Osmanské interregnum: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
Bez shrnutí editace
Bez shrnutí editace
Řádek 1:
'''Osmanské interregnum''' ([[1402]] – [[1413]]) bylo období kritického bezvládí v [[Osmanská říše|Osmanské říši]], kdy se synové a potenciální nástupci sultána [[Bajezid I.|Bajezida I.]] nebyli schopni a ochotni se podřídit jednomu sultánovi.
 
Toto bezvládí začalo v roce [[1402]] porážkou Osmanů od krutého uzbeckého bojovníka [[Tamerlán|Tamerlána]] v bitvě u Ankary. Samotný sultán Bajezid byl v této bitvě zajat a zemřel za záhadných okolností v roce [[1403]]. Nástupcem Bajezida se měl stát jeho syn Mehmed. Uznal ho i Tamerlán, který po totálním zpustošení [[Malá Asie|Malé Asie]] zaměřil své dobyvačné plány zpět na Dálný východ a v roce [[1405]] zemřel. Čtyři Mehmedovi bratři Isa, Sulejman, Mustafa a Musa odmítli uznat Mehmeda jako sultána a obsadili některá území Osmanské říše. Evropské državy v [[Thrákie|Thrákii]] (nezničené Tamerlánem) obsadil Sulejman, MusaIsa zabral město [[Bursa]] a okolí, samotný Mehmed se usadil ve městě [[Amasya]].
 
Nastala série vzájemných občanských válek, kdy se uzavírali mezi bratry rozdílné koalice. Musa napadnul Sulejmana v Evropě a nakonec Sulejman tentov konfliktbitvě nepřežilse svým bratrem padnul. Křesťané v Evropě však nebyli schopni této situace využít pro svůj prospěch zejména vzhledem k tehdejším vzájemným neshodách. Teprve po jedenácti letech a zabití většiny vzbouřených bratrů Mehmed porazil krutého Musu a mohl se stát nezpochybnitelným sultánem [[Mehmed I.|Mehmedem I.]]