|
Je potřeba zdůraznit, že popsané chápání nezaujatosti a nestrannosti se liší od mnoha jiných (a zcela oprávněných) použití těchto slov.
== Praktická doporučení ==
{{Podrobně|Wikipedie:Příručka pro aplikaci NPOV}}
Velmi „hrubá“ ukázka, jak napsat NPOV text:
Říci, že Dostojevskij je největší spisovatel všech dob, je subjektivní názor.
'''Jeruzalémská bible a tetragram JHVH'''
Říci, že Stefan Zweig v knize „Tři mistři“ označil Dostojevského za největšího spisovatele, je fakt.
The Jerusalem Bible and the tetragrammaton YHWH. The Czech version of the Jerusalem Bible, published in 2009, translates the tetragrammaton הוהי (YHWH), which in the Old Testament represents the “proper name“ of God of Israel, as Yahweh (in Czech Jahve). The Czech biblical translations use the traditional name “Hospodin“ which is derived from the Old Slavonic “gospodъ – householder, landlord, lord“.
Obecně tedy místo ''vyslovení názoru'' napsat ''fakta o názorech''. Doslovné použití takového postupu by vedlo k špatně čitelnému textu nepřirozeného stylu (''A tvrdí, že… B tvrdí, že… C napsal, že…''), a tak je potřeba používat jemnější metody. Napsat dobrý článek s nezávislým úhlem pohledu je svým způsobem umění.
Compared to Germanic and Romance languages, including French, the Czech language has the advantage of having three traditional terms (Pán, Bůh and Hospodin) corresponding to the three Hebrew words (Elohim, Adonai and YHWH ).
The vocalization and pronunciation “Yahweh“ for the tetragrammaton is just a mere guess of the Old Testament scholars. The Jerusalem Bible reserves the term Yahweh exclusively for the Old Testament and does not use it for the Old Testament quotations in the New Testament.
The Czech edition of the Jerusalem Bible used the term Jahve to translate the tetragrammaton accordingly to the French original which translates the tetragrammaton in this way.
The translators themselves cite the principle of the French version of the Jerusalem Bible „to preserve in a given language the traditional historical form of the familiar names“. The Czech edition did not adhere to this principle since the Czech translators had decided to use the term “Jahve“ to translate the tetragrammaton. That decision has pushed the Czech edition of the Jerusalem Bible aside into the role of a scholarly study translation, lacking the ambition to establish itself as a widely used version.
Koncem roku 2009, třicet let po prvním vydání Českého ekumenického překladu (CET), byla vydána v jediném svazku česká verze tzv. Jeruzalémské bible. Původní La Bible de Jérusalem je překlad bible do francouzštiny, dílo dominikánské Jeruzalémské biblické školy. 1 Na české verzi téměř třicet let pracovali překladatelé, manželé František X. a Dagmar Halasovi, s řadou spolupracovníků, mezi nimiž zaujímá přední místo současný pražský arcibiskup Dominik Duka. 2
Mezi třemi překlady bible, které se během roku 2009 objevily na knižním trhu (ještě tzv. Bible 21 a Český studijní překlad) 3 se česká Jeruzalémská bible (dále JeB) zdála být největším přínosem, když text navíc obsahuje bohatý poznámkový aparát; 4 ten ovšem nebyl aktualizován novými skutečnostmi a přínosy biblistiky.5
Vlastní biblický text není překladem z původních jazyků, jak je u moderních překladů obvyklé a jak byla také vytvořena řada jinojazyčných mutací JeB. 6 Česká verze JeB vznikla překladem původního francouzského textu JeB, se zpětnou kontrolou podle hebrejského a řeckého originálu. 7
Zároveň obsahuje česká verze JeB jednu skutečnost, která tento český překlad Bible zahrnující i deuterokanonické, apokryfní, knihy zařazuje jako studijní text, který není použitelný pro běžnou praxi (jak osobní, tak bohoslužebnou). Jedná se o zásadní rozhodnutí překladatelů překládat tetragram JHVH 8, který zachycuje ve Starém zákoně “vlastní jméno“ Boha Izraele, výrazem Jahve.
Překladatelé vysvětlují svůj postup, jak překládají biblická jména. Zásadně co nejpřesněji ke znění v původním jazyce, hebrejštině či řečtině, i když rezignují na délku samohlásek. 9
Navazují na českou překladatelskou biblickou tradici. Např. překládají Jakub (syn Izáka), i když nepochybně jiná stará česká tradice zde užívá odlišného Jákob, na rozdíl od novozákonních Jakubů. Je to ovšem jedno a totéž hebrejské jméno, takže je legitimní rozhodnutí překladatelů přidržet se překladatelské tradice živé v římsko-katolické církvi. 10
Překladatelé české verze sami uvádějí ještě další prvek převzatý z původní francouzské verze 11, totiž princip zachovat u známých jmen, běžně užívaných, jejich tradiční historickou podobu v daném jazyce, kdežto u méně známých a neznámých jmen a názvů prostě přepsat výslovnost podle hebrejštiny, resp. řečtiny. 12
Výjimku z tohoto pravidla překládat co nejpřesněji k hebrejské, případně řecké výslovnosti dělají vpodstatě jedině právě u překladu tetragramu JHVH. Tetragram tvoří čtyři souhlásky, jakože jak starozákonní forma hebrejštiny, tak současná hebrejština (´ivrít) samohlásky v písemném zachycení řeči nepoužívá. Rodilý Žid je ovšem “ví“ a při četbě automaticky příslušné samohlásky použije a vysloví. Jenomže úcta k Bohu se zvyšovala po celé starozákonní období, a to se týkalo i “vlastního jména“, kterým starozákonní Izrael pojmenovával svého Boha. Původní výslovnost jména Boha Izraele byla postupem času zapomenuta, takže Izraelci, po návratu z babylonského zajetí už Židé, toto vlastní Boží jméno různým způsobem opisovali (Pán či Panovník, Bůh, Jméno, také Nebesa). Proto Matoušovo evangelium tolikrát použije pojmu “nebeské království“ a myslí tím totéž, co u Marka popisuje pojem království Boží. 13
Při tzv. ustalování starozákonního textu židovští učenci výraz JHVH opunktovali, tj. opatřili znaménky pro samohlásky. Při tom jen převzali a “ustálili“ tehdy již staletý úzus: Vlastní Boží jméno se nevysloví, ale samohlásky naznačují, že místo JHVH je třeba vyslovit ´adonaj, tedy Pán či Panovník, případnou dvojici ´adonaj JHVH je třeba vyslovit ´adonaj ´elohím, tedy Panovník Bůh. 14
Odtud vyplývá jediné: Tetragram JHVH coby Jahve “nečte“ (a nepoužívá) ani hebrejský masoretský text, ale ani žádný starověký překlad starozákonního textu do řečtiny, tedy ani Septuaginta. Tetragram takto nečte nikdo, nejméně sami Židé. Ostatně už Septuaginta ve 2. století ante svým kyrios prostě jen použije to, co později “punktátoři“ v hebrejském textu vyznačili samohláskami a co židé místo JHVH čtou dodnes: ´adonaj, česky Pán, řecky kyrios.15
V češtině je ale prastará původní překladatelská tradice, která tetragram JHVH překládá jako Hospodin. 16 V tom má čeština (a některé další slovanské jazyky) jasný “náskok“ proti jazykům germánským i románským, tedy také i proti francouzštině.
Čeština má totiž tímto způsobem pro tři hebrejské výrazy ´adonaj, ´elohím a JHVH také tři odlišné české výrazy Pán, Bůh a Hospodin. Germánským a románským jazykům vedle překladové možnosti pro Pán a Bůh ale “chybí“ třetí pojem, pro vlastní jméno Boha Izraele.
To je vedle angličtiny a němčiny i případ francouzštiny. Překlady do těchto jazyků vycházejí nejčastěji z postupu Septuaginty: jako Lord, Herr, Seigneur překládají jak hebrejské ´adonaj, tak tetragram JHVH; hebrejské apelativum ´elohím překládají stejně tak obecným výrazem God, Gott, Dieu. Řada dalších překladů si vypomáhá tak, že za JHVH tiskne velkými písmeny LORD (nebo LORD), HERR, resp. SEIGNEUR. 17 Některé překlady použijí místo tetragramu i jiný termín. 18
Jen několik studijních projektů překládá tetragram JHVH výrazem Jahve, tedy shodně s JeB. 19 Přitom výslovnost Jahve je pouze badatelský odhad starozákoníků, který je brán jako sice nejpravděpodobnější, ale stejně tak neprokazatelný jako jiné uvažované možnosti pro výslovnost JHVH (Jaho, Jahu, Javi ..). 20 Původní francouzská verze Jeruzalémské bible akceptovala tento pravděpodobný odhad starozákoníků, nepochybně také právě proto, že francouzskému jazyku chybí pro překlad tetragramu vedle Dieu a Seigneur onen třetí termín. V tom ji následovaly, ze stejného důvodu, i německá a anglická verze. 6
Není to ovšem žádný důvod k tomu, aby byl tento jen “odhadnutý“ termín pro výslovnost tetragramu použit pro český překlad, když existuje tradiční český termín Hospodin. Ten navíc splňuje i charakteristiku “české“ starobylosti obdobně jako tetragram JHVH pro hebrejštinu, jak to ohlašují sami překladatelé. 21
Zdánlivá odbočka: V české katolické překladatelské tradici se užívá české Emanuel pro hebrejské Im-mánú-´él 22. Tato tradice se orientuje na novozákonním Mt 1,23, kde se toto prorocké zaslíbení cituje a kde řečtina vyslovuje Emmanuél. Přitom hebrejské Im-mánú-´él znamená právě to, co Matouš upřesňuje: S-námi-Bůh. Český text JeB se tady u Izajáše na přesném hebrejském tvaru neorientuje a svobodně použije formu Emanuel, živou v české katolické tradici. Jistě také proto, že se tím sjednocuje termín starozákonní podle novozákonního.
Kromě toho je mnohokrát v Novém zákoně myšlen Hospodin tam, kde má řecký text pojem kyrios, přinejmenším na všech místech, kde je citován Starý zákon a citát obsahuje tetragram.23 Například Lukáš 1,68 cituje Žalm 41,14: „Ať je požehnán JHVH, Bůh Izraele“; tak zní obsah hebrejského textu. Pokud česká verze JeB přeložila Ž 41,14: „Buď požehnán Jahve, Bůh Izraele“, proč v citátu tohoto místa u Lukáše 1,68 nepřekládá stejně, totiž: „Veleben budiž Jahve, Bůh Izraele“? Tím by se sjednocoval naopak termín novozákonní podle starozákonního.
Toto nejspíš překladatelům, českým stejně jako francouzským, ani na mysl nevstoupilo; snad proto, že se jim dost dobře pro Nový zákon nehodí výraz Jahve pro toho, který v Kristu „navštívil a vysvobodil svůj lid“? 24 Jenomže, vždyť je to stále tentýž Bůh, stejný ve Starém jako v Novém zákoně. Stejný Bůh, stejně milosrdný a dobrotivý i náročný pro svůj lid staré smlouvy jako pro svůj lid smlouvy nové. Ostatně “betlémská zpráva“ o Kristově narození by měla znít: „Anděl Jahvův stanul vedle nich a rozzářila se kolem nich sláva Jahvova“ (Lukáš 2,9). 25
Český překlad JeB nepochybně zvolil pro tetragram překlad Jahve čistě jen proto, že ho použila původní francouzská verze. 26 Tím se ovšem zařazuje tetragram JHVH nutně mezi neznámá jména, tedy jména s nečetným počtem výskytů. Protože pro známá jména a názvy míst chce česká verze JeB podle stanoviska, které překladatelé sami uvádějí, vycházet „z prostého principu, jímž se ostatně řídí většina moderních překladů Písma a podle něhož se u známých jmen a názvů zachovává tradiční forma, kterou (často odedávna) mají v daném jazyce“ 12. Nebo že by se tady projevila „složitost aplikace“ tohoto jednoduchého, právě citovaného principu, jak o tom překladatelé v této souvislosti mluví, a proto tradiční forma Hospodin zachována nebyla? O tom, že by výraz Hospodin nebyl “běžně užíván“ 27 je snad zbytečné uvažovat.
Ostatně kdyby francouzský text JeB překládal termín JHVH nikoli Jahve, ale onou další možností, která se pro francouzštinu nabízí, totiž systémem velkých písmen (SEIGNEUR) 17 nebo by zvolil jinou možnost překladu (např. l´Eternel) 18, použila by česká verze JeB odpovídající způsob překladu (PÁN, resp. Věčný), nezůstala by u tradičního Hospodin?
Nijak se nelze pro onu hypotetickou výslovnost tetragramu JHVH jakožto Jahve odrazit ani od výpovědi v Exodu 3,14 , kde je jakoby zdánlivě jasné a jednoduché vysvětlení, proč termín Jahve použít a nově ho do české biblické tradice zavést. 28 Odpověď „Jsem, co jsem“, i po převedení do 3. osoby singuláru, zní ovšem v hebrejštině “Jihje ´ašer jihje“, a to se rozhodně neblíží výslovnosti “jahve“. 29
Výrok Exodus 3,14n chce ovšem opravdu být vysvětlením a jasnou charakteristikou, a to nejen “vlastního Božího jména“, ale chce charakterizovat Boha Izraele jako takového. Bůh tady o sobě nepodává Mojžíšovi jen informaci o tom, že je, že existuje; jak to interpretuje text Septuaginty. 30 Výpověď Exodus 3,14n především obsahuje a zahrnuje vzájemný vztah: Jsem ten, co jsem tady s tebou, ten, jenž jsem tu ve vztahu k tobě, ten, který jsem zde pro tebe.
Je škoda, že tímto jediným netradičně zvoleným překladovým termínem je tento český překlad Bible odsouzen do role studijního odborného textu. 31 Vědecké a jazykové kvality bezpochyby má 32, ale rozhodnutím překládat “vlastní jméno“ Boha Izraele, tetragram JHVH, jako Jahve může česká verze JeB aspirovat vskutku jen na vědecké, odborné a studijní, až i “písmácké“ využití, ale bez ambice šířeji se uplatnit a prosadit. Přitom termín Hospodin pro hebrejské JHVH je překlad vžitý mezi všemi křesťany u nás, žádná církev ho nijak nezpochybňuje, včetně církve římsko-katolické. Text, kde se vyskytuje termín Jahve, je ale žel pro jiné než odborné a studijní účely dost dobře nevyužitelný a neuplatnitelný.
Odkazy
1 První francouzské vydání vyšlo v roce 1954, revidovaný text je z roku 1973, třetí vydání 1998. Biblická škola působí v Jeruzalémě od roku 1890.
2 Jeruzalémská bible. Písmo svaté vydané Jeruzalémskou biblickou školou, Kostelní Vydří, Krystal OP a Karmelitánské nakladatelství 2009. Práce na českém překladu začala v roce 1980, po listopadu 1989 vycházející pracovní vydání obsáhlo 17 svazků. Jedná se o první moderní překlad celé Bible do češtiny, který vznikl na půdě římsko-katolické církve.
3 Oba tyto překladatelské projekty vznikly v okruhu charismatických křesťanů. “Bibli : překlad 21. století“ vydalo v Praze na jaře 2009 nakladatelství Biblion, o.s. (projekt se přitom až do roku 2008 představoval jako Nová Bible kralická). “Bibli, Český studijní překlad“ vydalo Nakladatelství KMS, s.r.o. v Praze v létě roku 2009 (projekt probíhal pod pracovním názvem Stará a Nová smlouva).
4 Úvodní informace (viz JeB str. 13-26), obsáhlé úvody k jednotlivým knihám i souborům knih, bezpočet podnětných poznámek k jednotlivým místům textu, přílohy (str. 2165-2214) - včetně chronologických přehledů ad.
5 Překladatelé předkládají výsledky biblistiky na základě druhého francouzského vydání z roku 1973, srov. JeB, str. 2223 dole
6 Např. německá Jerusalemer Bibel 1968, v roce 1985 tzv. Neue Jerusalemer Bibel s textem Einheitsübersetzung. Stejně tak anglická Jerusalem Bible 1966, resp. navazující New Jerusalem Bible 1985.
7 Tj. “metodou nepřímého a srovnávacího překladu“, JeB, s. 2222
8 Tetragram tvoří 4 písmena, řecky grammata; hebrejský zápis : הוהי. V hebrejském textu (tzv. kanonických 39 knihách) se vyskytuje 6.828krát, viz Jenni-Westermann, Theologisches Handwörterbuch zum Alten Testament I, s. 704, Chr. Kaiser Verlag München a Theologischer Verlag Zürich, 1978. Jeruzalémská bible užívá ve francouzském originále výraz Yahvé, anglický text má Yahveh, německý Jahwe.
9 „Délkami česká verze vůbec šetří i tam, kde je předepisují současná pravidla českého pravopisu… Až na délky se ovšem česká Jeruzalémská bible v transkripci hebrejských jmen s Českým ekumenickým překladem v naprosté většině případů shoduje…“, JeB, str. 2228.
10 „Forma tradičních jmen se řídí katolickou biblickou tradicí, jež je naposled zachycena v překladu Jana Hejčla“, JeB, str. 2228.
11 „Nicméně jsme zachovali jejich tradiční pofrancouzštěnou (počeštěnou) podobu u takových hebrejských i řeckých vlastních jmen, která jsou běžně užívána, např. Šalomoun, Nabuchodonozor, Jan“ (JeB, str. 22).
12 „Dalším prvkem, který se překladatelé do češtiny snažili přijmout z původní Jeruzalémské bible, byla její úprava formy biblických vlastních jmen a místních názvů. Tato úprava vycházela z prostého principu, jímž se ostatně řídí většina moderních překladů Písma a podle něhož se u známých jmen (zvýraznil jf) a názvů zachovává tradiční forma, kterou (často odedávna) mají v daném jazyce, zatímco neznámá jména a názvy jsou transkribovány z hebrejštiny (nebo řečtiny). V kontrastu vůči jednoduchosti principu tu však stála složitost jeho aplikace“, JeB 2228.
13 Např. Mt 3,2::M 1,15; Mt 13,31::M 4,30; Mt 19,14::M 10,14 aj. I když Matouš také mluví o “království Božím“ 6,33; 12,28; 19,24; 21,31. Zato Marek spojení “království nebes“ nepoužije nikdy.
14 Hebrejské ´adonaj má význam Pán, Panovník, ´elohím znamená Bůh. Tetragram je “opunktován“ jakoby jehova, ale toto tzv. qere perpetuum se vysloví ´adonaj. Dvojice ´adonaj JHVH (české Panovník Hospodin) se v hebrejském textu vyskytuje cca 79x, např. Gn 15,2 Ex 23,17 Dt 9,26 2Sm 7,18 Ž 71,16 Iz 61,1; Ez 33,11; Am 3,7.
15 Septuaginta tedy překládá řeckým kyrios dva hebrejské pojmy: ´adonaj a JHVH; pokud je v hebrejském textu dvojice ´adonaj JHVH, je přeložena kyrios theos, česky tedy Panovník/Pán Bůh. Protože Nový zákon cituje Starý podle Septuaginty, která byla biblí prvotní církve, objevuje se v Novém zákoně tetragram právě v podobě kyrios, česky Pán, v genitivu v ustrnulém tvaru Páně.
16 Staroslověnské gospodъ (“hospodář, pán“), sr i nejstarší českou duchovní píseň “Hospodine, pomiluj ny“ (2. pol. 10. stol.).
17 Tak např. anglické překlady KJV, NEB, RSV, ESV, CEB, CEV, NIV, NASV; německé Luther Bibel 1984, Züricher Bibel, Gute Nachricht, Elberfelder Bibel od 1985; francouzské TOB, Parole de Vie, NBSegond.
18 Např. anglický překlad J.Moffata užívá za JHVH výraz the Eternal, podobně jako francouzské překlady Bible de Semeur a La Colombe užily l´Eternel (ten věčný, neproměnně trvající). Anglický projekt The Message užívá GOD.
19 Ve tvaru Yahweh převádí tetragram např. World English Bible; jako Jahwe se objevuje v Neue Evangelistische Übersetzung. Častěji se zato vyskytuje v překladech tvar Jehovah (ASV, DBT, YLT, Elberfelder Bibel ad.); případně Jehova (Neue Welt Übersetzung).
20 Takové jsou názory a odhady odborníků na výslovnost tetragramu (Jenni-Westermann, THAT I, s. 702nn). Kdežto výslovností Jehova je pouze otrocky doslova přečteno to, co v hebrejském textu vyznačují samohlásky doplněné punktátory a použité masoretáři pod souhláskami tetragramu. Bez znalosti souvislostí, resp. bez ohledu na důvod opunktování takto “objevně“ přečetli tetragram předchůdci Svědků Jehovových (sr odkaz 14).
21 JeB str. 22, viz zde odkaz 12.
22 Izajáš 7,14; z textu Starého zákona vycházejí naopak jak Kralická bible, tak všechny další novodobé české překlady (CET, ČSP, Bible 21 i Slovo na cestu), všechny se shodnou výslovností Immanuel.
23 Např. Mt 4,7 (Dt 6,16); Mt 4,10 (Dt 6,13); Mt 3,3 (Iz 40,3); Mt 23,39 (Ž 118,26); M 12,36 (Ž 110,1); L 4,18 (Iz 61,1n); J 1,23 (Iz 40,3); Sk 2,25 (Ž 16,8); Sk 4,25n (Ž 2,1n); Žd 8,8nn (Jr 31,31nn); 1 Pt 2,3 (Ž 34,9); Zj 4,8 (Iz 6,3). Sr odkaz 15.
24 Lukáš 1,68b
25 Stejně tak bychom při Kristově vzkříšení slyšeli: „A hle, nastalo velké zemětřesení: anděl Jahvův sestoupil s nebe, přistoupil, odvalil kámen a posadil se na něj“ (Mt 28,2).
26 Tímto striktním rozlišením mezi Starým a Novým zákonem, kdy ve Starém zákoně je to Jahve a v Novém zákoně ve starozákonních citacích i jinde naopak dobrý Pán, vlastně JeB dochází, byť nechtě, k podobnému rozdělení v označení Boha, jaké vědomě provedl ve svém pojetí ve 2. století po Kristu Markion.
27 JeB, str. 22, sr odkazy 8 , 11 a 12.
28 JeB, s. 110
29 Jahve by mohl být hypotetický tvar aktuálu, tj. imperfekta, kmene hifíl slovesného kořene h-j-h, s významem “způsobí, že se stane“; ten ovšem také není nikde doložen.
30 Řecky egó eimi ho ón, doslova „Já jsem ten jsoucí“, tj. existující, „Já jsem ten, který je“, sr JeB, str. 110, poznámka g.
31 Přitom při srovnání s Českým studijním překladem, který si dal rozsah svého používání přímo do názvu, je česká verze JeB mnohem přínosnější.
32 Viz internetové stránky: Jeruzalémská bible / Český překlad / odstavec: Význam nového překladu Bible.
== Články neodpovídající nezávislému úhlu pohledu ==
|
