Frei Otto: Porovnání verzí

| povolání = německý architekt

'''Frei Paul Otto''' (* [[31. květen]] [[1925]], [[Chemnitz]]) je německý [[architekt]] a [[Teorie|teoretik]]. Jeho obrovské znalosti a zkušenosti s lehkou konstrukcí, [[Drátěné lano|lanovou]] sítí, příčkovými skořepinami a jinými tahem namáhanými konstrukcemi udělali z něj udělaly jednoho z nejvýznamnějších architektů 20. století. Hned vedle [[Vladimir Šuchov|Vladimíra Šuchova]], [[Buckminster Fuller|Richarda Buckminstera Fullera]] a [[Santiago Calatrava|Santiaga Calatrava]] patří k představitelům biomorfní architektury

Své jméno "Frei" si vzal z matčiny rodné strany a zároveň v něm ukázal své celoživotní krédo. Ottovi rodiče byli členy německé [[Sochařství|sochařské]] dílny. Původně se chtěl, takstejně jako jeho otec a dědeček stát [[sochař|sochařem]] a [[kameník|kameníkem]]. Na obchodní škole, kde studoval, se poprvé setkal s teoriemi plachtění a výrobou [[Plachetnice|plachetnicových]] [[Model|modelů]]. Při pozdějším získání ocenění plachetnice začal prohlubovat své znalosti nad stavbou lehkých konstrukcí a napnutých rámových membrán. V roce [[1943]] nastupuje nazahájil studium architektury na Vysoké škole technické v [[Berlín|Berlíně]] v Šarlotině paláci [[Berlin-Charlottenburg]]. Naneštěstí ještě v témže roce, kdy nastoupil na studium, byl povolán do posledních letechlet 2. světové války jako bojový [[pilot]] v německé [[Luftwaffe (Bundeswehr)|Luftwaffe]].

Během [[Druhá světová válka|války]] jebyl sestřelen a padl do [[Francie|francouzského]] zajetí. Tam v pozici válečného [[zajatec|zajatce]], založildoložil svůj talent a tvorbu několika nízko nákladovými stavbami. Vytvořil je na principu lehké [[Ocel|ocelové]] konstrukce. Jednou z jeho inspiraci byla i Katedrálakatedrála v Chartres a princip její kamennýkamenné princip stavbykonstrukce, kterou měl každý den před očima. První menší úspěchy ho posílily natolik, že se v roce [[1948]] opět vracívrátil ke studiu na Technickou Univerzitu do [[Berlín|Berlína]]. Navzdory svým svévolnýmsvérázným názorům, byl v roce [[1950]] vybrán jako [[stipendium|stipendista]] z fakulty a na půl roku mohl odcestovat v rámci studií do [[Spojené státy americké|Spojených států amerických]]. Během studií na americkém kontinentu se učíučil od předních architektů, a poznává jejich tvorbu a stavby. Napřnapř. [[Erik Mendelsohn]], [[Ludwig Mies van der Rohe]], [[Richard Neutra]], [[Frank Lloyd Wright]] a [[Fred Severud]], a poznal jejich tvorbu a stavby.. S těchto setkání vniklo celoživotní přátelství s Ludwigem Mies van der Rohe. O něco později byl pozván samotným Ludwigem jako statik při stavbě nové národní galerie v západnímZápadním [[Berlín|Berlíně]]. V roce [[1954]] se objevujeobjevila jeho disertační práce pod názvem Das hängende Dach, v překladu [[zavěšená střecha]]. V ní poprvé zobrazil stavební technikutechnologii ​​plošné zavěšené konstrukce namáhané tahem.

Stanovými stavbami na spolkové zahrádkářské výstavě v roce [[1955]] a [[1957]] si v praxi vyzkoušel své nové postupy a principy. Především jde o tzv. Tančící fontánu v Kolíně (1957) v podobě kulaté taneční plochy z betonu na volném prostranství, překlenuté plachtovou střechou ve tvaru hvězdy a s okrasným jezírkem, kterékterá vyvolalyvyvolala rozruch. V Berlínské části Zehlendorf začínázačal v roce [[1952]] svousvoji první větší stavbu,; založil svůj vlastní ateliér a v roce [[1957]] zakládá Vývojové středisko pro rozvoj lehkých konstrukcí v Berlíně. OdV rokuroce [[1958]] jebyl pozván jako host na legendární vysokou školu pro Konstrukční tvorbu v Ulmu, kde vedevedl a dohlížídohlížel na více projektů. Na Technické Univerzitě v Berlíně zakládázaložil v roce 1961 výzkumnou skupinu badatelů "Biologie a stavění", jíž se účastnili badatelé, kteří měli zkoumat mnohotvarovémnohotvaré biomorfní konstrukce stébel, vápnitých řas, pavoučípavoučích sítěsítí, mýdlových bublin. Vycházeli z předpokladu, protožeže příroda dosahuje své účinnosti vždy a pokud je to možnémožno s nejmenším množstvím použitého materiálu. Tyto výzkumy se staly důležitým impulsem Ottových vlastních struktur a konstrukcí. Otto Frei zakládázaložil později v roce [[1964]] ústav na Technické Univerzitě ve Stuttgartu zaměřený na lehké [[plošné konstrukce]]. Vlastní budova institutu v Stuttgartu-Vaihingene, postavená v letech [[1967]] - [[1968]], byla přestavbou experimentálního modelu, vytvořeného pro německý pavilon na světové výstavě [[Světová výstava|Expo]] [[1967]] v [[Montréal|Montrealu]]. Na biologicky tvarovaných projektech spolupracoval s biologem a antropologem J. G. HelmeckomHelmeckem. Na principu snadného tvarování a organiky vytvořil v roce [[1960]] solitérní zvonici na kostele v Berlíně - Schonow, inspirovanýinspirovanou kostrou a mořskými řasami. V roce [[1969]] se stal vedoucím výzkumu na 64 velkorozponových konstrukcích v německém výzkumném středisku, které sám založil.

NejslavnějšíNejslavnějším se stal Otto díky lehkým střešním konstrukcím. Optimální formu a tvar střechy vytvořil Otto na základě experimentů s drátěnými modely. ModeluModely však vytvářel i na principu spojování mýdlových bublin a jejich obalových ploch, které tvořily navzájem dokonalédokonalá propojení. Tyto principy však byly jen základem pro jeho vizevizí. PojmenovalDefinoval pojmy jako skořápka a lanová, resp. síťová konstrukce. Přesunul princip formování organiky na lanové konstrukce tím, že jejich konce pevně fixoval a plášť se v průběhu mezi pevnými konci organicky vytvaroval. Na těchto principech a procesech tvarování postavil příčkovou skořepinu z dlouhých dřevěných latěk nad multifunkční halou v Mannheimu, která se ihned stala světovým unikátem. Přitažlivost a počítačová simulace dokázalidokázaly vytvořit tyto lehké a visuté formy architektury.<br />

SStal se partnerem [[Günter Behnisch|GünteromGüntera BehnischomBehnische]] se stal partnerem a spolupracoval od roku [[1968]] až do [[1972]] spolupracovali na legendárním zastřešení hlavního sportovníhoolympijského stadionu na Olympiádě v Mnichově. Zvolená střešníStřešní konstrukce se sice zakládalavychází az vyhotovovala podlejejich návrhů, ale po nečekaných potížích se muselmusela sámvyhotovit obrátitpodle nanápadů dodavatele nápadů. Architektonický časopis "Häuser", v roce [[2003]] zařadil tuto stavbu k nejdůležitějším německým stavbám všech dob. Daleko Mnohem více s odpovídající lehkostilehčí a téměř neviditelnostineviditelná je vzdušná konstrukce velké ptačí voliéry Mnichovskémnichovské zoologické zahrady. Tatoa dokonce se stala jejím symbolem. zoologickéPomíjivost zahradya skrásu pomíjivostíjeho na krásné materiály.materiálů Ilustrovalailustrovalo také turné Pink Floyd v roce [[1977]], ve forměformou obrovských překlopených štítůslunečníků.

JakPaul on sámOtto říká, že mnohé z jeho staveb a hmotovéhmotová hledání tvaru jsou vytvořenyvytvářeny na základě práce kolektivu a vzájemné komunikace, dokonce i s obyvateli dané oblasti. Cítí se především jako dodavatel nápadů a inspirátor pro přizpůsobení se lehkému životnímu prostředí a budování v něm samotném. Jak říká sám: "málo jsem toho postavil, já mám pouze velkou fantazii." Otto Paul je dokonce ještě i dnesdodnes činnýpracuje ve svém ateliéru "Warmbronn" na Leonbergu společně se svou ženou IngrigIngrid a dcerou Kristýnou Christine Kanstinger. Od roku [[1970]]80. let 20. století realizoval Otto se svým žákem [[Mahmud Bodo Rasch|Mahmudem BodomBodo Raschem]] architektonickýa ateliérjeho varchitektonickým Bradatcheateliérem aRasch stanovou+ Bradatch stanové střešní konstrukcikonstrukce v islámském prostředísvětě. Jeho dnešnírady ráda, činebo podpora v oblasti lehkélehkých konstrukcekonstrukcí jejsou vdodnes celosvětovévysoce kancelářivyhledávány architektůa vysoceceněny vyhledávánaprojekčními akancelářemi z celého ceněnasvěta.