Žofie Dorotea z Celle: Porovnání verzí

[[Soubor:SophiaSophie Dorothea ofPrinzessin Celle1von Ahlden.jpg|250px|thumb|Žofie Dorotea z Celle se svými dětmi]]

'''Žofie Dorota z Celle''', [[němčina|německy]] ''Prinzessin Sophie Dorothea von Braunschweig-Lüneburg-Celle'' ([[15. září]] [[1666]], [[Celle]] -– [[13. listopad|13. listopadu]] [[1726]], [[Ahlden]]) byla rodem brunšvicko-lüneburská princezna a sňatkem hannoverská kurfiřtka. nekorunovaná královna [[Království Velké Británie|Velké Británie]].

* '''[[Jiří II.|Jiří August]]''' ([[30. říjen|30. října]] [[1683]], zámek Herrenhausen, Hannover -– [[25. říjen|25. října]] [[1760]], [[Kensingtonský palác]], [[Londýn]]), jako následník svého otce pozdější král Velké Británie a hannoverský kurfiřt

Manželství, uzavřené jako dynastický svazek s cílem spojit majetky a panství rozdělené v předchozí generaci, nebylo šťastné. Manželé se - vyjma krátké počáteční doby - nesnášeli a tchyně (sama vnučka [[Anglie|anglického krále]] [[Jakub I. Stuart|Jakuba I. Stuarta]]) se chovala k Žofii odmítavě a pohrdala jí pro nízký původ její matky (vyjadřovala se o ní jako o [[bastard]]ovi a nazývala ji ''myším hovínkem v pepři (Mausdreck im Pepper)'' či ''hořkou pilulkou, pozlacenou 100 000 tolary''). Prostředí Žofiina domova na malém dvoře v Celle bylo diametrálně odlišné od hannoverského dvora, na jedné straně plného intrik a neřesti, na druhé straně však svázaného tuhou dvorskou [[etiketa|etiketou]] -– nedodržování etikety bylo Žofii často vytýkáno. Manželé měli mezi sebou časté a ostré vády a půtky. Vztahy mezi nimi zcela ochladly po narození jejich dvou dětí; Jiří se záhy vrátil ke své dlouholeté milence ''Melusine von der Schulenburg'', dvorní dámě své matky [[Žofie Hannoverská|Žofie Hannoverské]] (s níž udržoval ještě před svatbou vztah, jehož ukončení si dala Žofie Dorota jako podmínku svolení ke sňatku s ním; měl s ní nejméně tři nemanželské děti a později ji jmenoval vévodkyní [[Munster]] a [[Kendal]] v [[Irsko|Irsku]]); brzy začal svou ženu natolik zanedbávat a chovat se k ní tak přezíravě, až ho rodiče prosili o zachování diskrétnosti v kontaktech s milenkou - obávali se, že manželství jejich syna bude zrušeno a budou muset vrátit věno Žofie Doroty. Jiří na tyto prosby reagoval kladně a od té chvíle podváděl svou ženu méně okatě.

V této situaci jim Žofie Dorota jako na zavolanou sama dala do ruky zbraň. Začala si románek, a to se švédským hrabětem ''Philipem Christophem von Köningsmarck''. (Jeho průběh je doložen dochovanou obsáhlou korespondencí milenců.) Co se tolerovalo muži, nemohlo projít ženě: odhalení jejich vztahu vyvolalo na hannoverském dvoře skandál a hněv Jiřího. Königsmarck za nevyjasněných okolností zahynul (podle všech indicií -– důkazy neexistují, byly zničeny -– byl Königsmarck v červenci roku [[1694]] zavražděn a jeho tělo vhozeno do řeky; na jeho vraždě participovali čtyři Jiřího dvořané; jeden z nich za to měl dostat 150 000 [[tolar]]ů, tehdy roční plat vysoce postaveného ministra).

Žofie Dorotea nicméně nebyla obviněna z nevěry, ale ze ''"zlovolného„zlovolného opuštění manžela"manžela“''; protižaloba jí nebyla povolena, neboť Jiří Ludvík se obával, že by mohla ke svému ospravedlnění uvést jeho mnohonásobnou manželskou nevěru.