Přemysl Freiman: Porovnání verzí

Přidáno 1 559 bajtů ,  před 8 lety
doplnění -vložena citace
m (WPCleaner v1.31b - Opraveno pomocí WP:WCW - Interní odkaz jako externí)
(doplnění -vložena citace)
 
Natáčení této falešné rekonstrukce se neobešlo bez řady komplikací. Fyzicky zdevastovaný Toufar během výstupu na kazatelnu omdlel, takže natáčení muselo být opakováno. Muselo se natáčet v noci, za přísného utajení před místním obyvatelstvem. Komunističtí ideologové prostřednictvím filmu tvrdili, že údajné drátky k rozpohybování kříže farář ukrýval za květinami. Nedošlo jim však, že k údajnému zázraku došlo v adventní době, kdy církevní předpisy v kostelech květinovou výzdobu zakazují.
 
Mezitím začal externě působit jako pedagog televizní režie na FAMU a operní režie na HAMU i na brněnské JAMU (1961-65). Začal se zabývat teoretickými aspekty televize, programové skladby, byl zván na odborné semináře a zpracoval dodnes jedinou systematickou publikaci o teorii tohoto média Hledání televize (díl 1 – Pojmy, díl 2 – Tvorba), kterou vydala ve své interní edici ČST (1966).
Tato teoretická erudice jej předurčila k práci vedoucího oddělení perspektivní programové koncepce (1965-69), kde jej zastihly události srpna 1968. Se vstupem vojsk Varšavské smlouvy nesouhlasil, aktivně se podílel na ilegálním vysílání ČST v provizorních podmínkách a také proto byl ze své pozice odvolán. Mohl ještě natočit dva reportážní dokumenty o zájezdech opery naší první scény (Národní divadlo v Edinburghu, Národní divadlo v Itálii, oba 1970), následujícího roku s ním však byl na doporučení normalizační prověrkové komise pracovní poměr nadobro rozvázán. S tímto „pošramoceným“ kádrovým profilem mohl pracovat pouze jako noční hlídač Muzea Bedřicha Smetany při Památníku národního písemnictví, pak odešel do invalidního důchodu (1976). Po Listopadu ´89 se ČST rodině za propuštění omluvila a byl rehabilitován. <ref name="Štoll">{{Citace monografie
| příjmení = Štoll
| jméno = Martin
| titul = Český film : režiséři-dokumentaristé
| vydavatel = Libri
| rok = 2009
| počet_stran = 695
| isbn = 978-80-7277-417-3
}}</ref>
 
Freimanův film ''Běda tomu, skrze něhož přichází pohoršení'' byl v roce 2004 připomenut fiktivní televizní adaptací ''In nomine patris'', v němž se tvůrci pokusili zrekonstruovat okolnosti vzniku původního propagandistického „dokumentu“ z roku 1950. Výsledné znění však působí poněkud tendenčně, snaží se hledat omluvy pro Freimanovy pohnutky a rehabilitovat ho. Podle historiků Jana Jaroše a Petra Kopala však tento pokus budí spíše rozpaky. Zarážející je už jen to, že autoři snímku z roku 2004 na přání Freimanových potomků změnili jméno této postavy a místo Freimana ho označují jako Neumana, přičemž další aktéři příběhu (farář Toufar a další) vystupují v příběhu pod nezměněnými jmény.<ref>Jaroš, Jan – Kopal, Petr: Neobyčejná léta – obyčejná propaganda. Inscenovaný dokument ve službách komunistické ideologie. In: ''Paměť a dějiny'', 2012, č. 1, s. 89–90.</ref>
Neregistrovaný uživatel