Francouzská nová vlna: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m Bot: Odstranění 37 odkazů interwiki, které jsou nyní dostupné na Wikidatech (d:q193541) |
m narovnání přesměrování |
||
Řádek 1:
[[Soubor:Jean-Luc Godard at Berkeley, 1968 (1).jpg||thumb|right|320px|Prominentní novovlnný tvůrce Jean-Luc Godard v roce 1968]]
'''Francouzská nová vlna''' (francouzsky ''La Nouvelle Vague'') byl termín, kterým kritici označovali skupinu formálně progresivních francouzských filmových režisérů, tvořících v pozdních [[
Prominentní členové skupiny, mezi něž patřili [[François Truffaut]], [[Jean-Luc Godard]], [[Éric Rohmer]], [[Claude Chabrol]] a [[Jacques Rivette]], začínali jako kritici pro filmový časopis [[Cahiers du cinéma]]. Spoluzakladatel Cahiers du cinema a filmový teoretik [[André Bazin]], společně se zakladatelem a kurátorem [[Cinémathèque française]] [[Henri Langlois]]em, byli otcovskými figurami a hlavním zdrojem inspirace pro celé hnutí Nové vlny.
Řádek 11:
V roce [[1948]] uveřejnil filmový kritik [[Alexandre Astruc]] manifest, který předznamenával některé myšlenky, které později rozšířil Francois Truffaut a další kritici z Cahiers du cinéma. V tomto manifestu Astruc použil termín '''„kamera-pero“''' pro označení myšlenky, že by režisér měl používat kameru, jako spisovatel používá pero a neměl by být svázán konvencemi tradičního vyprávění. Tento manifest tedy předznamenal auteurskou teorii, kterou ve filmové kritice rozšířili budoucí představitelé Francouzské nové vlny. Auteurská teorie tvrdila, že někteří režiséři jsou „auteuři“, tedy absolutní autoři, v jejichž filmech lze vystopovat specifický autorský podpis. Mladí kritici uctívali filmy [[Jean Renoir|Jeana Renoira]] a [[Jean Vigo|Jeana Viga]] a považovali některé prominentní hollywoodské studiové režiséry, jako například Orsona Wellese, Johna Forda, Alfreda Hitchcocka, nebo [[Nicholas Ray|Nicholase Raye]] za americké auteury, zatímco tehdejší oficiální kritika je považovala za pouhé zručné řemeslné tvůrce. Začátek Nové vlny byl tedy do značné míry jakési praktické cvičení, pomocí něhož se Cahierští kritici snažili uplatnit tuto filmovou teorii v praxi tím, že sami začali natáčet velmi osobité a „autorské“ filmy.
Nebereme-li v potaz roli, jakou sehrály filmy [[Jean Rouch|Jeana Rouche]] v počátcích hnutí, bývá Chabrolův film [[Krásný Serge]] ([[1958]]) tradičně označován jako první novovlnný snímek. Truffautův první dlouhometrážní film [[Nikdo mne nemá rád]] ([[1959]]) a stejně tak Godardův debut [[U konce s dechem]] ([[1959]]) měli neočekávaný kritický i finanční úspěch, což umožnilo následné prosazení hnutí ve francouzské kinematografii. Nejvíce populární byly filmy Nové vlny v začátcích hnutí, zhruba mezi roky [[1958]] a [[1964]], novovlnné snímky však vznikaly až do počátku [[
== Filmové techniky ==
Řádek 25:
== Levý břeh ==
Jako '''Levý břeh''' se označuje skupina filmařů silně asociovaných s Francouzskou novou vlnou. Odpovídající „pravý břeh“ sestává z více známých a finančně úspěšnějších filmařů Nové vlny. Na rozdíl od Cahierských filmařů byli tito režiséři starší a zároveň o něco menší filmoví nadšenci. Film spatřovali po boku ostatních umění, jako například [[Literatura|literatury]]. Nicméně jejich podobnost s Novou vlnou je ta, že jejich dílo se taktéž vyznačuje filmovým modernismem. Stejně jako tomu bylo u novovlnných tvůrců, začali tvořit v [[
Režiséři Levého břehu byli například [[Chris Marker]], [[Jacques Demy]], [[Alain Resnais]], nebo [[Agnès Varda]]. Americký filmový kritik [[Richard Roud]], který poprvé použil výraz „Levý břeh“ pro označení těchto tvůrců, popsal jejich charakteristiku takto: ''„záliba v bohémském způsobu života a nesmiřitelnost s konformitou měšťáckého „pravého břehu“, nadšení pro literaturu a jiná umění, společně se zájmem o experimentální film“'', stejně tak se tito tvůrci myšlenkově identifikovali s politickou levicí.
| |||