Eritrea: Porovnání verzí

| náboženství = [[Muslim|muslimovémuslim]]ové, pravoslavní [[Křesťanství|křesťané]], [[Římskokatolická církev|římští katolíci]], [[Protestantismus|protestanti]]

| státní zřízení = přechodná vláda, vláda jené strany

'''Eritrea''' ([[tigrajština|tigrajsky]] ኤርትራ, ''Ertra''), plným názvem '''Stát Eritrea''' (tigrajsky ሃግሬ ኤርትራ, ''Hagara Ertra''),<ref name="brit"/> je státní útvar na pobřeží [[Rudé moře|Rudého moře]] v oblasti [[Africký roh|Afrického rohu]] ve [[východní Afrika|východní Africe]]. Na západě sousedí se [[Súdán]]em, na jihu s [[Etiopie|Etiopií]] a na východě s [[Džibutsko|Džibutskem]]. K roku 2009 měla 5&nbsp;073&nbsp;000 obyvatel. Hlavním městem je [[Asmara]]. [[Úřední jazyk]] Eritrea oficiálně nemá, v praxi se užívají [[tigrajština]], [[arabština]] a [[angličtina]].

Zatímco vliv i bohatství Aksumu postupně upadaly, od počátku 7. století se v Arábii utvářelo nové náboženské hnutí – [[islám]]. Když jeho prorok [[Mohamed]] byl v roce [[622]] donucen [[hidžra|opustit]] se [[muhádžirové|svými souvěrci]] [[Mekka|Mekku]], poslal část muslimů i do Etiopie, kde byli vlídně přijati. Přestože aksumský vládce odmítl po Mohamedově vítězství přijmout islám, poslal nazpět Mohamedovy následovníky s mnoha dary. Tím byly na několik staletí umožněny více či méně mírové styky. Muslimové se v Etiopii usazovali, zejména na pobřeží Rudého moře. Byli tolerování etiopskou mocí a žili často ve [[vazal]]ském poměru s etiopskými vládci.<ref>Mojdl, s. 26–27</ref> Aksumský a posléze i etiopský stát, do značné míry izolovaný od světa a se sídelním městem dále na jih od pobřeží, nedržel nad pobřežím pevnější ruku a zdejší vládci byli spojeni s etiopskými panovníky jen velmi volně. Aksum začal od 9. století kolabovat. Ve 13. století převzali nad etiopským vnitrozemím moc příslušníci dynastie [[Zagwe]], zhruba sto let po nich znovu nastupivší šalomounská dynastie. Přístup do vnitrozemí Etiopie z eritrejského pobřeží v této době chránila napůl autonomní oblast, jejíž vládci nesli titul ''bahr negaš'', vládce moře.<ref name="brit"/>

V 16. století získali eritrejský přístav [[Masawa|Masawu]] a [[Dahlacké souostroví]] [[Osmanská říše|Osmané]]. Eritrejské území rovněž zasáhla tažení [[Adalský sultanát|adalského vládce]] [[Ahmad Graňň|Ahmada Graňňa]],<ref name="brit"/> který byl roku [[1543]] poražen a zabit etiopskými vojsky podporovanými [[Portugalské království|Portugalci]].<ref name="moj43">Mojdl, s. 34</ref> Osmanská říše, jež adalského sultána podporovala, využila situace a získala v oblasti další území, která si s krátkými přestávkami udržela až do roku 1865, kdy je předala [[Egypt za vlády dynastie Muhammada Alího|Egypťanům]]. Od roku [[1869]], kdy byl otevřen [[Suezský průplav]], se Rudé moře stalo předmětem zájmu a soupeření velmocí. Poté, co se Britům podařilo potlačit [[Mahdího povstání|mahdistiscké povstání]] v [[Súdán]]u, přenechali jimi okupované eritrejské území roku 1885 [[Italské království|Itálii]],<ref name="moj43">Mojdl, s. 43</ref> výměnou za privilegia v eritrejských přístavech.<ref name="moj84"/> Itálie zde měla pod kontrolou již menší území držené mezi lety 1869 až 1880 soukromou italskou společností, která je roku 1882 předala italské vládě.<ref name="brit"/> Etiopský císař [[Menelik II.]] posléze roku [[1889]] ve [[wichalská dohoda|wichalské dohodě]] uznal italské koloniální zisky a 1. ledna [[1890]] bylo Itálií získané území oficiálně označeno jako [[Italské kolonie|italská kolonie]] pod názvem [[Italská Eritrea|Eritrea]].<ref name="brit"/><ref name="moj84">Mojdl, s. 84</ref><ref name="brit"/> Přestože se poté Italové střetli s etiopskými armádami roku 1896 v [[bitva u Adwy|bitvě u Adwy]] a prohráli, eritrejské území si díky špatné vnitropolitické situaci v Etiopii ponechali<ref name="moj47">Mojdl, s. 47</ref> a v [[mírová smlouva z Addis Abeby|nové smlouvě]] z [[Addis Abeba|Addis Abeby]] znovu uznal Menelik II. jejich dosavadní zisky výměnou za uznání etiopské suverenity.<ref name="brit"/>

Mezi lety 1941 až 1952 spravovali Eritreu Britové na základě rozhodnutí spojeneckých velmocí ([[Spojené státy americké]], [[Sovětský svaz]], [[Spojené království|Velká Británie]] a [[Francie]]) jako [[protektorát]].<ref name="moj85"/> Zároveň se v poválečných letech vedla debata o dalším osudu země. Britové navrhovali její rozdělení na základě křesťanské a muslimské populace s tím, že by se tyto části předaly Etiopii a Súdánu. Naopak Sovětský svaz, v domnění, že v italských volbách brzy vyhrají komunisté, navrhoval Itálii vrátit její bývalou kolonii. O slovo se hlásily i arabské státy, které navrhovaly vyhlásit eritrejskou samostatnost.<ref name="kong2"/> Tento názor převládal i v eritrejské společnosti.<ref name="moj85"/>

Organizovaný [[Eritrejská válka za nezávislost|odpor vůči etiopské nadvládě]] začal již roku 1958 založením [[Eritrejské osvobozenecké hnutí|Eritrejského osvobozeneckého hnutí]] (ELM), v němž převažovali studenti, intelektuálové a městští dělníci. Již o čtyři roky později bylo hnutí odhaleno a zneškodněno.<ref name="kong3">Library of Congress, s. 3</ref> Další významnou organizací byla [[Eritrejská osvobozenecká fronta]] (ELF) založená roku 1960, v níž zpočátku převládali muslimové a jež byla podporována ze strany [[Sýrie]], [[Írán]]u, Súdánu a dalších muslimských států.<ref name="brit"/> V druhé polovině 60. let získala ELF značnou podporu mezi rolníky. Roku 1971 již byla situace tak vážná, že císař v zemi vyhlásil [[stanné právo]] a přemístil sem takřka polovinu armády.<ref name="kong2"/>

[[Soubor:Isaias_Afwerki_in_2002Isaias Afwerki in 2002.jpg|thumb|Eritrejský prezident [[Isaias Afwerki]]]]

Eritrea se nachází v [[Africký roh|Africkém rohu]] ve [[východní Afrika|východní Africe]], na pobřeží [[Rudé moře|Rudého moře]]. Délka pobřeží dosahuje celkem 2234 kilometrů, přičemž 1151 &nbsp;km připadá na pevninu a 1083 &nbsp;km činí pobřeží eritrejských ostrovů.<ref name="kong5">Library of Congress, s. 5</ref> Celková rozloha země činí zhruba 124 399 &nbsp;km².<ref name="moj88">Mojdl, s. 88</ref> Sousedí se [[Súdán]]em na severu a na západě, s [[Etiopie|Etiopií]] na jihu a [[Džibutsko|Džibutskem]] na jihovýchodě.{{#tag:ref|Délka hranic: Súdán 605 km, Etiopie 912 km, Džibutsko 109 km, celková délka činí 1626 km.<ref name="cia"/>|group="pozn."}}

Povrch charakterizují tři hlavní oblasti. První je suchý pás země při pobřeží Rudého moře,<ref name="kong5"/> který se na sever od [[Zulský záliv|Zulského zálivu]] pohybuje v šířce 15 až 80 &nbsp;km, ale na jihu se rozšiřuje a ústí do [[Danakilská proláklina|Danakilské prolákliny]]. Celé toto území je součásti [[Velká příkopová propadlina|Velké příkopové propadliny]].<ref name="brit"/> Další je hornatá oblast na severu a ve středu země, dosahující výšek mezi 1800 a 3000 metry<ref name="baa"/> a představující prodloužení [[Etiopská plošina|Etiopské plošiny]].<ref name="kong5"/> Ta je charakterizována hlubokými roklinami, koryty řek a mezi nimi vysokými, strmými plošinami zvanými ''ambas''.<ref name="brit"/> Poslední součástí eritrejského terénu je západní část podél súdánské hranice, tvořená [[savana|savanou]] a k západu se svažujícími kopci.<ref name="kong5brit"/><ref name="britkong5"/> Nejvyšším bodem je hora [[Soira]] s 3018 metry, naopak nejnižším bodem je oblast poblíž Kululu dosahující 75 metrů pod hladinou moře.<ref name="cia"/> V rámci Eritreje se nachází přes 300 ostrovů,<ref name="baa"/> z nichž zhruba 100 patří k [[Dahlacké soustroví|Dahlackému souostroví]].<ref name="brit"/> Pouze několik ostrovů je trvale obydlených. V zemi sporadicky dochází k [[zemětřesení]], něpříliš častá je také [[vulkanismus|vulkanická aktivita]].{{#tag:ref|Od roku 1861, kdy byla aktivní sopka [[Dubbi]], došlo naposledy k vulkanické aktivitě 12. července 2011, když se probudila sopka [[Nabro]].<ref name="cia"/>|group="pozn."}}

Pouze méně než 5% půdy je vhodné k orbě, zbytek je z většiny vhodný pouze k [[Pastevec|pastevectvípastevec]]tví. Některé části země, zejména pobřežní, jsou suché natolik, že nejsou vhodné ani pro pastvu.<ref name="kong5"/> Na některých místech dochází vzhledem k rozšiřující se kultivaci půdy a takřka absenci lesnatých porostů k [[Eroze|erozi]].<ref name="brit"/> Vedle deforestace se eritrejské oblasti potýkají také s [[dezertifikace|desertifikací]], nadměrným užíváním pastvin a nemožností přístupu k části půdy vzhledem ke statisícům nezneškodněných [[pozemní mina|pozemních min]].<ref name="kong6">Library of Congress, s. 6</ref> Problémy pro zemědělství představují taktéž nájezdy [[sarančovití|sarančat]].<ref name="cia"/>

Jediná trvalá řeka je [[Tekeze|Setit]], tekoucí z Etiopie Eritrejí podél její západní hranice dále do Súdánu. Není však splavná. Ostatní řeky jsou pouze sezonní, vznikají během deštivých období a patří mezi ně [[Anseba]], [[Barka]] a [[Mareb]] (zvaná též Gash), jež je zároveň hraniční řekou mezi Eritreou a Etiopií.<ref name="kong5"/>

Eritrejké klimatické podmínky jsou velmi rozmanité, což je dáno velkými rozdíly v nadmořské výšce. Zatímco u moře v oblasti [[Masawa|Masawy]] dosahují nejvyšší teploty až 50&nbsp;°C a průměrné se zde pohybují kolem 30&nbsp;°C, ve výše položených oblastech ve vnitrozemí kolem hlavního města [[Asmara|Asmary]] (zhruba 2300 m&nbsp;n.&nbsp;m.) je obvyklá průměrná roční teplota zhruba 16-17&nbsp;°C,<ref name="kong5brit"/><ref name="britkong5"/> maximální naměřená teplota činila 26&nbsp;°C.<ref name="baa"/> Podobné podmínky panují i v případě srážek – V Asmaře spadne za rok zhruba 500 milimetrů, v Masawě je to mírně přes 200 &nbsp;mm.<ref name="kong5"/> Počasí je přes polovinu roku suché a slunečné, od února do března dochází většinou k drobnějším krátkým dešťům, zatímco dlouhotrvající deštivé období probíhá vždy od pozdního července do poloviny září.<ref name="baa"/> To platí zejména pro západní části země a vysoko položené oblasti, naopak na východě pevniny a na ostrovech je srážek málo. V oblasti [[Danakilská proláklina|Danakilské prolákliny]] neprší takřka nikdy.<ref name="brit"/>

Eritrea je oficiálně prezidentskou republikou. Ve skutečnosti se však jedná o diktaturu<ref name="BTI2">''BTI – Eritrea Country Report'', s. 2</ref> charakterizovanou vládou jedné strany. Tou je [[Lidová fronta za demokracii a spravedlnost]] (PFDJ), jež je jediným legálním politickým subjektem v zemi.<ref name="buss8"/> Současný režim je oficiálně přechodným<ref name="brit"/> a původně měl sloužit k vytvoření ústavy, ratifikované roku 1997. Ta však nikdy nevstoupila v platnost, stejně tak volby ohlášené na rok 2001 byly odloženy a dodnes nebyly uskutečněny.<ref name="baa"/> Legislativa sestává z jednokomorového parlamentu zvaného [[Přechodné národní shromáždění]] o 150 členech.<ref name="buss8">''Souhrnná teritorilní informace: Eritrea'', s. 8</ref> Toto shromáždění se však od roku 2002 nesešlo<ref name="BTI7">''BTI – Eritrea Country Report'', s. 7</ref> a mnoho jeho členů uprchlo do exilu či je ve vazbě.<ref name="kong13">Library of Congress, s. 13</ref> Nejvyšší exekutivní mocí je vláda sestávající ze 17 ministrů, vedená a jmenovaná prezidentem [[Isaias Afwerki|Isaiasem Afwerkim]],<ref name="baa"/> který zároveň předsedá vládě, je [[hlava státu|hlavou státu]], vrchním velitelem ozbrojených sil a předsedou legislativy i vládnoucí strany PFDJ.<ref name="brit"/> Soudní systém se skládá ze tří částí: civilní, vojenské, a speciální.{{#tag:ref|Vojenské a speciální soudy mají na starost obchodní kriminalitu a obvinění z korupce.<ref name="BTI7"/>|group="pozn."}}

Po získání nezávislosti udržovala Eritrea dobré vztahy se svými sousedy a i mezinárodní společnost k novému státu přistupovala příznivě, avšak již o několik let později se země částečně dostala do mezinárodní izolace.<ref name="kong14"/> Války s [[Konflikt o Haníšské souostroví|Jemenem]] a [[Etiopsko-eritrejská válka|Etiopií]] kvůli teritoriálním nárokům silně narušily vztahy s těmito dvěma státy. Špatné byly také kontakty se [[Súdán]]em kvůli údajné podpoře súdánských rebelů ze strany Eritreje a sponzorování protivládních eritrejských ozbrojených hnutí Súdánem,<ref name="kong15">Library of Congress, s. 15</ref> vzájemné spory ale byly postupně vyřešeny a v současnosti vztahy mezi oběma státy pookřávají.<ref name="BTI19">''BTI – Eritrea Country Report'', s. 19</ref> Podobně bylo dosaženo dohody také s Jemenem, s nímž v poslední době sílí vojenská a obchodní spolupráce.<ref name="kong14">''Library of Congress'', s. 14</ref>

Po roce 2001 silně ochladly vztahy s evropskými zeměmi vzhledem k tehdejšímu násilnému zakročení proti kritice režimu. Nadále nejsou vyřešeny spory s [[Etiopie|Etiopií]] a [[Džibutsko|Džibutskem]],<ref name="BTI19"/> s nímž Eritrea vedla [[Džibutsko-eritrejský hraniční konflikt|hraniční konflikt]] v roce 2008.<ref name="baa"/> Z ostatních zemí udržují kontakty s Eritrejí například [[Libye]], [[Írán]] a zejména [[Čínská lidová republika|Čína]],<ref name="BTI19"/> se kterou udržuje eritrejský stát úzkou bezpečnostní spolupráci již od svého osamostatnění.<ref name="kong15"/> S Eritreou původně spolupracovaly také [[Spojené státy americké]], na žádost Etiopie však tuto kooperaci ukončily.<ref name="baa"/> Zhruba od roku 2008 se výrazně upevnily i kontakty s Íránem, což vyvolává obavy západních států.<ref name="BTI4">''BTI – Eritrea Country Report'', s. 4</ref> Z významných organizací je Eritrea například členem [[Organizace spojených národů|OSN]], [[Africká unie|Africké unie]] a [[Organizace sahelských zemí]].<ref name="buss10">''Souhrnná teritorilní informace: Eritrea'', s. 10</ref>

[[Soubor:Eritrea_Eritrean_weddingEritrea Eritrean wedding.jpg|thumb|left|Svatba v Eritreji]]

Celková populace činila k roku 2009 zhruba 5 073 000 lidí.<ref name="unicef"/> Odhady ročního přírůstku obyvatelstva se pohybují kolem 2,5 %.<ref name="baacia"/><ref name="ciabaa"/> Ve městech žije přes 20% populace,<ref name="brit"/> [[urbanizace]] dosahuje zhruba 5,2%.<ref name="cia"/> Na eritrejském území žije celkem devět hlavních etnických skupin. Největší podíl mají [[Tigrajové]] (50% populace), následují [[Tigrejci]] (31,4%), [[Sahové]] (5%), [[Afarové]] (5%), [[Bejové]] (2,5%), [[Bilenové]] (2,1%), [[Kunamové]] (2%), [[Narové]] (1,5%) a [[Rašaidové]] (0,5%).<ref name="baa"/> Eritrea nemá žádný úřední jazyk. V praxi při řízení státu se užívá tigrajština, angličtina a arabština.<ref name="brit"/> [[Tigrajština]] i [[tigrejština]], dva nejpoužívanější jazyky Eritreje, jsou původem semitské<ref name="baa"/> a vyvinuly se ze starodávného jazyka [[ge'ez]], jejich mluvčí si však navzájem nerozumí. Vedle angličtiny, která se užívá pro střední a univerzitní vzdělání, se lze domluvit v menší míře i [[italština|italštinou]].<ref name="brit"/> Co se týče věkového rozložení, 42,1% obyvatel je mladších 15 let. Ve věku 15 až 64 let je přibližně 54,3% populace, lidí starších 64 let je 3,6%.<ref name="cia"/> Sociální služby zůstávají na nízké úrovni.<ref name="BTI3">''BTI 2010 — Eritrea Country Report'', s. 3</ref> Všechny skupiny obyvatelstva mají mít teoreticky přístup k základním službám na základě kupónů, mnohé náboženské skupiny jsou však vystaveny perzekuci a nemají rovné příležitosti.<ref name="BTI13">''BTI 2010 — Eritrea Country Report'', s. 13</ref>

Eritrea je celkově jednou z nejchudších zemí na světě – k roku 2005 žila více než polovina eritrejského obyvatelstva za méně než dolar na den.<ref name="kong7">Library of Congress, s. 7</ref> V poslední době se však díky účinnějšímu užívání investic do zdravotnictví podařilo snížit dětskou úmrtnost,<ref name="BTI14">''BTI 2010 — Eritrea Country Report'', s. 14</ref> která k roku 2011 činila zhruba 41 zemřelých dětí na 1000 úspěšných porodů. K lékařské péči má přesto stále přístup jen 52% obyvatel ve městech a 4% na vesnici. Odhad průměrné délky života dosahoval 62,5 roku. 0,8% populace je nakaženo virem HIV, dalšími rozšířenými chorobami jsou [[žloutenka typu A]], [[malárie]], [[tyfová horečka]] a [[průjem|průjmy]] způsobené bakteriální infekcí. Čistou vodu má k dispozici 74% městské a 57% vesnické populace.<ref name="cia"/>

Eritrea je definována jako [[sekularismus|sekulární stát]].<ref name="BTI6"/> [[Křesťanství|Křesťané]] tvoří zhruba 50% populace, [[Sunnitský islám|sunnitští]]<ref name="kong7"/> [[islám|muslimové]] 48%, zbylých 2% připadá na tradiční domorodá náboženství.<ref name="cia"/> Z křesťanů představují největší podíl [[pravoslaví|pravoslavní]], sdružení v [[Eritrejská ortodoxní církev|Eritrejské pravoslavné církvi]], která se oddělila po vyhlášení samostatnosti od [[Etiopská ortodoxní církev|Etiopské pravoslavné církve.]] Ta i její eritrejský protějšek neuznávají [[chalkedonský koncil|chalkedonský]] a [[druhý konstantinopolský koncil]], které uznaly dvojí přirozenost [[Ježíš Kristus|Kristovu]],<ref name="moj100">Mojdl, s. 100</ref> a řadí se tak mezi [[monofyzitismus|monofyzitské]] církve.<ref name="brit"/> Jejím nejvyšším představitelem je duchovní hodnostář zvaný [[abun]]. Mezi další směry patří [[Katolictví|katolíci]], [[protestantismus|protestanti]], méně pak [[Adventisté sedmého dne]] a [[Svědkové Jehovovi]]. Zatímco islám převládá v nížinách<ref name="baa"/> (zejména u obchodnických vrstev, ve městech a u pastevců), zastánci křesťanství žijí ve vyšších polohách,<ref name="baa"/> kde se většinou živí obděláváním půdy.<ref name="brit"/>

Přestože byla původně [[ekonomika Eritreje]] na vyšší úrovni oproti Etiopii, po roce 1952 se investice do urbanizace a infrastruktury spolu s industrializací zaměřily na etiopské území. V době získání nezávislosti roku 1993 bylo hospodářství navíc zničeno dlouhou válkou s etiopskou armádou.<ref name="kong8">Library of Congress, s. 8</ref> Původně pozitivní růst ekonomiky vystřídal po vládě s Etiopií v letech 1998 až 2000 politický i hospodářský úpadek,<ref name="baa"/> který trvá dodnes.<ref name="BTI4"/> Podle [[Mezinárodní měnový fond|Mezinárodního měnového fondu]] Eritreu těžce postihlo čtyřleté sucho po roce 2001, jež značně zpomalilo poválečnou obnovu. Velkou zátěží byla i ztráta etiopského trhu, kterou nyní vláda řeší navázáním lepších kontaktů se Súdánem.<ref name="baa"/> Eritrejské hospodářství je v současnosti v podstatě [[plánovaná ekonomika|řízenou ekonomikou]].<ref name="kong8"/> Hlavní slovo v ekonomických záležitostech má armáda<ref name="BTI9"/> a vládnoucí strana PFDJ.<ref name="baa"/>

Největšími přístavy jsou [[Assab]] a [[Masawa]],<ref name="brit"/> eritrejské obchodní loďstvo má v současnosti čtyři lodě.<ref name="cia"/> V Eritreji je více než 4010 &nbsp;km silnic, z toho 874 kilometrů jsou silnice asfaltové.<ref name="buss12cia"/><ref name="ciabuss12"/> Nejvýznamnější silnice spojují hlavní město Asmaru s Masawou a Kerenem. Silnice z Asmary do Assabu, vzdáleného přístavu na jihu země, dosud neexistuje.<ref name="buss12">''Souhrnná teritoriální informace: Eritrea'', s. 12</ref> V zemi původně fungovala železniční síť, postavená za italské nadvlády, ta však vzhledem k ozbrojenému konfliktu proti etiopské nadvládě od roku 1975 není v provozu. Po vyhlášení nového státu se začalo pracovat na jejím opětovném zprovoznění. Od roku 1999 byl dostavěn železniční spoj z Massawy do Embatkaly, pokračuje se na stavbách železnice do hlavního města.<ref name="buss12"/> V letecké dopravě figuruje několik zahraničních i domácích leteckých společností. Existují dvě mezinárodní letiště – jedno v Asmaře, druhé v Masawě,<ref name="brit"/><ref name="buss12"/> celkem je v zemi 13 letišť.<ref name="cia"/>

V Eritreji jsou oblíbené sporty, zejména [[fotbal]], který se začal hrát v době italské okupace. Národní eritrejský fotbalový tým je znám jako [[Red Sea Boys]]. Dále se mnoho Eritrejců věnuje [[basketbal]]u, [[cyklistika|cyklistice]] a [[běh]]u. Venkovní aktivity zahrnují nejčastěji [[rybaření]] a [[potápění]], zejména v oblasti [[Dahlacké ostrovy|Dahlackých ostrovů]].<ref name="brit"/>

[[Eritrejské pozemní síly]] měly k roku 2005 k dispozici 150 hlavních bojových [[tank]]ů, 80 vozidel, 100 kusů [[polní dělostřelectvo|polního dělostřelectva]], 25 [[samohybné dělo|samohybných děl]], 35 [[raketomet]]ů, přes 100 [[granátomet]]ů, 200 [[protitanková řízená střela|protitankových naváděných střel]] a 70 [[protiletadlový kanón|protiletadlových děl]]. [[Eritrejské námořnictvo|Námořnictvo]] má jeden [[raketový člun]], sedm pobřežních [[hlídková loď|hlídkových člunů]] a tři [[obojživelné vozidlo|obojživelná vozidla]]. [[Eritrejské vzdušné síly|Vzdušné síly]] měly celkem 18 [[bitevní letoun|bojových letadel]] převážně typu [[MiG-21]], [[MiG-23]] a [[MiG-29]]. Dále vlastní asi 15 vzdušných strojů určených k dopravě či k výcviku, případně ozbrojené [[vrtulník]]y.<ref name="kong15"/>

* {{Citace monografie | rok = c1993-2010 [2010] | titul = Eritrea: Women in culture, business, & travel | vydavatel = World Trade Press | místo = Petaluma | stránky = | poznámka =