Jelena Bonnerová: Porovnání verzí

Přidáno 281 bajtů ,  před 8 lety
pododstavec Život, typografic. překlepy a linkování
No edit summary
(pododstavec Život, typografic. překlepy a linkování)
}}
 
'''Jelena Georgijevna Bonnerová''' (rusky ''Елена Георгиевна Боннэр''; [[15. únor]]a [[1923]] [[Merv]], [[Chórezmská lidová sovětská republika|Chórezmská LSR]] – [[18. červen|18. června]] [[2011]] [[Boston]], [[Massachusetts]], [[USA]]) byla [[Sovětský svaz|sovětská]] [[disident]]ka a aktivistka v oblasti [[lidská práva|lidských práv]], manželka sovětského fyzika [[Andrej Dmitrijevič Sacharov|Andreje Sacharova]].
 
==Život==
Narodila se v sovětském [[Turkmenistán]]u jako '''Lusik Alichanova -''', dcera [[Arménie|arménského]] prominentního [[Komunistická strana|komunisty]] a tajemníka [[Kominterna|Kominterny]] Georgije Alichanova (původnípůvodním arménské jménojménem Gevork Alichanjan) a [[Židé|židovské]] komunistické aktivistky Ruth Bonnerové. Měla mladšího bratra Igora, který se stal námořním důstojníkem. Oba její rodiče byli v roce 1937 zatčeni v průběhu [[Josif Vissarionovič Stalin|Stalinovy]] „[[Velká čistka|Velké čistky]]“; její otec byl popraven a matka strávila 8 let v táboru nucených prací v [[Karaganda|Karagandě]] ([[Kazachstán]]) a poté musela žít na přikázaném místě (vnitřní vyhnanství). Obětí Stalinovy čistky se stal i Jelenin strýc Matvěj Bonner, který byl jako 41letý popraven, a jeho žena, která rovněž musela žít na přikázaném místě. Po Stalinově smrti v r. 1953 byli všichni čtyři zproštěni obvinění (rehabilitováni).
 
Již ve 40. letech se Jelena snažila pomáhat rodinám politických vězňů. Za II. světové války sloužila jako zdravotní sestra a byla dvakrát zraněna a v roce 1946 byla s poctami propuštěna z armády jako válečný invalida. Po válce vystudovala pediatrii na I. [[Petrohrad|Leningradském]] lékařském institutu a v roce 1965 vstoupila do [[Komunistická strana Sovětského svazu|Komunistické strany Sovětského svazu]]. V té době již byla provdána za svého spolužáka z lékařského institutu Ivana Semjonova, se kterým měla dvě děti: Taťjánu a Alexeje.
 
Na sklonku 60. let se stala aktivistkou sovětského hnutí za lidská práva a v roce 1968 byla jednou z těch, kdo podporovaly osoby zatčené za to, že manifestovaly na [[Rudé náměstí|Rudém náměstí]] v [[Moskva|Moskvě]] proti potlačení [[Pražské jaro 1968|Pražského jara]] sovětskými tanky. (Za tuto solidaritu s [[Československo|Československem]] jí byl v roce 2003 udělen [[Seznam nositelů Řádu Tomáše Garrigua Masaryka|Řád T.G. Masaryka]] II. třídy).) Pronásledování ze strany státních orgánů a státních tajných služeb ([[KGB]]) zatěžovalo život její rodiny a mělo za následek rozvod a později i vystěhování dětí do [[Spojené státy americké|Spojených států]] (v roce 1977 a 1978).
 
Boj za lidská práva sblížil Jelenu s [[Andrej Sacharov|Andrejem Sacharovem]] - otcem sovětské [[termonukleární zbraň|vodíkové bomby]] a bojovníkem za lidská práva, který v roce 1969 ovdověl. V roce 1972 se Jelena za Sacharova, který byl vdovcemvdovce se třemi dětmi (dvě dcery a syn), provdala. V roce 1975 dovolil sovětský režim Jeleně vycestovat na Západ, aby podstoupila operaci svého válečného zranění oka. V témže roce byl Sacharov vyznamenán [[Nobelova cena míru|Nobelovou cenou míru]], avšak sovětský režim mu zakázal vycestovat, aby mohl tuto cenu převzít. Jelena, která byla v té době lékařsky ošetřována v [[Itálie|Itálii]], zajela do [[Oslo|Osla]] a převzala cenu pro svého manžela.
 
V roce [[1976]] se Bonnerová stala zakládající členkou Moskevské helsinské skupiny. Od ledna 1980, kdy byl Sacharovovi přikázán pobyt v [[Nižnij Novgorod|Gorkém]] - městě uzavřeném pro cizince, stala se vyčerpaná a veřejně odsuzovaná Bonnerová jediným Sacharovovým spojením se světem. Cestovala mezi [[Moskva|Moskvou]] a Gorkým s jeho dopisy. V roce 1981 drželi Sacharov a Bonnerová nebezpečnou ale nakonec úspěšnou hladovku, dík které Jelenina snacha Jelizaveta Alexejeva dostala od úřadů výjezdní visum[[vízum]], aby se mohla odjet do Spojených států ke svému manželovi Alexeji Semjonovovi. V dubnu 1984 však byla Bonnerová zatčena za "antisovětskou„antisovětskou agitaci a propagandu"propagandu“ a odsouzena k pětiletému exilu v Gorkém. Sacharovovy dlouhé a bolestné hladovky přiměly nakonec nového sovětského vůdce [[Michail Sergejevič Gorbačov|Michaila Gorbačova]], aby povolil Bonnerové cestu do Spojených států, kde podstoupila srdeční operaci zavádějící šestinásobný [[bypass]].
 
V prosinci 1986 dovolil Gorbačov Sacharovovi a Bonnerové návrat do Moskvy. O tři roky později - 14. prosince 1989 - však Sacharov umírá. V reakci na to Bonnerová zakládá Nadaci Andreje Sacharova a také Sacharovův archiv v Moskvě.
 
Bonnerová zůstávázůstála upřímným stoupencem [[demokracie]] a lidských práv v Rusku i na celém světě. PřipojujePřipojila se k obráncům ruského parlamentu [[Duma|Dumy]] v době srpnového puče (1991) a podporuje Borisepodpořila [[Boris Jelcin|Borise Jelcina]]a v době ústavní krize v roce [[1993]]. Na protest proti tomu, co nazývánazvala "genocidou„genocidou [[ČečnaČečenci|čečenského lidu]] lidu", odstupuje Bonnerováodstoupila v roce 1994 z Jelcinova Výboru pro lidská práva a stávástala se otevřeným odpůrcem ruského vojenského vměšovánízasahování v Čečně a kritikem [[Kreml]]uKremlu, do kterého se prý pod vládou [[Vladimír Putin|Putina]]a vrací kágébácké ([[KGB]])„kágébácké autoritářstvíautoritářství“. JeByla také kritická ke způsobu řešení [[Izrael|izraelsko]]-[[Palestina|palestinského]] konfliktu a vyjadřujevyjádřila obavy ze vzestupu [[Antisemitismus|antisemitismu]] v Evropě. Bonnerová byla prvním signatářem antiputinského manifestu "Putin„Putin musí odejít"odejít“ (''Путин должен уйти'') zveřejněného 10. března [[2010]] a pokračujícího v následných sériích demonstrací.
 
Poslední roky svého života dělila mezi Moskvu a Spojené státy, kde žily její dvě děti, pět vnuků a jeden pravnuk.
Neregistrovaný uživatel