Trondheim: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
G3robot (diskuse | příspěvky)
m sjednocení infoboxů
Zruda (diskuse | příspěvky)
Řádek 36:
Město založil roku [[997]] [[Olaf Tryggvasson]], který později přijal jména Olaf I. Jako potomek [[Harald Hårfagre|Haralda Hårfagra]] se nechtěl dopustit stejné chyby - obejít se totiž bez centrálního města říše. Zvolil pro ně strategicky výhodné místo v meandrech řeky Nidaroselvu (Nidelva). Tam dal postavit [[Nidarnes]], svůj královský dvorec, a také první [[kostel]], zasvěcený svatému Klementovi. Po Olafově smrti v [[Bitva u Svolderu|Bitvě u Svolderu]] (roku [[1000]] po Kristu) tady vládli místodržící dánských králů, až pak roku [[1015]] nastoupil do úřadu regenta v Nidarosu [[Olaf II.]] Bylo mu dopřáno 13 let vlády. Využil jich k tomu, aby upevnil pořádek a zavedl [[křesťanství]] jako státní [[náboženství]]. To ovšem u šlechty a sedláků nevzbuzovalo v žádném případě jenom sympatie; obávali se totiž, že ztratí svůj vliv. Naopak došlo k tomu, že když se Olaf po svém vynuceném útěku vrátil z Gardarike zpátky do Norska, aby opět získal svůj trůn, postavila se mu do cesty v Stiklestadu selská [[armáda]] a uštědřila mu zdrcující porážku. Olaf přitom padl a jeho tělo bylo bez poct zahrabáno do písku.
 
Pozoruhodné je, že Olafova smrt bana bitevním poli [[30. červenec|30. července]] [[1030]] znamená vlastně i vzestup Nidarosu na úroveň náboženského centra země. Za pouhých pět let se stal právě z nechtěného krále světec ([[1035]]), jehož tělo bylo přeneseno do chrámu svatého Klimenta. A pak rychle narůstaly zástupy poutníků, kteří se hlásili k "novému" norskému světci. Kostel svatého Klimenta pro ně byl zakrátko příliš těsný - záměr postavit nový veliký chrám nabýval stále určitějších obrysů. V [[11. století]] se pak začal plán realizovat. Kromě toho se musela pro poutníky vystavět i potřebná infrastruktura - jídelny a noclehárny, což dodalo městu první impuls růstu. Když Olaf Kyrre oddělil norskou církev od brémského kléru, jemuž do té doby podléhala, zřídil biskupství v [[Oslo|Oslu]], [[Bergen]]u a v Nidarosu. Právě Nidaros byl z těchto měst největší. Od roku [[1153]] se stal arcibiskupským sídlem a podléhalo mu sedm biskupství.
 
Také první hospodářský rozkvět přinesli Nidarosu poutníci a ovšem i rostoucí obchod se severem Norska a s ostrovy v Atlantiku. Až do počátku [[13. století]] byl Nidaros také hlavním městem země. Když pak [[Håkon IV.]] zvolil za hlavní město země na jihu položený Bergen, Nidaros zůstal nadále centrem náboženským, kde kromě katedrály vyrostlo ještě devět kostelů a pět [[klášter]]ů. Tímto jeho postavením nedokázala otřást ani Kalmarská unie, v níž dominovali [[Dánové]].