Karel Šviha: Porovnání verzí

Ve [[Volby do Říšské rady 1907|volbách do Říšské rady roku 1907]] se stal i poslancem [[Říšská rada (Rakousko)|Říšské rady]] (celostátní parlament), kde reprezentoval obvod Čechy 5. Usedl do poslanecké frakce Sjednocení českých národně sociálních, radikálně pokrokových a státoprávních poslanců. Mandát obhájil ve [[Volby do Říšské rady 1911|volbách do Říšské rady roku 1911]], nyní za obvod Čechy 26. Zasedl do poslaneckého klubu Český národně sociální klub.<ref name="alex.onb.ac.at">Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.</ref> Byl předsedou poslaneckého klubu českých národních sociálů.<ref>''Česká společnost 1848-1918''. 551</ref> Na předsednickou funkci i poslanecké křeslo ovšem rezignoval roku 1914.<ref>http://alex.onb.ac.at/cgi-content/alex?aid=spa&datum=0021&page=306&size=45</ref> Ve vídeňském parlamentu ho pak nahradil [[Josef Netolický]].<ref name="alex.onb.ac.at"/>

 

Důvodem k jeho rezignaci na politické funkce byla takzvaná '''Švihova aféra''', kdy byl obviněn z toho, že působí jako konfident rakouské policie.<ref name="Šviha"/> Aféra vrcholila v březnu 1914, kdy [[Národní listy]] přinesly informaci o tom, že konfidentství Švihy je prokázáno.<ref name="Šviha2">{{Citace elektronické monografie

| vydavatel = ceskatelevize.cz

}}</ref> Šviha pak vedl soudní spor s Národními listy ale prohrál.<ref name="NLŠviha"/> Historik [[Otto Urban]] aféru vnímá jako snahu [[Národní strana svobodomyslná|mladočeské strany]] (která stála za Národními listy) o diskreditaci radikálního politického odpůrce a konkurenta.<ref>''Česká společnost 1848-1918''. 551</ref> Dva roky po aféře se k případu vyjádřil i [[Tomáš Garrigue Masaryk]], který označil Švihovo obvinění za omyl. Argumentoval tím, že Šviha pouze dodával materiály pro následníka trůnu [[František Ferdinand d'Este|Františka Ferdinanda d´Este]], jenž ale výlohy platil z pokladny pražského policejního ředitelství, čímž se politik ocitl formálně na výplatní listině policie. Švihova aféra zanechala i trvalé stopy v českém jazyce. Odkazuje na ni podstatné jméno '''průšvih''', které se udrželo v neformální řeči, stejně jako sloveso '''prošvihnout'''.<ref name="Šviha2"/>

 

Šviha po skandálu opustil veřejný a politický život. Působil pak v soukromé sféře, nejprve u firmy Waldes, později ve Schmolkově patentním ústavu v Praze.<ref name="NLŠviha"/>