Maďarské povstání: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
mBez shrnutí editace |
m narovnání přesměrování |
||
Řádek 23:
Povstání vypuklo [[23. říjen|23. října]], kdy poklidná demonstrace solidarity s [[Polsko|Polskem]] přerostla ve spontánní výbuch odporu obyvatelstva proti komunistickému ([[Stalinismus|stalinskému]]) režimu. Ve večerních hodinách padly u budovy rozhlasu první výstřely. Od druhé hodiny ranní následujícího dne vyrazila sovětská vojska do budapešťských ulic. Došlo k prvním bojům mezi maďarskými povstalci a sovětskými okupanty. [[25. říjen|25. října]] proběhla před budovou parlamentu obrovská demonstrace za odstoupení [[Ernő Gerő]]a. Příslušníci tajné policie [[ÁVH]] ukrytí na střechách začali střílet do bezbranného davu. [[Imre Nagy]] později představil novou vládu, v níž figurovali i někteří bývalí vůdcové pravicové [[FKgP]] jako [[Zoltán Tildy]] a [[Béla Kovács]]. O den později [[28. říjen|28. října]] uznal povstání za národně demokratické hnutí. [[30. říjen|30. října]] se sovětské jednotky začaly stahovat z hlavního města, zároveň se však sovětské velení tajně připravovalo na další ozbrojený útok. [[31. říjen|31. října]] vedení Sovětského svazu rozhodlo o potlačení revoluce vojenskou cestou. Když byl [[Imre Nagy]] informován o aktivizaci sovětských jednotek naléhal na OSN a [[1. listopad]]u vyhlásil neutralitu Maďarska a vystoupení z [[Varšavská smlouva|Varšavské smlouvy]]. Za rozbřesku [[4. listopad]]u začala ofenzíva proti hlavnímu městu. Zuřivé boje povstalců pokračovaly v Budapešti i v dalších městech asi týden. [[János Kádár]] přijel [[7. listopad]]u, v čele své promoskevské vlády, na sovětských tancích do Budapešti. Houževnaté boje Maďarů trvaly až do [[10. listopad|10.]] či [[11. listopad]]u.
Po tři desetiletí bylo o tomto období v [[Maďarská lidová republika|MLR]] zakázáno mluvit. Až koncem 80. let došlo ke změně. A v den výročí počátku protikomunistického Maďarského povstání [[23. říjen|23. října]] [[1989]] byl předseda parlamentu [[Mátyás Szűrös]] zvolen prozatímním prezidentem a v pravé poledne z balkónu [[Országház]]u slavnostně vyhlásil svobodnou Maďarskou republiku ([[Třetí Maďarská republika]]), čímž skončil [[komunistický režim]] v Maďarsku.
== Symboly povstání ==
Nejdůležitějším a nejznámějším symbolem povstání se stala [[maďarská vlajka]] s vystřiženým [[Státní znak Maďarska|státním znakem]]. [[Maďarská lidová republika|MLR]] totiž od roku [[1949]] používala jako oficiální symbol takzvaný [[Rákosiho znak]] (''Rákosi-címer''), který odporoval heraldickým pravidlům a nevycházel z jakýchkoliv maďarských národních tradic, jako předešlé znaky. Navíc obsahoval rudou hvězdu a zkřížený zlatý klas a kladivo, tedy [[symboly komunismu|komunistické symboly]].
[[Rákosiho znak]], nenáviděný asi jako [[Mátyás Rákosi]] (po němž se znak jmenuje), byl právě proto vystřiháván ze státních vlajek a strháván, stejně jako rudé hvězdy, ze všech budov. Jeho nástupcem se stal tradiční maďarský symbol - [[Kossuthův znak]] (''Kossuth-címer''), který se v novodobém [[Maďarsko|Maďarsku]] používal v obdobích demokracie v letech [[1918]] až [[1919]] a [[1946]] až [[1949]], kdy byl nahrazen právě [[Rákosiho znak]]em.
Řádek 112:
| url = http://www.1956.pl/10,64.html
| issn =
}}</ref> Zde došlo nejprve ke zhasnutí rudé hvězdy na střeše [[Országház]]u a poté k projevu [[Imre Nagy]]e. Avšak obecný projev bývalého premiéra příliš neuklidnil atmosféru.<ref name="1956-10" /> Lidé proto začali zpívat [[Himnusz]]. (Od roku [[1949]] se totiž státní hymna hrála pouze v instrumentální verzi, jelikož její text se obrací k Bohu a to bylo pro komunistické vedení [[Maďarská lidová republika|MLR]] samozřejmě nepřípustné).
Mezitím na [[Hősök tere]] došlo ke svržení 25 metrové sochy [[Josif Vissarionovič Stalin|Stalina]].<ref name="1956-9">{{Citace elektronického periodika
Řádek 230:
O den později [[28. říjen|28. října]] prohlásil premiér Nagy povstání za národně demokratické hnutí.<ref name="1956-13" /> Dále uznal nově vzniklé revoluční orgány a slíbil amnestii, rozpuštění [[ÁVH]] a reformu zemědělství.<ref name="Kontler" />
Dne [[30. říjen|30. října]] se sovětské jednotky začaly stahovat z hlavního města, zároveň se však sovětské velení tajně připravovalo na další ozbrojený útok.<ref name="Kontler" /><ref name="1956-13" /> Z povstaleckých skupin se začala formovat Národní garda. [[Imre Nagy]] nadále jednal se Sověty, mimo jiné o vytvoření politického pluralistického systému.<ref name="Kontler" /> K tomu přispěla i transformace staré [[Magyar Dolgozók Pártja|MDP]] na novou stranu [[Maďarská socialistická dělnická strana|MSZMP]] - [[Magyar Szocialista Munkáspárt]] (''Maďarská socialistická dělnická strana''), ale mimo to svou činnost obnovily i staré koaliční strany z období [[Druhá Maďarská republika|Druhé Maďarské republiky]]. Týden od začátku revoluce se začala situace pomalu zklidňovat.<ref name="Kontler" />
=== Ohlasy povstání v Polsku ===
Řádek 329:
}}</ref>
Krátce nato se předseda strany [[János Kádár]], jak později vyšlo najevo, poté co uvítal vyhlášení neutrality Maďarska, opustil vládní ústředí a odebral se na velvyslanectví Sovětského svazu, odkud byl rychle převezen do [[Moskva|Moskvy]]. Sovětskými vůdci byl vybrán, aby jim pomáhal udržovat [[Maďarská lidová republika|MLR]] v kurzu, který by byl pro [[Sovětský svaz|SSSR]] přijatelný.<ref name="Kontler" />
Následně došlo k předstíranému vyjednávání sovětského velení v Budapešti, jež skončilo zatčením Nagyova nového ministra obrany, generála [[Pál Maléter|Pála Malétera]], který byl v roce [[1958]] spolu s [[Imre Nagy]]em popraven.
Řádek 364:
| jazyk = Čeština}}</ref>
Dne [[22. listopad]]u byl za pomocí lsti [[Imre Nagy]], který pobýval na jugoslávském velvyslanectví, vylákán ven a okamžitě zatčen sovětskými policejními orgány vedenými osobně [[Ivan Alexandrovič Serov|Ivanem A. Serovem]], tehdejším šéfem [[KGB]], a ihned přepraven do [[Rumunská socialistická republika|Rumunské lidové republiky]], odkud byl následně vrácen zpět do [[Maďarská lidová republika|MLR]].<ref>[http://www.totalita.cz/vysvetlivky/o_nagyi.php Totalita.cz - Imre NAGY]</ref><ref name="Kontler2" />
Dále byly zrušeny veškeré revoluční výbory a policejní salvy zabily sto demonstrantů v [[Salgótarján]]u, [[Miskolc]]i a [[Eger]]u. A [[3. prosinec|3. prosince]] sice došlo k oficiálnímu rozpuštění tajné policie [[ÁVH]], ale její členové mohli vstupovat do jiných ozbrojených složek.
Řádek 396:
{{podrobně|Pád komunismu v Maďarsku}}
Doba dalšího politického „tání“ nastala v [[Maďarská lidová republika|MLR]] až ve druhé polovině 80. let. Od roku [[1988]] uvnitř samotné [[Maďarská socialistická dělnická strana|MSZMP]] sílily reformní tendence. Na jarním sjezdu strany překvapivě posílila moc reformistů, kteří požadovali odchod Kádára. Ten byl [[22. květen|22. května]] 1988 odvolán z funkce Generálního tajemníka [[Maďarská socialistická dělnická strana|MSZMP]] a nahrazen [[Károly Grósz]]em. Dne [[24. listopad]]u se novým premiérem stal [[Miklós Németh]]. V lednu [[1989]] došlo k rozhodnutí ústředního výboru MSZMP, inspirované [[Imre Pozsgay]]m, které potvrdilo, že Maďarské povstání v roce [[1956]] nebylo kontrarevolucí, nýbrž lidovým povstáním.
[[Soubor:Budapest - Hungarian revolution 1956 memorial nearby Parliament.jpg|thumb|Památník Maďarského povstání poblíž [[Országház]]u v [[Budapešť|Budapešti]]]]
| |||