Promlčení: Porovnání verzí

== Vznik promlčení ==

Ke vzniku promlčení je třeba naplnění dvou [[právní skutečnost|právních skutečností]]:<ref name="Knapp" />

# uplatnění tzv. ''námitky promlčení'' [[žalovaný]]m před soudem.

Práva uplatnit promlčení se nelze předem vzdát<ref>§ 574 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „ObčZ“)</ref> a běh promlčecí doby nelze krátit, prodloužit ji je možné pouze v případě obchodněprávních vztahů.<ref>§ 401 zákona č. 513/1991 Sb., [[obchodní zákoník]] (dále jen „ObchZ“)</ref> Soud k promlčení z úřední povinnosti nepřihlíží a ani je z úřední povinnosti nezkoumá, k tomu je právě třeba výslovných námitek dlužníka. Bez nich k promlčení nedochází.<ref name="§ 100">§ 100 ObčZ</ref><ref>§ 388 odst. 1 ObchZ</ref> Nezáleží na tom, zda o možnosti uplatnit promlčení dlužník věděl, či nikoli. Soudy mají navíc poučovací povinnost pouze k [[procesní právo|procesním]] právům a povinnostem, nikoli k [[hmotné právo|hmotněprávním]],<ref>§ 5 zákona č. 99/1963 Sb., [[občanský soudní řád]]</ref> kam promlčení spadá, takže záleží pouze na žalovaném, zda o promlčení ví a zda takovou námitku v soudním řízení uplatní.