Demografický vývoj Uničova: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m Harold přesunul stránku Uničov - demografický vývoj na Demografický vývoj Uničova bez založení přesměrování: standard |
Úprava formulace týkající se SdP. značka: editace z Vizuálního editoru |
||
Řádek 8:
Češi a Němci se ve městě setkali bezprostředně po založení. Češi tvořili původní obyvatelstvo oblasti, Němci (včetně prvního uničovského fojta Theodoricha) přišli ze severu, zřejmě z Bruntálska, které bylo zcela německé. Také německá národnost fojtova je jevem symptomatickým, řízení města i hospodářství se stále více soustřeďovalo v rukou Němců - název města však byl i nadále dvojí. Poměrně brzy byl Uničov zatlačen do pozice provinciálního města.
Aby němečtí kolonisté nebyli osamoceni ve slovanském světě, zakládali v okolí Uničova další německé vesnice (Dětřichov, Renoty) a pronikali i do vesnic českých (Horní a Dolní Sukolom, Brníčko atd.) Jedinou vsí, která si zachovala český charakter, byly Střelice. Kolem Uničova se tedy vytvořil poměrně kompaktní německý ostrov. Pro svůj německý charakter se Uničov postavil zcela pochopitelně i proti husitství spolu s Olomoucí a Litovlí (město bylo husity posléze dobyto). Husitské války však zlomily sílu německého měšťanstva a Češi nabyli vrchu. Němci částečně utekli, částečně byli vyhnáni. Během několika let se ale situace znovu obrátila a Němci se do města vrátili. Roku 1458 se postavili proti volbě Jiřího z Poděbrad za českého krále. Po králově tažení na Moravu se však Uničov přidal na Jiříkovu stranu, aby posléze znovu stál proti němu atd. Český a německý živel spolu ostře soupeřily o moc ve městě. Situace se vyřešila roku 1469, kdy Jiří z Poděbrad ustanovil, aby mj. byl zkonfiskován majetek těch, kdo se postavili proti němu (tj. Němců), a zejména aby „''žádný Němec cizozemec v témž městě úředníkem duchovním ani světským nebyl, než za hosty aby držáni byli''“. Němci zde tedy mohli nadále žít i pracovat, ale na řízení města neměli mít žádný vliv. Město se stalo kališnickým a český živel (jako v jediném z královských měst) zde upevnil svoji pozici na více než dvě století. Význam Uničova však nadále klesal. Český charakter města dokazují i dochovaná jména měšťanů na listinách ze 16. století, osobu německého původu zde nenajdeme. Tento fakt jen posiloval národnostní napětí mezi českým Uničovem a německou Olomoucí či Mohelnicí.
V průběhu 17. století, v době kolem Bílé hory a v období následujícím, pak Uničov zvolna o své češství přicházel. Katolická církev posilovala své pozice, ve druhé polovině století již již byla zcela zřejmá převaha Němců. Přesto se česká správa ve městě udržela až do počátku 18. století. Na regermanizaci města měla svůj velký podíl i třicetiletá válka, v jejímž důsledku se město vylidnilo a začali se v něm objevovat Němci z horských oblastí Moravy a Slezska. Poslední česká listina pro Uničov byla vydána císařem Leopoldem I. roku 1702. Poněmčení bylo v podstatě dokončeno německými školami v době Marie Terezie. Národnostní poměry ve městě se stabilizovaly; podíl Čechů v Uničově na konci 18. století a v průběhu 19. století se odhaduje na 5-8%.
Řádek 30:
Roku 1930 proběhlo nové sčítání lidu. V podstatě se v něm zopakovaly výsledky z roku 1921. Uničov měl nyní 4 738 obyvatel, z toho 4 113 Němců a 628 Čechů. Počet Čechů se tedy nepatrně snížil, i když víme, že se do města určité množství Čechů přistěhovalo. Někteří z Čechů si tedy pravděpodobně své „češství“ „rozmysleli“. Na druhou stranu je třeba akceptovat fakt, že národnostní příslušnost ve smíšeném prostředí může být pro mnoho lidí záležitostí poněkud nejistou. Jistých změn doznala také struktura náboženská. Centrální pozici si i nadále udržela katolická církev se 4 516 věřícími. Další pokles zaznamenali uničovští židé, kterých nyní bylo již jen 29, evangelíků bylo 63, příslušníků československé církve 49, jinou víru vyznávalo 13 osob. Bez vyznání bylo v Uničově 68 obyvatel.
Situace ve městě byla klidná až do
Poválečný vývoj v Uničově se podstatně nelišil od vývoje v jiných pohraničních městech. Do města přibyli četní reemigranti a repatrianti. Byli to jednak obyvatelé vysídlení po okupaci roku 1938, jednak noví příchozí - vojáci zahraničních jednotek, političtí vězni, partyzáni apod. Významnou část repatriantů tvořili volyňští Češi (převážně z okresu Luck), kteří byli pravoslavného vyznání a přivedli s sebou do Uničova i pravoslavného kněze. Usadili se na opuštěných zemědělských usedlostech. Přesná čísla nejsou známa, jednalo se o několik rodin. K 31. prosinci 1945 žilo v Uničově 1 828 Čechů a 2 779 Němců. Tato čísla je nuto posuzovat s jistou rezervou; zdá se dokonce, že se počet Němců během prvních měsíců roku 1946 krátkodobě zvýšil - z Uničova jich totiž bylo odsunuto v pěti etapách od dubna do června1946 celkem 2 736, přičemž jich zde 213 zůstalo. Součet těchto cifer činí 2 949, což je o 170 osob více nežli počet Němců v Uničově k 31. prosinci 1945.
| |||