Brněnec: Porovnání verzí

Na začátku 19. století byly položeny základy místního průmyslu: kupní smlouvou z 13. září [[1804]] odkoupil František Diebl za 100 [[Zlatý|zl.]] pozemky od Jana Schwaba k vybudování [[Papírna|papírny]].<ref name="mk">Miroslav Kučera, Historie papíren na řekách okresu Svitavy (sborník Pomezí Čech a Moravy, svazek 4)</ref> Diebl pak o 10 let později (5. listopadu [[1814]]) svou papírnu se všemi pozemky prodal za 28 000 zl. Jiřímu Schönovi.<ref name="mk"/> Další majitel továrny, Jiří Winarský, ji za 30 000 zl. v dubnu [[1854]] prodal [[Židé|židovskému]] podnikateli Izáku Löw-Beerovi, který ji vzápětí přebudoval na přádelnu vlny.<ref name="mk"/> Z té se postupně stala poměrně významná textilka; ve vlastnictví rodiny Löw-Beerů zůstala následujících 84 let, až do začátku německé okupace Sudet v roce [[1938]] (Brněnec se tehdy dostal přímo na hraniční čáru [[Nacistické Německo|Třetí říše]] a „zbytkového Česka“), kdy byla [[Arizace|arizována]] a později (24. února [[1940]]) prodána [[vídeň]]ské firmě Hoffmann. Textilka byla postupně přeměněna na pomocnou muniční továrnu, pobočku nacistického koncentračního tábora [[Gross-Rosen]] ve [[Slezsko|Slezsku]]. Právě sem do této továrny v letech [[1944]]–[[1945|45]] sudetoněmecký podnikatel [[Oskar Schindler]] [[Oskar Schindler#V Brněnci|umístil cca 1100 židovských vězňů]] (''Schindlerův seznam''), čímž je zachránil před smrtí v nacistických vyhlazovacích táborech.

[[8. květen|8. května]] 1945 byl Brněnec i s okolím osvobozen [[Rudá armáda|Rudou armádou]] a zdejší koncentrační tábor zrušen.