Voroplavba: Porovnání verzí

Odebrán 1 bajt ,  před 13 lety
m
gramatika
m (odstranění termínu "Čechy", kterým se prokazatelně v textu myslely celé české země obecně)
m (gramatika)
Voroplavba je velmi náročná na schopnosti [[vorař]]ů (jimž se již ve 14. století říkalo [[plavec|plavci]]). Vorař je umělé slovo vzniklé údajně až v 50. letech 20. století při dokumentaci zanikající voroplavby. Povolání dědilo z generace na generaci, plavecké osady existovaly už od středověku. Plavci skládali mnoho stupňů náročných zkoušek. Vltavské vory musely bez úhony proplout i velmi náročnými úseky, jakými bývaly například [[Svatojánské proudy]] u [[Slapy (okres Praha-západ)|Slap]]. Plavbu vedl [[vrátný]], při plavbě musel mít u sebe vrátenský patent, který dostal po složení zkoušek v Praze. Plavecké party na Vltavě měly 4 až 8 členů. Plavba trvala dny i týdny, zpět chodili plavci pěšky, popřípadě na jízdních kolech, která si s sebou přivezli na vorech. Parta mohla během sezóny od zámrazu do zámrazu udělat desítky tzv. rázů, tedy celých cyklů.
 
Každý vor byl vpředu svázán pevně a natěsno a vzadu volněji nebo vůbec – proto se odpředu rozšiřoval. První vor se nazýval předák, předáková tabule nebo vrátenskej vor – na levé (vrátenské) straně veslo obsluhoval vrátný – kapitán plavby – a na pravé (pacholčí) straně další člen posádky. Druhý bylabyl slabák, pacholčí vor. Na něm bývala kuchyně s ohništěm a protisměrné veslo „opačina“. Na slabáku bylo také firma – označení majitele a vrátného. Třetí vor byl „šrekovej“ – na něm byla jedna z brzd, 3–7 metrů dlouhá kláda zapouštěná kolmo do dna řeky. Poslední vor se jmenoval zadák a byl opatřen jedním veslem nebo kormidlem.
 
Voroplavbou je známá také například řeka [[Dunajec]] v Polsku a na Slovensku. Také řeka [[Tara]] v [[Černá Hora|Černé Hoře]], ale i tam je plánována výstavba přehrad.