Šivádží: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
Bez shrnutí editace
Bez shrnutí editace
Řádek 3:
Byl synem maráthského náčelníka Šáhdžího z rodu Bhóslé a [[Rádžpúti|rádžputské]] princezny. Jeho otec byl vazalem muslimského sultanátu Ahmadnagar a po jeho zániku roku 1632 složil státu [[Bidžápur]]. Šivádží však muslimy nenáviděl, po svém nástupu na trůn roku 1664 vyhlásil válku Bidžápuru a později i [[Mughalská říše|Mughalské říši]]. Císař [[Aurangzéb]] jej dal proto roku 1666 uvěznit, Šivádží však z vězení uprchl a stal se ještě nesmiřitelnějším nepřítelem Mughalů. Jeho sídelním městem bylo [[Puné]], od roku 1664 vládl jako ''rádža'' (král), roku 1674 však přijal titul ''čhatrapati'' (císař), čímž se formálně postavil na roveň mughalskému panovníkovi. Rozšířil území Maráthů na úkor mughalské říše i sousedních hinduistických a muslimských státečků. Expandoval na jih a západ do oblasti [[Karnátaka|Karnatáky]] až po řeku Tungabhadru.
 
Šivádží byl vynikající stratég, v boji s Mughaly upřednostňoval [[Guerrilla|guerrilovou taktku]] v nepřehledném horském terénu, čímž si vysloužil nelichotivé přízvisko "horská krysa". Byl však i schopný politik a organizátor, Namísto dosavadního [[Lenní systém|lenního systému]] a dědičných dvorských úřadů zavedl školené úřednictvo a volenou státní radu, v jejímž čele stál ''péšva'' (první ministr).´Hodnostářům nebyla udělována léna, ale vyplácen plat jako obdoba žoldu.
 
ŠivádžíObraz Šivádžho osobnosti je v prameenh hodnocen rozdílně. Podle odmácí maráthské tradice byl schopnýstatečný, politikvelkorysý a vynikající stratégmoudrý, alezatímco zároveňmuslimské velmitexty hrabivýzdůrazˇují jeho hrabivost, krutost a krutýzákeřné mužvraždy odpůrců. Faktem je, že od poražených muslimských států v okolí svého území vybíral velmi vysoké výpalné, proslul rovněž únosy bohatých muslimů kvůli výkupnému. Co do krutosti si nezadal se svým mughalským nepřítelem [[Aurangzéb]]em, své odpůrce často zabíjel ocelovými "tygřími drápy", připevněnými k prstům.
 
Šivádžího nástupcem se stal roku 1680 jeho syn Šámbhúdží, který na rozdíl od skromného, asketicky žijícího otce proslul rozmařilostí. Jako vojevůdce nebyl Šambhúdží příliš úspěšný. Aurangzéb jej roku 1689 porazil, zajal a, nechal [[Stětídva týdny mučit a nakonec mečem|stít]]. Za dalších maráthských panovníků postupně vzrůstal vliv ''péšvy'' na úkor slábnoucí královské moci.
 
Pozdějšími, zejména [[nacionalismus|nacionalistickými]] historiky, je oslavován jako maráthský národní hrdina a inspirátor [[hinduismus|hinduistického]] odporu proti [[islám|muslimskému]] útlaku.<ref>Strnad (2003), str. 483</ref>