Drahoňův Újezd: Porovnání verzí

Drahoňův Újezd leží na jihozápadním okraji [[Chráněná krajinná oblast Křivoklátsko|Chráněné krajiné oblasti Křivoklátsko]] ([[Biosférická rezervace|biosférické rezervace]] [[UNESCO]]) a na  severovýchodním okraji [[Přírodní park Radeč|Přírodního parku Radeč]], patří do [[Mikroregion Zbirožsko|mikroregionu Zbirožsko]]. [[Katastrální území]] obce se rozlohou 1399 [[Hektar|ha]] řadí k větším v rámci okresu. V jeho severovýchodní části je situována vlastní vesnice Drahoňův Újezd, rozložená na mírně svažitém návrší v nadmořské výšce přibližně 390 až 420 m. Pod vesnicí, v rozsáhlé chatové oblasti, se slévají potoky [[Sebečický potok|Sebečický]] (z něhož se napouští hasičská nádrž, využívaná jako koupaliště) a [[Koželužka]], který pramení pod horou ''[[Radeč (721 m)|Radeč]]'' (721 m) a východně od vesnice se vlévá do [[Zbirožský potok|Zbirožského potoka]] pod ''Matčinou horou'' (486 m). Nejbližší okolí vsi v okruhu několika set metrů zaujímají pole, dále však Drahoňův Újezd ze všech stran obklopují malebné lesní porosty ([[Smíšený les|smíšené]] s věkovou skladbou 80 až 100 let). Na jihozápadní straně se zalesněný katastr obce prostírá až do vzdálenosti 6 km, kde zahrnuje mj. vrch ''Bechlov'' (599 m) a samotu ''Koželužka''.

S územím obce sousedí na severu a východě město [[Zbiroh]] (z jeho přilehlých částí leží od Drahoňova Újezda severně [[Třebnuška]], východně [[Přísednice]], jihovýchodně vlastní Zbiroh, jižně [[Chotětín]]), dále na jihovýchodě obec sousedí s obcí [[Plískov]], na jihu s  obcemi [[Lhota pod Radčem]] a [[Přívětice]], na západě s obcemi [[Vejvanov]] a [[Sebečice]] (částmi Sebečice a [[Biskoupky (Sebečice)|Biskoupky]]), na  severozápadě pak s obcí [[Terešov]].

Dle Drahoně z rodu Chotětínů (měl týž [[erb]], jakého užil roku [[1266]] Zdislav, [[maršálek]] královského dvora), který zde vlastnil dvůr, nazýval se Újezd již ve [[14. století]] Drahoňovým ([[1369]] ''Drahonow Vgezd''). Drobných šlechtických statků však zde bylo více a drželi je roku [[1359]] Ota a Beneš z Chrástu a Jan Drahoň, který později byl [[Arcibiskupství pražské|arcibiskupským]] [[purkrabí]]m v [[Roudnice nad Labem|Roudnici]]. K dílu Drahoně náležel dvůr, čtvrtina podacího práva ke kostelu, [[poplužní dvůr]] i dvůr kmetcí a mlýn v Ječném a dvory v [[Plískov]]ě a v [[Cekov]]ě. Ve stejném období se zde připomíná i Ježek z Baštin a z Drahoňova Újezda. V roce [[1379]] byli držiteli zdejších dvorů Drahoň, Anežka, Oldřich z  Chrástu a Václav Drahoň z Ječného. K roku [[1406]] připomíná se zde Jan z Drahoňova Újezda a roku [[1410]] koupil jeden zdejší statek Vítek, nazývaný Krušic, přišlý z [[Chodouň|Chodouně]], který plat z úročníka odevzdal tamnímu kostelu. Postupně se zdejší usedlosti slučovaly ve dva celky, jejichž držiteli byli v roce [[1412]] Jindřich Drahoň a Petr, dědicové Lukášovi; v letech [[1426]] až [[1435]] vdova Anna a vladyka Drhan. Někdy v této době vznikly v Újezdě dvě tvrze, na každém statku jedna; neměly však dlouhého trvání.

Jedna z tvrzí stávala asi v místech nynější školy a pozůstatky zdí a sklepu dvorce byly odkryty na počátku [[20. století]]. Roku [[1466]] seděl na této tvrzi Jan Vlk z Miletic, jehož syn Burian prodal tvrz, dvůr, hlas podací Václavu z Lobkovic, jenž roku [[1531]] odkázal tento majetek <!-- zde: „svému strýci“; při úpravě archaického textu do moderní češtiny vynecháno, neboť nejasno zda slovo v tomto případě znamená strýc či právě naopak synovec --> Janu z Lobkovic. Ten dal v roce [[1549]] zděděné zboží zapsat do [[Zemské desky|zemských desk]] a spojil je se [[Zbiroh]]em. Od toho času se na &nbsp;tvrzi se nesidlilo a tvrz zanikla.

Druhá tvrz stávala na druhém konci vesnice při cestě do [[Chotětín]]a, v místech, kde se dochoval pomístní označení ''„ve dvoře“''. Tento statek byl větší a náležela k němu tvrz, část vsi, dvůr, podací právo ke kostelu, ves [[Plískov]], dědiny v Ječném, v [[Cekov]]ě, statek v &nbsp;[[Terešov]]ě, v [[Němčovice|Němčovicích]] a v [[Přísednice|Přísednici]], mlýn a mlýniště pod [[Plískov]]em. Majitelem byl Jan Vratislav z Mitrovic na Dobříši; nesídlil však zde. Po něm seděl zde asi roku [[1535]] jeho syn Jan, který zde [[obvěnění|obvěnil]] svou manželku a na tvrzi přebýval. Syn tohoto Jiřík, hejtman na Chlumci, prodal vše, co zde měl, i s příslušenstvím, roku [[1585]] Ladislavovi staršímu z Lobkovic, který to vše spojil se Zbirohem. Tvrz brzy zanikla a jen dvůr připadal až do konce [[19. století]] ke Zbirohu a posléze byl rozprodán. V roce [[1652]] není už o &nbsp;tvrzích v Drahoňově Újezdě ani zmínka; byly již zpustlé. Bývalá sýpka s klenutými místnostmi je pozůstatkem této někdejší tvrze.

Již v roce 1352 se připomíná újezdský kostel svatého Jakuba Většího jako [[farní kostel|farní]] a podrobovali se k němu roku [[1359]] Ota a Beneš z &nbsp;Chrástu s Teodorikem ze Soběšic, s Janem, řečeným Drahoněm z Újezda a bratry Drahoněm a Zdislavem z Chotětína. Roku [[1374]] dosazovali sem kněze bratři Zdislav z Chotětína a Albert z Drahoňova Újezda. V roce [[1412]] byla [[patronát|spolupatronkou]] Dorota, vdova po &nbsp;Michálkovi z Chotětína, jako [[poručník|poručnice]] nezletilých dědiců. V letech [[1426]] až [[1435]] byli vykonávali podací právo vdova Anna a &nbsp;vladyka Drhan. Z této poslední doby jsou známi faráři Jan ([[1407]]) a Nikolin ([[1423]]). [[Husitství|Husitské učení]] se zde příliš nešířilo a patronové kostela byli [[Římskokatolická církev|katolíci]]. Koncem [[16. století|16.]] a počátkem [[17. století]] byli v Újezdě kněží katoličtí, ale, jak bylo tehdy poměrně běžné, přidržovali se různých způsobů [[kališníci|kališnických]] či [[Protestantismus|protestantských]], z čehož vznikaly časté rozepře s patrony kostela, jimiž byli držitelé zbirožského panství. Takové rozepře a požitky ze dvorů v Újezdě a v [[Biskoupky (Sebečice)|Biskoupkách]] měl farář Machač, dosazený sem roku [[1609]]. Když po [[Bitva na Bílé hoře|bitvě na &nbsp;Bílé hoře]] nastal nedostatek kněží, přisluhovali zdejší faráři na okolních opuštěných farnostech. Z původního stavby zachoval se [[gotická architektura|gotický]] [[Kněžiště|presbytář]] a stará [[křtitelnice]], vytesaná z jediného kusu hrubozrnného [[pískovec|pískovce]]. Kostelní [[loď (architektura)|loď]] a věž pocházejí z roku [[1764]].

V roce 2001 čítala obec 72 domů a 144 obyvatel. Nachází se zde prodejna smíšeného zboží a hostinec. V katastru obce je situována chatová oblast (celkem asi 130 chat) a koupaliště. Aktivními organizacemi v obci jsou sbor dobrovolných hasičů a myslivecké sdružení, jejichž přičiněním byl vybudován areál, obsahující hřiště, hasičské cvičiště a certifikovanou střelnici s &nbsp;kompletním zázemím. Tato zařízení využívají i jiná sdružení z Plzeňského kraje.

se nachází v lese při zelené turistické značce cca 1,5 km od Plískova. Původně zde byla ves Rovensko, která zanikla v 16. století. Samotná tvrz byla chráněna vodním příkopem, valem a rybníkem. Nejstarším známým držitelem tvrze byl Mikuláš (Niklín) z Rovného, připomínaný roku 1367. Posledním známým majitelem pak byl Václav Gut z&nbsp;Dubňan v roce 1486. Koncem 15. století bylo zdejší panství připojeno k Libštejnu a tvrz zpustla.