Agresivní motivace a násilí: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
Řádek 5:
Když se rozhlédneme kolem sebe, můžeme vidět agresivitu ve svém okolí docela často na denním pořádku. Jak se zmiňuje Erich Fromm ve své publikaci Anatomie lidské destruktivity, je agrese vrozený pud, kterého lze usměrnit, ale nelze mu zcela zamezit. [[Agresivita]] je rozlišena na obrannou, která slouží u člověka a u zvířete k zachování života, a ničivou touhu týrat a zabíjet, která je specificky lidská. Opírá se o nejdůležitější údaje z neurofyziologie, paleontologie, antropologie a zvířecí psychologie a objasňuje základní předpoklady lidské existence.<ref name="FROMM">FROMM, Erich a Alena VEČEŘOVÁ-PROCHÁZKOVÁ. Anatomie lidské destruktivity: a new approach to studying the effects of modern technologies on human behavior. Vyd. 1. Překlad Bedřich Placák. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 1997, 520 s. Psyché (Grada), 24. ISBN 80-710-6232-4.</ref>
[[Agrese]] může být zaměřena vůči jednotlivým osobám, vůči nějaké skupině obyvatel nebo vůči společnosti.<ref name=„SOS“>[http://www.sos-ub.cz/prevence/agrese.pdf], http://www.sos-ub.cz/prevence/agrese.pdf</ref>
Každopádně, na pojem agrese není jednoznačná definice, jelikož záleží na úhlu pohledu, z kterého lze agresi popsat. Nelze říct říci, že agrese je vyloženě negativní aspekt, protože v podstatě vede člověka v určité situaci k pudu sebezáchovy. Na druhé straně může vést ke zcela iracionálnímu chování.
| |||