proč byl Hermodóros vyhnán, neznáme ani důvod tohoto Hérakleitova rozhodnutí. Je však možné, že obě události měly stejnou příčinu, nebo spolu alespoň souvisely; například Špaňár a Kessidi se domnívají, že se Hérakleitos stáhnul do asylu poté, co byl jeho druh vyhnán, jelikož jeho politické plány se zhroutily,<ref name="Kessidi" /><ref name="Špaňár" /> nebo aby jej nepotkal podobný osud.<ref name="Potápěč" /> V Artemísiu měl navíc vše zajištěné, jelikož měl jako potomek efesského královského rodu pravděpodobně určitý význam v kněžské společnosti Artemidina kultu.<ref name="Potápěč" /> Jistě zde měl také dostatek času k sepsání své jediné knihy, ta však mohla být sepsána i kdykoliv jindy, nebo průběhem delšího časového období; máme zde také Díogenův údaj, že jí do svatyně věnoval<ref name="ix 6" />, ) Zajímavý je i Díogenův údaj, že "[[Démétrios]] však praví v ''Soujmenovcích'', že pohrdnul i [[Athény|Athéňany]], ačkoli byl u nich ve svrchované vážnosti, a spíše se rozhodl pro domovinu, přestože ho Efesané tupili."<ref name="ix 15">Hérakleitos A 1,15, strana 444</ref>; Kratochvíl jej vysvětluje tak, že byl Hérakleitos do Athén pozván, jelikož si jej zde vážili pro jeho filosofii, ale raději se hrdě rozhodnul zůstat v Efesu, i když jediná možnost, jak to udělat, byl ústup do asylu, jelikož byl nějakou vrstvou obyvatel pronásledován.<ref name="Potápěč" />
 
Díogenes také uvádí, že jej Efesané žádali, aby jim dal zákony, ale on odmítl proto, že "obec již byla opanována špatnou ústavou"<ref name="ix 2" /> (i když z Díogenova spisu nelze vyčíst, kdy se toto odmítnutí odehrálo – nemuselo to nutně být v asylu Artemidina chrámu). Je možné, že touto "špatnou ústavou" se myslí ústava demokratická, která byla zavedena po ustanovení demokracie Mardonem;<ref name="Potápěč" /> Hérakleitos snad považoval zákonodárství za významné jen potud, pokud vládl tyran, a když byl Hermodóros za horami a v Efesu byla vláda lidu, neměl v nejmenším úmyslu systému napomáhat.<ref name="Kessidi" />
 
Jak Hérakleitos dožil a zemřel, nevíme – k dispozici jsou pouze anekdoty u různých autorů, kterým se budeme věnovat níže, na těch však velice pravděpodobně není ani zrnko pravdy.<ref name="ŠpaňárKessidi" /><ref name="KessidiŠpaňár" /> Jediná verze smrti, která se zdá být (dle mínění Zdeňka Kratochvíla) možnou, je, že zemřel na nějakou nemoc – což je skoro jako žádná verze.<ref name="Potápěč" /> Vlastně nevíme mnoho ani o posloupnosti těch událostí v jeho životě, o kterých se domníváme, že jsou pravdivé. Kratochvíl považuje za poměrně přitažlivou verzi časové posloupnosti tuto: V mládí Hérakleitos přenechal svůj královský titul bratrovi, později odešel do asylu (což mohlo mít nějakou souvislost s vyhnáním Hermodóra) a složitý spis sepsal spíše ke sklonku života. Sám však zdůrazňuje, že pořadí mohlo být zaprvé úplně jiné, a za druhé není jisté, v jakém časovém rozpětí se tyto události odehrály – mohly jít v rychlém sledu, nebo mezi nimi třeba uběhlo několik desetiletí.<ref name="Potápěč" />
 
== Anekdoty ==
Nyní jsme se věnovali těm údajům a teoriím o Hérakleitově životě, o kterých snad můžeme říct, že o něm doopravdy vypovídají – tj. je šance, že jsou pravdivé. Nyní se budeme věnovat rozboru těch údajů, u kterých je silně pravděpodobné, že jsou smyšlené, a hlavně tomu, na jakém základě je jejich autoři vymysleli. V drtivé většině případů jde o smyšlenky, které (často až zlomyslně) referují k některé části Hérakleitova díla.<ref name="Potápěč" /><ref name="ŠpaňárKessidi" /><ref name="KessidiŠpaňár" />
 
=== Bohové u pece ===
 
=== Hra v kostky ===
Díogenés uvádí, že poté, co nalezl azyl v Artemidině svatyni, "hrál s dětmi v kostky; když ho pak Efesané obstoupili, vzkřikl na ně: "Co se divíte, ničemové? Což není lepší dělat toto, než s vámi spravovat obec?""<ref name="ix 3" /> Zdeněk Kratochvíl to chápe jako možnou projekci zlomku "Život je dítě, které si hraje, hraje s kostkami: království náleží dítěti."<ref>Hérakleitos B 52, strana 237</ref> a referenci k Hérakleitovu opovržení vůči Efesanům, vyjádřené například ve zlomku, ve kterém říká, že si pro vyhnání Hermodóra zaslouží být usmrceni a přenechat město nedospělým,<ref name="hb121302"/> kde se zároveň vyskytuje i motiv dětské hry jako vhodnější činnosti než správy města ("přenechat nedospělým"). Také říká, že Díogenés anekdotu dokresluje tvrzením, že "Když se ho ptali, proč mlčí, odpověděl prý: "Abyste vy mohli tlachat.""<ref name="ix 12">Hérakleitos A 1,12, strana 443</ref>, což je vlastně další anekdota.<ref name="Potápěč" /> Navíc se ukazuje jistá souvislost ze zlomkem "Hérakleitos pokládal lidská mínění za dětské hračky"<ref name="hb70303">Hérakleitos B 70, strana 303</ref>, a to jak co se kritiky lidí týče, tak i v ohledu na dětskou hru v kostky.
 
=== Anekdoty o nemoci a smrti ===
Díogenés Laertios zachovává tento příběh o Hérakleitově smrti: "Nakonec se vystěhoval, zprotiviv si lidi, a žil osaměle v horách, živě se travou a bylinami. Když ovšem z toho dostal [[vodnatelnost]], vrátil se do města a záhadně vyzvídal na lékařích, mohli-li by udělat ze záplavy sucho. Protože ho nechápali, zahrabal se ve stáji do kravského hnoje, doufaje, že se teplem hnoje voda z něho vypaří. Když však ani takto ničeho nedosáhl, skonal ve věku 60 let."<ref name="ix 3" /> O kousek níže na vysvětlenou dodává: "[[Hermippos]] však tvrdí, že se ptal lékařů, může-li mu někdo z nich tlakem na vnitřnosti vyčerpat vodu. A když řekli, že ne, položil se na výsluní a poručil chlapcům, aby ho přikryli hnojem. Takto prý druhého dne skonal a byl pohřben na agoře."<ref name="ix 4">Hérakleitos A 1,4 strana 439</ref> Stejnou verzi příběhu nalézáme i u Marca Aurelia, který píše, že "Hérakleitos, který tolik filosofoval o vzplanutí světa, byl postižen nahromaděním vody ve vnitřnostech a zemřel natřený hnojem."<ref>Hérakleitos A 1b, strana 447</ref>.
 
Díogenés dále pokračuje: "[[Neanthés z Kyziku]] však tvrdí, že když se nemohl vyprostit z hnoje, zůstal ležet; a byv pro tuto změnu nepoznán, stal se potravou psů."<ref name="ix 4" /> To je druhá verze, kterou zapisuje i Suidás: "Když (Hérakleitos) onemocněl vodnatelností, nevydal se lékařům, kteří o něj chtěli pečovat, ale sám se celý natřel hnojem a nechal se na slunci sušit. Když tak ležel, přišli psi a roztrhali ho."<ref name="Suidás" /> Díogenés pak uvádí ještě verzi třetí, když píše, že "[[Sótion]] však tvrdí, ... a že [[Aristón]] uvádí ve spise ''O Hekataiovi'', že byl vyléčen z vodnatelnosti a zemřel na jinou nemoc. Toto pak tvrdí taky Hippobotos."<ref name="ix 5" /> To je ta již řečená jediná verze jeho smrti, která zní poměrně realisticky. Podle Kratochvíla jsou ostatní očividně anekdoty, jelikož lze dohledat jejich satirické odkazy na Hérakleitovo učení,<ref name="Potápěč" /> a to se týká i poslední, čtvrté verze myslitelovi smrti, kterou opěť podává Suidás: "Jiní zase říkají, že zemřel zasypaný pískem."<ref name="Suidás" />
* Jeho zvířecký způsob života a pojídání trávy ironicky referuje k jeho zlomku "...běžní lidé však jsou nasyceni jako dobytek."<ref name="Kessidi" />
* Nemoc Hérakleitovi vlastně patří, jelikož se ve zlomku "Nemoc činí zdraví příjemným a dobrým..."<ref name="hb111290">Hérakleitos B 111, strana 290</ref> vyslovil o její místo v životě.<ref name="Potápěč" />
* To, že mu lékaři nebyli schopni pomoci (Díogenés) či že jejich pomoc odmítl (Suidás) referuje ke zlomku "Ačkoliv lékaři nemocné řežou, pálí a všemožně ošklivě mučí, přesto si stěžují, že od nich nedostávají nijak přiměřenou mzdu..."<ref>Hérakleitos B 58, strana 291</ref>.<ref name="KessidiPotápěč" /><ref name="PotápěčKessidi" />
* Jeho pokus o vypaření vody vedrem referuje k jeho učení o vypařování,<ref name="Kessidi" /> zachyceném třeba [[Aetios|Aetiem]] ve zlomku "Hérakleitos říká, že duše světa je výpar z vlhkostí v něm."<ref>Hérakleitos A 15,3, strana 466</ref> nebo samotným Hérakleitem: "...duše se však z té vlhkosti vypařují."<ref>Hérakleitos B 12, strana 182</ref> Vždyť si dokonce myslel, že "Slunce se živí vlhkostí."<ref>Hérakleitos A 11/4, strana 462</ref>, jak dokládá Aristotelés.<ref name="Potápěč" />
* Když se snažil takto zoufale vyléčit, měl, jak stojí v jednom jeho zlomku, "naději v beznadějné"<ref>Hérakleitos B 18, strana 149</ref>.<ref name="Potápěč" /> Ta se ale nenaplnila a myslitel i přes léčbu zemřel, což je ironická reference k jeho učení o životadárnosti slunce (zlomek "Tak životní teplo vycházející ze slunce dodává všemu, co žije, život."<ref>Hérakleitos B 67a, strana 403</ref>).<ref name="Kessidi" />
* Psi, kteří ho, nepoznavše jej zahnojeného, roztrhali, přicházejí ze zlomku "Psi štěkají na toho, koho nepoznávají."<ref name="hb97300">Hérakleitos B 97, strana 300</ref>, což je velmi zřejmé.<ref name="KessidiPotápěč" /><ref name="PotápěčKessidi" />
* V jeho smrti ve hnoji lze nalézt průhlednou narážku na zlomek "Mrtvoly jsou k vyhození spíše než hnůj."<ref>Hérakleitos B 96, strana 146</ref>.<ref name="KessidiPotápěč" /><ref name="PotápěčKessidi" /> Navíc to autoři možná chápali tak, že se zachoval jako prasata ze zlomku "Prasata si libují v bahně spíše než v čisté vodě."<ref>Hérakleitos B 13, strana 286</ref> či oslové, kteří "by si vybrali spíše podestýlku než zlato"<ref>Hérakleitos B 9, strana 280</ref>, což je možná pomsta za Hérakleitovu kritiku majetku.<ref name="Potápěč" />
* Co se písku, o kterém mluví Suidás, týče, Kratochvíl nalézá spojitost ze zlomkem "Suchá záře – duše nejmoudřejší a nejlepší."<ref>Hérakleitos B 118, strana 193</ref>.<ref name="Potápěč" />
 
== Dílo ==
Není důvod pochybovat o pravdivosti údaje, že Hérakleitos byl autorem jediné knihy.<ref name="Špaňár" /> Kromě Díogena, který píše "Kniha, která se mu připisuje..."<ref name="ix 5" />, dílo dokládají například Aristotelés<ref name="Rhetorica">Hérakleitos A 4/1, strana 449</ref> a [[Démétrios Rhétór]]<ref name="Démétrios" />, a Díogenés dále píše v kapitole své knihy o Sókratovi: "Vypravuje se, že když dal Eurípidés Sokrátovi přečíst Hérakleitův spis..."<ref name="Sókratés">Hérakleitos A 4/3, strana 449</ref>.
 
Za takových okolností je třeba ji věnovat pozornost. Díogenés ji charakterizuje takto: "(Hérakleitova kniha) se podle souvislosti nazývá ''O přirozenosti'', dělí se však na tři části, totiž o veškerenstvu, politickou a teologickou."<ref name="ix 5" /> Július Špaňár upozorňuje na problém s takovýmto dělením, když píše, že "rozdělení filosofie na jednotlivé části začíná až Aristotelem, u Hérakleita proto ještě nepřichází v úvahu."<ref name="Špaňár" /> Sám ale tuto nesrovnalost vysvětluje: "(Stoik) Kleanthés (dělil filosofii) až na šest částí...: na dialektiku, rétoriku; etiku, politiku; fyziku a teologii."<ref name="Špaňár" /> Na ty tři poslední části se podle Díogena dělilo i Hérakleitovo dílo; Kleanthés byl tedy původcem tohoto dělení a podle něj se řídili i další komentátoři, kteří většinou také pocházeli z řad Stoiků.<ref name="Špaňár" /> Stejný názor zastává i Kratochvíl.<ref name="Potápěč" />
 
V Díogenově charakteristice spisu je zmíněn i jeho název, ''O přirozenosti'' (nebo v jiném překladu ''O přírodě''<ref name="Kessidi" />), a historik níže pokračuje takto: "Jedni jí uvádějí pod nadpisem ''Músy'', druzí ''O přirozenosti''; [[Diodotos]] pak ''Přesné kormidlo pro cestu životem'', jiní ''Ukazatel povah; Jeden svět obratu všeho pospolu''."<ref name="ix 12" /> Žádný z těchto spisů však téměř jistě není Hérakleitem daný název; Kessidi píše, že v Hérakleitově době ani nebylo zvykem dávat prozaickým dílům jména, byla většinou nadepsána slovy typu "Ten a ten říká/píše/popisuje/mluví o...", nebo byl nadpis nahrazen krátkým naznačením tématu.<ref name="Kessidi" /> Název ''Músy'' je podle něj i Zdeňka Kratochvíla převzat z [[Platón]]ova spisu ''Sofistés'', ve kterém srovnává "Iónské Músy", Hérakleita, se "Sicilskými Músami", Empedokleem.<ref name="KessidiPotápěč" /><ref name="PotápěčKessidi" /> Původ jména ''O přírodě''/''O přirozenosti'' pak pěkně vysvětluje Špaňár, když říká, že tento název byl (nejspíš alexandrijskými knihovníky) připisován dílům těch filosofů, které Aristotelés označil za "fyziky" či "fyziology" (tedy to, co bychom dnes nazvali "přírodními filosofy", jelikož se zabývali původem a fungováním "přírody" – či "přirozenosti"); též jméno nese například dílo Anaximandra nebo Xenofana.<ref name="Špaňár" /> Co se zbývajících dvou týče, Kratochvíl říká, že (podobně jako anekdoty) vznikly na základě reflekce některých jeho myšlenek (například název ''Kormidlo'' může referovat k Hérakleitovu tvrzení, že "důmysl řídí všechno skrze vše"<ref name="hb41243">Hérakleitos B 41, strana 243</ref>,<ref name="Potápěč" /> jelikož řecké slovo zde přeložené jako "řídí" může znamenat i "kormidluje"<ref name="Řeč o povaze bytí" />),<ref name="Potápěč" /> Špaňár pak, že takováto "motta", spíše než názvy, přiřazovali stoičtí nebo kyničtí autoři spisu podle toho, v čem viděli jeho hlavní poselství, u těchto dvou nejspíše v etice.<ref name="Špaňár" />
 
Níže Díogenés píše, že Hérakleitos svou knihu "věnoval jako dar do svatyně Artemidiny",<ref name="ix 6" /> kam se uchýlil do asylu.<ref name="ix 3" /> Přestože je, jak říká Zdeněk Kratochvíl, tento způsob "publikace" zvláštní,<ref name="Potápěč" /> jestliže chtěl, aby ke knize měli přístup "jen povolaní, a ne kdekdo z obyčejných lidí, aby se nedala snadno tupit"<ref name="ix 6" /> (což Díogenés Laertios uvádí jako možná důvod toho, že snad napsal svou knihu údajně úmyslně nejasně<ref name="ix 6" />), pak bylo uložení knihy do Aremisia vhodným tahem, neboť chrámy byly soukromým osobám přístupné pouze za výjimečných okolností.<ref name="Špaňár" /> V každém případě řada filosofů té doby jeho dílo cituje a [[Charles Kahn|Kahn]], jeden z prvních, kdo Hérakleita důkladně prozkoumali, říká: "Až do doby [[Plútarchos|Plútarchovy]] a [[Kléméns Alexandrijský|Klementa Alexnadrijského]], ne-li ještě déle, byla Hérakleitova knížka k dispozici v původní podobě pro všechny, kdo ji chtěli číst."<ref name="Kahn" /> Díogenés pak tvrdí, že "spis měl takovou slávu, že díky němu vznikli i jeho stoupenci, kterým se říkalo hérakleitovci."<ref name="ix 6" /> Zároveň ale neopomíná gramatické, stylistické a významové nejasnosti v Hérakleitově spisu,<ref name="ix 6" /><ref name="ix 12" /><ref name="ix 16">Hérakleitos A 1,16, strana 445</ref><ref name="ix 12" /> které zmiňují i mnozí jiní starověcí autoři,<ref name="Démétrios" /><ref name="Rhetorica" /><ref name="Suidás 2">Hérakleitos A 1a/2, strana 447</ref> a kterým se budeme věnovat v sekci "Starověké přídomky".
 
Ke stylu je ještě třeba dodat, že nejde o poezii, nýbrž o prózu, v čemž jsou badatelé za jedno.<ref name="Kessidi" /> Lze však mít pochybnosti o tom, zda jde o ucelený text, ve kterém na sebe věty významově navazují; je možné, že spis je psán, jak píše Špaňár, "ve formě volných, přitom však umělecky stylizovaných gnóm, aforismů". Tato forma se v řecké literatuře objevuje, ale podle Špaňára není pravděpodobné, že by Hérakleitos takto napsal svůj spis, jelikož "je možné značnou část Hérakleitových zlomků uspořádat tak, aby byl přechod od myšlenky k myšlence hladký a logický"; tam, kde se vykazuje myšlenková uzavřenost jednotlivých výroků, jde pravděpodobně o básnický, archaický styl, který činí Hérakleitův jazyk originálním<ref name="Špaňár" /> a o kterém mluví například Suidás.<ref name="Suidás" />
 
Samotná kniha se nám (tak jako u jiných předsókratiků<ref>Edward Hussey: ''Presokratici''. Nakladatelství Petr Rezek, Praha, 1997. Překlad Martin Pokorný, ISBN 80-86027-07-4</ref>) nedochovala, ale množství autorů, kteří k ní přístup měli, z ní zachovali různé citáty, které shlukuje jako "přímé" zlomky,<ref name="Řeč o povaze bytí" /> a které představují menší polovinu,<ref name="Špaňár" /> podle Kratochvílova odhadu asi třetinu,<ref name="Potápěč" /> knihy. Autoři, kteří uchovali nejvíce jeho dnes dostupných "přímých" zlomků, jsou v pořadí od toho s největším počtem: [[Plútarchos z Chairóneie]], [[Kleméns Alexandrijský]], [[Díogenés Laertios]], [[Hippolyt Římský]], [[Stobaios Ióannés]] a [[Aristotelés]].<ref name="Potápěč" />
[[Soubor:Bramante_heracleitus_and_democritusBramante heracleitus and democritus.jpeg|left|thumb|Donato Bramante, Hérakleitos (nalevo) – "Plačící filosof" a [[Démokritos]] (napravo) - "Smějící se filosof"; 1477]]
 
== Číslování dochovaných zlomků ==
Už ve [[starověk]]u dostal Hérakleitos tento přídomek, a to z toho důvodu, že význam jeho řeči lze jen obtížně pochopit.<ref name="Řeč o povaze bytí" /> Přestože Díogenés Laertios sám zastával názor, že se Hérakleitos ve svém spise "občas vyjadřuje jasně a srozumitelně, takže i největší omezenec jej může snadno pochopit a povznést svou duši; stručnost a pádnost výkladu je totiž neporovnatelná"<ref name="ix 7">Hérakleitos A 1,7, strana 440</ref>, cituje verše básníka [[Timón z Fliunta|Tímóna z Fliunta]], který o filosofovi říká, že "v hádankách mluví"<ref name="ix 6" />, a níže také uvádí, že [[Theofrastos]] je přesvědčen, že "některé části jeho díla jsou jen zpola dokončené a na různých místech jsou napsány pokaždé jinak."<ref name="ix 6" /> Aristotelés<ref name="Rhetorica" /> a Démétrios Rhétor<ref name="Démétrios" /> pak uvádějí Hérakleitův spis jako příklad temného, těžko pochopitelného a nezřetelného vyjadřování, a oba to přisuzují nedostatku a narušení větných vazeb (i když jak Kessidi<ref name="Kessidi" />, tak Kratochvíl<ref name="Potápěč" /> nevidí tento nedostatek jako příliš závažný problém). Aristotelés udává jako příklad jeho zlomek "Vůči řeči platné vždy nechápaví jsou lidé."<ref name="hb1109">Hérakleitos B 1, strana 109</ref>; tvrdí, že je "nejasno, k čemu se vztahuje slůvko vždy a jak (je třeba větu) členit."<ref name="Rhetorica" /> Díogenés pak uvádí, že Sókrates o Hérakleitově knize řekl toto: "Čemu jsem rozuměl, je urozené, proto myslím, že takové je i to, čemu jsem nerozuměl. Jenom to potřebuje nějakého délského potápěče."<ref name="ix 6" /> To příhodně vysvětluje Suidás, když píše, že potápěče je potřeba, aby se v tom člověk neutopil, a že "Délský potápěč" slouží jako označení těch, kdo jsou obratní v potápění.<ref name="Suidás 2" />
 
Pro tyto a asi i jiné, nedochované zmínky, a pro pravděpodobně očividnou nejasnost svého spisu, který si mohl každý přečíst, byl již v [[Marcus Tullius Cicero|Ciceronově]] době, 1. století př. n. l. znám pod přídomkem "temný" (řecky "ὁ Σκοτεινός — ''ho Skoteinós''").<ref>Cicero, De Finibus Bonorum et Malorum, Kapitola 2, část 15.</ref> Úvahy o tom, proč napsal svůj spis stylisticky a gramaticky nejasně, přinesly Hérakleitovy další přídomek; "plačící filosof".
 
=== Plačící filosof ===
 
=== Pralátka: Oheň ===
K vysvětlení původu a podstaty světa využívá Hérakleitos oheň.<ref name="Kessidi" /> Nechápe jej ale stejně<ref name="Potápěč" /> jako [[filosof]]ové [[Milétská škola|milétské školy]] své "[[pralátka|pralátky]]"; [[Thalés z Milétu|Thalés]] [[voda|vodu]], [[Anaximandros]] [[apeiron]], čili "neurčito, bezmezno" a [[Anaximenés]] [[vzduch]],<ref name="Špaňár" /> jak se domníval například [[Simplikios]], když o Hérakleitovi a [[Hippasos z Metapontia|Hippasovi]] řekl, že zastávají názor, že se "všechno jsoucí tvoří z ohně jeho zhušťováním a zředováním"<ref>Hérakleitos A 5/2, strana 450</ref>, nebo [[Galénos]], který zase tvrdil, že to, že je oheň pralátka, dokazoval (například) Hérakleitos tvrzením, že jeho větším a větším stlačováním vzniká prve vzduch, pak voda a nakonec země.<ref>Hérakleitos A 5/4, strana 451</ref> Hérakleitos ohni pouze připisuje jisté významné vlastnosti (je "aktivní", "věčný", "sám se živí" a "stoupá"<ref name="Řeč o povaze bytí" />), že se, podle toho, co říká Kratochvíl, jeho "pohasínáním" vydělují protiklady (o kterých ještě bude řeč) a jeho "vzplanutím" se zase sjednocují a že se koloběh látek ve světě děje skrze "obraty ohně".<ref name="Potápěč" />
 
Kratochvíl proti tvrzení, že Hérakleitos chápal oheň jako pralátku, argumentuje jeho zlomkem "Všechno se směňuje za oheň a oheň za všechno, tak jako zboží za zlato a zlato za zboží."<ref>Hérakleitos B 90, strana 220</ref>; copak se domek, který stojí milion korun, skládá z milionu mincí?<ref name="Potápěč" /> Dále také nechápe zlomek "Svět, stejný pro všechny, neutvořil žádný z bohů ani z lidí – ale byl vždy a je a bude – vždyživý oheň vzněcující se s ohledem na (svoje) míry a hasnoucí s ohledem na (svoje) míry."<ref>Hérakleitos B 30, strana 202</ref> jako prohlašující, že svět pochází z ohně (jak si jej podle Kratochvíla vyložil Aristotelés a další), nebo že jím je, ale jako pokládající "symetricky" vedle sebe svět a oheň a říkající něco o obou.<ref name="Potápěč" /> Je také zahodno zmínit Aristotelovo tvrzení, že Hérakleitos tvrdí, "že se vše jednou stane ohněm..."<ref>Hérakleitos A 10/3, strana 459</ref>
=== Protiklady ===
Hérakleitos považuje [[protiklad]]y – které si u něj podle Zdeňka Kratochvíla nemáme vykládat jako například největší [[horkost]] X největší [[chlad]], či "představa" horkosti X "představa" chladu, ale prostě jako jakýkoliv [[rozdíl]], diferenci na škále teploty<ref name="Potápěč" /> – za velmi důležité a je přesvědčen, že vlastně "jsou" [[harmonie]], jak říká ve zlomku "Protikladné se shoduje – z neshodných věcí je nejkrásnější harmonie, a všechno vzniká sporem."<ref>Hérakleitos B 8, strana 261</ref> Dále například vyjadřuje názor, že ta strana některých protikladů, kterou nazýváme "[[zlo]]u", umožňuje tu "[[dobro]]u": "Nemoc činí zdraví příjemným a dobrým, hlad nasycení, únava odpočinek."<ref name="hb111290"/> Zajímavý je i zlomek "Bůh – den noc, zima léto, zápas mír, sytost hlad."<ref name="hb67252">Hérakleitos B 67, strana 252</ref>, který se vztahuje k jeho učení o "logos" či "Bohu", rozumu řídícímu svět. Protiklady jsou zároveň v možné souvislosti s věčným "zápasem", který podle Hérakleita pohání svět.<ref>Hérakleitos A 22/1, strana 472</ref>
[[Soubor:Tiger_chasing_a_deer_croppedTiger chasing a deer cropped.jpg|thumb|left|"''Naše žití je smrt jiných a žití jiných je naše smrt.''"]]
 
=== Zápas ===
Hérakleitos pravděpodobně zastával názor, že "zápas" je hnací silou světa, která ho nutí "být"; opakem zápasu je pak "odpočinek", který udržuje "zápas" v míře – aby se totiž celý svět "zápasem" nezbortil.<ref name="Řeč o povaze bytí" /> Lépe to vysvětlují jeho zlomky: "''Je-li třeba, je zápas oním společným, a právo je sporem, a všechno vzniká sporem, i podle onoho potřebného.''"<ref>Hérakleitos B 80, strana 138</ref>, "''Zápas je všech otec, všech král, a jedny předvádí jako bohy, druhé jako lidi; jedny činí otroky, druhé svobodnými.''"<ref>Hérakleitos B 53, strana 141</ref> a "''Naše žití je smrt jiných a žití jiných je naše smrt.''"<ref>Hérakleitos B 77, strana 179</ref>
 
=== [[Logos]] ===
Mnoho Hérakleitových zlomků odkazuje na "rozum, který řídí svět". Nazývá jej "logos" (řecky "slovo", "rozum", „důvod“, "smysluplná řeč", opak "blábolu"), "Bůh" nebo "to jedno moudré". Domněnka, že by text zlomků byl ovlivněn [[Křesťanství|křesťanstvímkřesťanství]]m, není pravděpodobná, protože zlomky citují i předkřesťanští autoři. Hérakleitův logos má povahu jakési pravidelnosti a zákonitosti světa, tak jako jeho "protiklady" a "zápas", případně souvislost s [[Oheň|ohněm]] – to všechno jsou aspekty a podoby logu.<ref name="Řeč o povaze bytí" /> O božstvech [[řečtí bohové|řeckého polyteistického panteonu]] běžně mluví například ve zlomku B 53 "''...jedny předvádí jako '''bohy''', druhé jako lidi...''" nebo ve výše citovaném zlomku A 9, kde mluví o božstvech domácího ohniště. Jeho logos „nechce i chce být zván jménem Dia“ (zl. B 32) a Hérakleitos zdůrazňuje, že je jen jeden, nejde však o [[monoteismus]] v [[Judaismus|judaistickém]], [[Křesťanství|křesťanském]] nebo [[Islám|muslimském]] pojetí, protože logos je zde součástí světa a nikoliv jeho stvořitelem. Je to nejvyšší a rozumná síla, jíž se [[svět]] řídí (Hérakleitos používá řecké sloveso "kybernésai," tedy "kormidluje" – udává směr něčemu, co už je v [[pohyb]]u<ref name="Řeč o povaze bytí" />), lidský rozum má ovšem k tomuto "řídícímu vědomí" přístup (není jisté, jaký měl názor na přístup bohů a zvířat). Slovo ''theos'' ovšem užívá jak pro logos, tak pro [[Polyteismus|polyteistické]] bohy, takže je to označení dost matoucí a možná špatně chápané. Ne nadarmo se nazývá Temný – jeho zlomky lze často pochopit různými způsoby a vůbec si nemůžeme být jisti, zda je chápeme dobře.<ref name="Řeč o povaze bytí" />
 
Některé zlomky o povaze "toho jednoho moudrého" jsme již citovali: "''Bůh – den a noc, zima a léto, zápas a mír, sytost a hlad.''"<ref name="hb67252"/> (Bůh či "logos" zahrnuje obě stránky protikladů), "''To jedno moudré – vědět, že důmysl, byť jakýkoliv, řídí všechno skrze vše.''"<ref name="hb41243"/> nebo "''To jedno moudré – samotné nechce i chce být zváno Diovým jménem.''"<ref>Hérakleitos B 32, strana 241</ref> (otázka ztotožnění s [[Zeus|Diem]] jako nejvyšším olympským bohem tedy zůstává nerozhodnuta, neobvyklý tvar „Zénos“ může podle Kratochvíla navozovat souvislost se slovesem „zén“ – žít<ref name="Řeč o povaze bytí" />). Další zlomky srovnávají "Boha" s lidmi: "''Nejmoudřejší z lidí se vůči bohu jeví jako opice, i moudrostí i krásou i vším ostatním.''"<ref>Hérakleitos B 83, strana 251</ref>, "''Bohu je všechno krásné a dobré a řádné; lidem ale připadá něco neřádné, něco řádné.''"<ref name="hb102282"/> nebo "''Přes společný, jsoucí logos mnozí žijí, jako když mají své vlastní vědomí.''"<ref>Hérakleitos B 2, strana 113</ref>.
 
[[Soubor:Heraklit.jpeg|thumb|right|[[Rafael Santi]], Hérakleitos (detail fresky "[[Athénská škola]]" ([[1510]] – [[1511]]), Vatikán)]]
U lidí vůbec, u „množství“ kritizuje povrchnost ("''Ti nejlepší si místo všeho vybírají jedno, nehynoucí slávu místo pomíjivosti; mnozí však se sytí jako dobytek.''"<ref>Hérakleitos B 29, strana 294</ref>), nechápání či odmítání jeho učení ("''Když nechápající poslouchají, podobají se hluchým; vlastní řeč jim dosvědčuje: jsouce zde, jsou nepřítomni.''"<ref>Hérakleitos B 34, strana 119</ref>, "''Ti, kdo neumějí naslouchat, neumějí ani mluvit.''"<ref>Hérakleitos B 19, strana 120</ref> a "''Lidská mínění jsou dětské hračky.''"<ref name="hb70303"/>). Nevidí všem společný logos a uzavírají se do vlastního světa (již citovaný B 2. "''Přes společný, jsoucí logos mnozí žijí, jako když mají své vlastní vědomí''") a žijí jako by spali: "''Pro bdící je svět jeden a společný, ale každý ze spících se obrací k vlastnímu.''"<ref>Hérakleitos B 89, strana 200</ref> – "''...Ostatním lidem však zůstává skryto, co činí, když bdí, tak jako zapomínají, co dělají, když spí.''"<ref name="hb1109"/>.
 
Jen ti nejlepší (''aristoi''), kteří rozmýšlejí a uvažují a blíží se tak k logu, jsou z tohoto obecného soudu vyňati: "''Ti nejlepší si místo všeho vybírají jedno, nehynoucí slávu místo pomíjivosti; mnozí však se sytí jako dobytek.''" – "''Uvažovat – největší zdatnost a moudrost.''"<ref>Hérakleitos B 112, strana 132</ref> – "''Neučenost je lepší skrývat.''"<ref>Hérakleitos B 95, strana 274</ref> – "''Všem lidem patří poznávání sebe sama a uvažování'''' (ve skutečnosti to však dokáží jen "ti nejlepší").<ref>Hérakleitos B 116, strana 131</ref>. "''Je třeba, aby '''filosofičtí mužové''' byli velmi dobře znalí velmi mnoha věcí.''"<ref>Hérakleitos B 35, strana 276</ref> V tomto zlomku se patrně poprvé vyskytuje slovo "[[filosof]]", s nímž pak pracuje [[Sókratés]] a Platón. Mohlo by tedy jít o úpravu těch, kdo zlomek zapsali: [[Stobaios]] a [[Plútarchos]].
=== Některé další zlomky ===
* "''Očišťují se marně krví jsouce poskvrněni.''"<ref>Hérakleitos B 5, strana 321</ref> – Kritizuje představu, že by se člověk mohl očistit krví obětních zvířat.
* "''Muž, který se opije, je veden nedospělým dítětem'' (dítětem uvnitř)''.''"<ref>Hérakleitos B 117, strana </ref>
* "(Kdyby štěstí spočívalo v příjemnostech těla,) ''pokládali bychom voly za šťastné, když najdou k žrádlu vikev.''"<ref>Hérakleitos B 4, strana 288</ref>
* "''Psi štěkají právě na toho, koho neznají.''"<ref name="hb97300"/>
* "''Nejkratší cesta k věhlasu je stát se dobrým.''"<ref>Hérakleitos B 135, strana 314</ref>
* "''Slunce – denně nové.''"<ref name="hb6334"/>
Významným tématem Hérakleitova myšlení je [[harmonie]] mezi dvěma základními změnami, totiž přibýváním a ubýváním. Často používá běžné slovo „stát se“, „stávat se“ (''gignesthai'' nebo ''ginesthai''), takže ho moderní vykladači charakterizují jako filosofa "stávání se" spíše než "bytí". Zastával názor, že všechno se mění v běhu času.
 
[[Platón]] argumentuje proti Hérakleitovi takto:
[[Soubor:Hendrik ter Brugghen - Heraclitus.jpg|thumb|left|[[Hendrick ter Brugghen]]: Hérakleitos([[1628]])]]
''Jak by tedy mohlo být něčím to, co nikdy není v témže stavu? ...jistě by nemohlo být od nikoho poznáno. Neboť jak by k němu přicházel, kdo by je chtěl poznat, současně by se stávalo jiným a různým, takže by se již nemohlo poznat, jaké asi je nebo v jakém je stavu. ... Jestliže se samo poznání nemění tak, že by přestalo být poznáním, trvá poznání stále a jest poznání. ... Jestliže však jest stále to, co poznává, a jest předmět poznání a jest krásno a jest dobro a jest každé jednotlivé ze jsoucen, nezdá se mi, že by se tyto věci nějak podobaly toku nebo pohybu.“<ref>Platón, [[Kratylos (Dialog)|Kratylos]], 439e – 440b.</ref>
 
=== Stoikové ===
[[Stoicismus]] byl [[filosofická škola]], která vzkvétala od [[3. století př.n.l.]] do [[3. století n.l.]]. Vznikl v [[Řecko|Řecku]] a silně ovlivnil myšlení politických i intelektuálních elit [[Římská říše|Římské říše]] až do nástupu [[křesťanství]] ve 3. století. Po celou tuto dlouhou dobu byli stoici přesvědčeni, že hlavní zásady jejich filosofie pocházejí od Hérakleita.<ref>Long, A.A. (2001): ''Stoic Studies'' (Stoické studie), University of California, Kapitola 2. ISBN 0520229746.</ref> Podle A. A. Longa "význam Hérakleita pro pozdější stoiky je nejjasněji patrný u [[Marcus Aurelius|Marca Aurelia]]."<ref>Long, strana 56.</ref> Jednoznačnou spojitost mezi prvními stoiky a Hérakleitem nelze prokázat, lze ji však najít ve stoických zlomcích. Long mluví o „modifikacích Hérakleita“.<ref>Long, strana 51.</ref>
 
Stoiky zajímalo, jak Hérakleitos pojednává o ohni. Nejenže ho viděl jako základní ze [[Čtyři živly|čtyř živlů]], ten, který se dá vyčíslit a určuje množství či poměr (''logos'') ostatních tří; představoval si oheň jako [[kosmos]], který nebyl stvořen žádným z bohů či lidí, ale "''...vždy byl, je a bude: stále živý oheň, který se zažehává podle míry, a dle ní uhasíná.''"<ref>Hérakleitos, Zl. B 30.</ref> Je to "''Blesk, který řídí průběh všech věcí.''"<ref>Hérakleitos, Zl. B 64.</ref>
 
Nejstarší zachovaný stoický spis, [[Kleanthés z Assu|Kleanthův]] „Chvalozpěv na Dia“ sice neodkazuje na Hérakleita přímo, ale přejímá něco, co se zdá být upravený Herakleitovský logos. [[Zeus]] vládne vesmíru svým zákonem (''nomos''), drží v ruce "rozeklaného sluhu", "oheň" ze "vždy živého blesku". Zatím nebylo řečeno nic o tom, že by se lišil od [[Homér]]ova Dia. Ale pak Kleanthés říká, že Zeus používá oheň, aby "napřímil společý ''logos''", a mísí ho s většími či menšími světly (nebeská tělesa). To je Hérakleitův logos, je však zaměněn za "společný zákon", který používá Zeus, aby "špatné (''perissa'', vlevo nebo liché) učinil dobrým (''artia'', vpravo nebo sudé)" a "uspořádal (''kosmein'') neuspořádané (''akosma'')".
| příjmení = Doc. Kratochvíl PhD.
| jméno = Zdeněk
| autor =
| odkaz na autora =
| příjmení2 =
| jméno2 =
| autor2 =
| odkaz na autora2 =
| příjmení3 =
| jméno3 =
| autor3 =
| odkaz na autora3 =
| spoluautoři =
| korporace =
| odkaz na korporaci =
| titul = Délský potápěč k Hérakleitově řeči
| odkaz na titul =
| url = http://fysis.cz/
| dostupnost =
| editoři =
| redaktoři =
| překladatelé =
| ilustrátoři =
| další =
| vydání =
| typ vydání =
| vydavatel = Herrmann & synové
| místo = Praha
| rok = 2006
| měsíc =
| den =
| rok tisku =
| měsíc tisku =
| den tisku =
| rok copyrightu =
| počet svazků =
| počet stran = 528
| přílohy =
| edice =
| subedice =
| svazek edice =
| kapitola =
| typ kapitoly =
| url kapitoly =
| strany =
| svazek =
| typ svazku =
| isbn = 80-87054-00-8
| isbn2 =
| doi =
| id =
| poznámka =
| jazyk = česky
}}
| příjmení = Kessidi
| jméno = F. CH.
| autor =
| odkaz na autora =
| příjmení2 =
| jméno2 =
| autor2 =
| odkaz na autora2 =
| příjmení3 =
| jméno3 =
| autor3 =
| odkaz na autora3 =
| spoluautoři =
| korporace =
| odkaz na korporaci =
| titul = Hérakleitos
| odkaz na titul =
| url =
| dostupnost =
| editoři =
| redaktoři =
| překladatelé = Ivana Štěkrová
| ilustrátoři =
| další =
| vydání =
| typ vydání =
| vydavatel = Svoboda
| místo = Praha
| rok = 1985
| měsíc =
| den =
| rok tisku =
| měsíc tisku =
| den tisku =
| rok copyrightu =
| počet svazků =
| počet stran = 184
| přílohy =
| edice =
| subedice =
| svazek edice =
| kapitola =
| typ kapitoly =
| url kapitoly =
| strany =
| svazek =
| typ svazku =
| isbn =
| isbn2 =
| doi =
| id =
| poznámka =
| jazyk = česky
}}
| příjmení = Špaňár
| jméno = Július
| autor =
| odkaz na autora =
| příjmení2 =
| jméno2 =
| autor2 =
| odkaz na autora2 =
| příjmení3 =
| jméno3 =
| autor3 =
| odkaz na autora3 =
| spoluautoři =
| korporace =
| odkaz na korporaci =
| titul = Herakleitos z Efezu
| odkaz na titul =
| url =
| dostupnost =
| editoři =
| redaktoři = Viera Štetinová
| překladatelé =
| ilustrátoři =
| další =
| vydání =
| typ vydání =
| vydavatel = Tatran
| místo = Bratislava
| rok = 1985
| měsíc =
| den =
| rok tisku =
| měsíc tisku =
| den tisku =
| rok copyrightu =
| počet svazků =
| počet stran = 312
| přílohy =
| edice =
| subedice =
| svazek edice =
| kapitola =
| typ kapitoly =
| url kapitoly =
| strany =
| svazek =
| typ svazku =
| isbn = 978-80-7149-992-3
| isbn2 =
| doi =
| id =
| poznámka =
| jazyk = slovensky
}}
| příjmení = Doc. Kratochvíl PhD.
| jméno = Zdeněk
| autor =
| odkaz na autora =
| příjmení2 = Kosík
| jméno2 = Štěpán
| autor2 =
| odkaz na autora2 =
| příjmení3 =
| jméno3 =
| autor3 =
| odkaz na autora3 =
| spoluautoři =
| korporace =
| odkaz na korporaci =
| titul = Řeč o povaze bytí
| odkaz na titul =
| url =
| dostupnost =
| editoři =
| redaktoři =
| překladatelé =
| ilustrátoři =
| další =
| vydání =
| typ vydání =
| vydavatel = Herrmann a synové
| místo = Praha
| rok = 1993
| měsíc =
| den =
| rok tisku =
| měsíc tisku =
| den tisku =
| rok copyrightu =
| počet svazků =
| počet stran = 90
| přílohy =
| edice =
| subedice =
| svazek edice =
| kapitola =
| typ kapitoly =
| url kapitoly =
| strany =
| svazek =
| typ svazku =
| isbn =
| isbn2 =
| doi =
| id =
| poznámka =
| jazyk = česky
}}
 
=== Externí odkazy ===
{{SisterlinksCommonscat|commonscat=Heraclitus}}{{Wikicitáty/old|q=Hérakleitos}}
* [http://www.herakleitos.cz/presokratici/Herakleitos.htm Stránky doc. Kratochvíla] o předsókraticích a zvláště Hérakleitovi
* {{en}} [http://www.utm.edu/research/iep/h/heraclit.htm Heraclitus] na ''Internet encyclopedia of philosophy''
125 048

editací