Avestánské písmo: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
ligatury+rozložení
MatSuBot (diskuse | příspěvky)
m WPCleaner v1.31b - Opraveno pomocí WP:WCW - Špatný tag <br> - Opravy pravopisu a typografie
Řádek 22:
Vývoj Avestského písma byl zapříčiněn potřebou přesně zaznamenat recitované spisy [[Avestánština|Avesty]]. Spisy, jež dnes tvoří kánon [[Avesta|Avesty]] vznikly srovnáním mnohých textů ve 4. století, nejspíše za vlády [[Šápúr II.|Šápúra II.]] (309–379). Je pravděpodobné, že vytvoření písma bylo ''[[ad hoc]]'' inovací při tvoření tehdejšího kritického srovnání – "Sasanského archetypu"<ref name="Kellens_1989_36">{{harvnb|Kellens|1989|p=36}}.</ref>.
 
Tento počin "ukazuje na Mazdovské znovuoživení a na ustavení striktní ortodoxie blízce spojené s politickou mocí a byl pravděpodobně spojen s potřebou se efektivněji vyrovnávat s buddhisty, křesťany a manichejci, jejichž víry jsou založeny na svaté knize."<ref name="Kellens_1989_36" /> Ve srovnání zoroasterští klerici měli po staletí udržovaný zvyk memorizace textů, kdy bezmyšlenkovitě opakovali slova kněze-učitele dokud si nezapamatovali přesně slova, jejich formy, tempo a intonaci motlitebmodliteb. To pak sami předali svým žákům a tak udržovali po mnoho generací správný způsob recitace textů. To bylo potřeba, protože kněžstvo považovalo a považuje přesnou artikulaci a přednes za základní požadavek pro účinnou motlitbumodlitbu. Navíc recitace liturgie byla a je doprovázena rituálními činnostmi, které nedovolují se věnovat zároveň čtení knihy.
 
Schopnost správně podat Avestu měla přímý užitek, za dobu existence se stal avestský jazyk prakticky nesrozumitený, což vedlo k přípravě ''Zendu'' (z av. ''zainti'' "chápání"), komentářů a překladů kánonu. Vytvoření avestské abecedy dovolilo prokládat citace skriptur s jejich vysvětleními. Přímým následkem bylo, že standardizovaná interpretace skriptur přežila dodnes. Pro akademickou sféru jsou tyto texty nesmírně zajímavé, protože někdy zachovávají části (rituálu), které by byly jinak ztraceny.
Řádek 38:
Není známo značení přerušení slova (mezi řádky, či stranami), ta se běžně při nedostatku místa dělí bez ohledu na morfologii.<ref name="Everson">{{harvnb|Everson|2007|p=2}}</ref> Souslednost stran může být naznačena, jako v případě Pražského manuskriptu, zapsáním prvních několika znaků následující strany na konci předchozí mimo rádkovou osnovu.{{doplnit zdroj}}
 
Slova a části kompozit se oddělují tečkou poblíž [[řez písma|optického středu]]. Jiná interpunkční znamínka jsou ojedinělá a proto pro účely přepisu standard vyvinul v 80. letech 19. století [[Karl Friedrich Geldner]]. V jeho systému, který založil na svých nálezech, slouží trojice teček, či kroužků pro syntaktické předěly, velikost znaku určuje významnost předělu.
 
Po přechodu Íránu k islámu vyšlo písmo z užívání mimo zoroastriánskou komunitu.A proto se texty avestánštiny také vyskytují v [[arabské písmo|arabském abžadu]].<ref>{{cite web|url=http://www.zartoshti.org/articles/Avesta%20Scriptures.htm |title=The Zarathushtrian Assembly |publisher=Zartoshti.org |date= |accessdate=2012-06-18}}</ref><ref>{{cite web|url=http://glenngouldproject.blogspot.com/2011/07/singing-gathas-in-avestan-for-irish.html |title=Singing the Gathas in Avestan |publisher=Glenngouldproject.blogspot.com |date= |accessdate=2012-06-18}}</ref>, přesněji se jedná o perskou mutaci. Toto písmo nezachycuje fonologii avestánštiny dokonale.
Řádek 458:
|-
| colspan="17" style="background:#F8F8F8;font-size:xx-small;text-align:left"|'''Poznámky'''
1.U10B00 dle verze 6.3</br>
|}
 
Řádek 490:
{{Pahýl}}
{{Seznam písemných systémů}}
 
[[Kategorie:Písma]]
[[Kategorie:Abecedy]]