Vypařování: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
Verze 11154555 uživatele 109.80.249.108 (diskuse) zrušena |
Bez shrnutí editace |
||
Řádek 1:
'''Vypařování''' je skupenská přeměna, při které se [[kapalina]] mění na [[plyn]] pouze z povrchu (ne z celého [[objem]]u jako při [[var]]u). Kapalina při vypařování odebírá [[teplo]] z okolí.
Podle [[kinetická teorie látek|kinetické teorie]] se z kapaliny vypařují ty [[molekula|molekuly]], jejichž [[energie]] je dostatečná k překonání [[kohezní síla|kohezních sil]], a jejichž [[molekulový pohyb|pohyb]] směřuje k [[volný povrch|volnému povrchu]] kapaliny, takže projdou povrchovou vrstvou a opustí kapalinu. Kapalinu tedy opouštějí molekuly s největší energií. Pokud je těchto molekul větší množství, vede to ke snížení [[střední energie]] zbývajících molekul kapaliny. To se při [[adiabatický děj|adiabatickém]] vypařování projeví snížením [[teplota|teploty]] kapaliny. Při [[termodynamická rovnováha|rovnováze]] mezi [[pára|párou]] a kapalinou se pára nazývá [[
Množství tepla, které je při dané teplotě potřebné k přeměně jednoho kilogramu kapalné látky v [[plyn]]nou fázi, se nazývá [[skupenské teplo výparné|skupenské teplo výparné (vypařovací)]].
Řádek 8:
== Vypařování a var ==
Kapaliny se vypařují při každé teplotě. [[Rychlost]] vypařování je závislá na [[tenze par|tenze nasycených par]] a to tak, že s vyšší tenzí nasycených par se rychlost vypařování zvyšuje. Rychlost vypařování tedy roste s teplotou. Pokud tenze nasycených par nad kapalinou dosáhne takové hodnoty, která je rovna tlaku okolního prostředí, začnou se páry nad povrchem kapaliny rozpínat, čímž umožňují rychlejší tvoření nových par, neboť jim uvolňují prostor nad povrchem kapaliny. Takovéto intenzivní vypařování, které probíhá nejen na povrchu, ale také uvnitř kapaliny, se nazývá '''[[var]]'''. Jedná se skupenskou přeměnu, která za daného tlaku probíhá při [[konstanta|konstantní]] teplotě, tzv. [[teplota varu|teplotě (bodu) varu]]. Teplota varu je závislá na tlaku okolního prostředí. Rychlost této skupenské přeměny je závislá na množství [[teplo|tepla]] přiváděného do vařící se kapaliny.
== Vlastnosti ==
Řádek 22:
Na příkladu [[fázový diagram|diagramu]] <math>p-V</math> je vidět, že [[Fázový přechod|fázová přeměna]] kapaliny v páru je provázena změnou [[objem]]u. Objem kapaliny <math>V_1</math> před fázovou změnou (bod ''1'' na [[:Soubor:Fazovy diagram vyparovani.svg|obrázku]]) je tedy odlišný od objemu plynu <math>V_2</math> po fázové změně (bod ''2'' na [[:Soubor:Fazovy diagram vyparovani.svg|obrázku]]). Při vypařování se objem vždy zvětšuje, tzn. <math>V_2>V_1</math>. Při vypařování za stálého [[tlak]]u se [[teplota]] nemění. [[izobarický děj|Izobarické]] vypařování je tedy současně také [[izotermický děj|izotermické]].
Na [[:Soubor:Fazovy diagram vyparovani.svg|obrázku]] se čára ''a'' nazývá ''dolní mezní čára'', čára ''b'' je označována jako ''horní mezní čára''. Bod ''K'' se nazývá [[kritický bod]] a <math>p_k</math> je [[kritický tlak]]. Čára ''c'' označuje [[izotermický děj|izotermickou]] [[expanze|expanzi]] kapaliny, ''d'' vypařování kapaliny (děj [[izobarický děj|izobaricko]]-[[izotermický děj|izotermický]]), ''e'' je pak [[izotermický děj|izotermická]] [[expanze]] [[
Horní mezní čára je čarou nasycené páry, což představuje konec vypařování nebo naopak počátek [[Kapalnění|kondenzace]]. Dolní mezní čára je hranicí oblasti samostatné kapaliny, jde tedy o možný počátek vypařování nebo konec kondenzace. Mezi dolní a horní mezní čarou dochází k samotné fázové přeměně, během níž existuje současně kapalina i pára, tzn. jde o [[směs]] dvou [[fáze (termodynamika)|fází]]. Při postupu od bodu ''1'' k bodu ''2'' bude tato směs obsahovat stále více páry a méně kapaliny. Poměr [[hmotnost]]i páry ve směsi k celkové hmotnosti směsi se nazývá '''suchost'''.
| |||