Anorganická chemie: Porovnání verzí

Přidáno 39 bajtů ,  před 6 lety
m
narovnání přesměrování
m (narovnání přesměrování)
'''Anorganická sloučenina''' je [[Čistá látka|chemicky čistá látka]], která se skládá z atomu nebo skupiny [[atom]]ů s kladným nábojem (nejčastěji [[Kovy|kov]]u) a atomu nebo skupiny atomů se záporným nábojem (obvykle [[nekov]]u). Anorganické sloučeniny jsou v pevném stavu elektroneutrální, ale v roztoku se polární a iontové anorganické sloučeniny obvykle rozpadají na ionty, které nesou náboje. Kladný atom nebo skupina atomů se nazývá [[kationt]] a záporný atom nebo skupina atomů se nazývá [[aniont]]. Velká část anorganických sloučenin - [[soli]] - je tvořena právě ionty.
 
Definice anorganické sloučeniny není jednotná a vzhledem k tomu, že se anorganická a organická chemie stále více prolínají nelze již dnes ani tuto definici vytvořit. K základnímu rozdílu však stále patří rozlišování anorganických a organických sloučenin [[uhlík]]u a [[křemík]]u. K anorganickým sloučeninám uhlíku patří [[oxid uhelnatý]], [[oxid uhličitý]], [[sirouhlík]], některé [[karbid]]y, [[Uhličitany|uhličitan]]y a [[kyselina uhličitá]]. K anorganickým sloučeninám křemíku patří [[oxid křemičitý]], [[silicid]]y, [[kyselina křemičitá]], [[Křemičitany|křemičitan]]y a polykřemičitany. Všechny ostatní sloučeniny těchto dvou prvků se řadí k organickým (u uhlíku to jsou zejména [[uhlovodíky]] a u křemíku [[silikon]]y). Jako příklad typických anorganických sloučenin, o které se zabývá organická chemie, slouží [[fosfazen]]y (sloučeniny [[dusík]]u a [[fosfor]]u, tvořící šestičetné kruhy).
 
== Vlastnosti anorganických sloučenin ==
Základní anorganické „sloučeniny“ jsou prvky, které tvoří celý základ chemie. Některé prvky se díky své konfiguraci valenční sféry slučují do molekul, nejčastěji tvořené dvěma atomy - [[dusík]] N<sub>2</sub>, [[kyslík]] O<sub>2</sub>, [[vodík]] H<sub>2</sub>, [[fosfor]] P<sub>4</sub>, síra S<sub>8</sub>. Právě tyto atomy, které patří převážně do [[nekov]]ových prvků mají schopnost tvořit anorganické sloučeniny v pravém slova smyslu. Dojde k rozštěpení [[molekula|molekuly]] na [[atom]]y nebo [[radikál]]y a reakcí s jiným nekovem nebo kovem.
 
'''Prvním typem''' anorganických sloučenin jsou dvou až tříprvkové sloučeniny, které tvoří především '''kovalentní sloučeniny''', nerozpustné ve vodě, s vysokými teplotami tání a varu (pevné látky), některé nevedou [[elektrický proud]], ale některé patří k velmi dobrým vodičům elektrického proudu. Tyto sloučeniny se běžně nachází v přírodě a tvoří základ získávání [[Kovy|kov]]ů z jejich rud. V podstatě se jedná o sloučeniny, které vznikly přímým sloučením prvků, popřípadě skupiny a prvku, ne vždy to ale lze v praxi provést. Jde především o [[oxidy]] a [[sulfid]]y, stejně tak však do této skupiny patří také [[fosfid]]y, [[nitrid]]y, [[borid]]y, [[silicid]]y, [[selenid]]y, iontové [[hydrid]]y, [[peroxidy]], [[hydroxid]]y, [[kyselina kyanovodíková|kyanidy]], [[Thiokyanatan|rhodanid]]y, [[halogenid]]y, a mnoho dalších.
 
'''Druhým typem''' anorganických sloučenin jsou dvou až tříprvkové sloučeniny, které tvoří především '''molekulové sloučeniny'''. Tyto látky jsou dobře až velmi dobře rozpustné ve vodě a jiných polárních rozpouštědlech, mají nízké teploty tání a varu (plyny nebo kapaliny), nevedou elektrický proud, ale v roztoku ano. Tyto látky se většinou nenachází volně v přírodě, ale když už se v ní vyskytují, tak ve velkém množství. Do této skupiny patří kovalentní [[hydrid]]y ([[halogenovodík]]y, [[voda]], [[peroxid vodíku]], [[amoniak]], [[fosfan]], [[kyanovodík]] a další) a kyslíkaté [[kyselina|kyseliny]] a polykyseliny ([[kyselina sírová]], [[kyselina dusičná]], [[kyselina dusitá]], [[kyselina chloristá]], [[kyselina chromová]], [[kyselina manganistá]], [[kyselina fosforečná]], [[kyselina disírová]] a mnoho dalších…).
201 018

editací