Osmanské interregnum

Osmanské interregnum (1402 – 1413) bylo období kritického bezvládí v Osmanské říši, kdy se synové a potenciální nástupci sultána Bajezida I. nebyli schopni a ochotni se podřídit jednomu sultánovi.

Toto bezvládí začalo v roce 1402 porážkou Osmanů od krutého uzbeckého bojovníka Tamerlána v bitvě u Ankary. Samotný sultán Bajezid byl v této bitvě zajat a zemřel za záhadných okolností v roce 1403, spekuluje se o možné sebevraždě. Nástupcem Bajezida se měl stát jeho syn Mehmed, uznal ho dokonce i Tamerlán, který však v roce 1405 zemřel. Čtyři Mehmedovi bratři Sulejman, Mustafa, Musa odmítli uznat Mehmeda jako sultána a obsadili některá území Osmanské říše. Například Sulejman obsadil evropské državy v Thrákii.

Nastala série vzájemných občanských válek, kdy se uzavírali mezi bratry rozdílné koalice. Křesťané v Evropě však nebyli schopni této situace využít pro svůj prospěch vzhledem k obdobným vzájemným konfliktům. Teprve po jedenácti letech a zabití většiny těchto vzbouřených bratrů se mohl Mehmed stát nezpochybnitelným sultánem Mehmedem I.