Gabriela Mistralová: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
Addbot (diskuse | příspěvky)
m Bot: Odstranění 1 odkazů interwiki, které jsou nyní dostupné na Wikidatech (d:q80871)
mBez shrnutí editace
Řádek 6:
Gabriela Mistralová se narodila v městečku [[Vicuña]] v provincii [[Coquimbo]], ale mládí prožila ve vesnici Montegrande vysoko v [[Andy|Andách]], kde navštěvovala základní školu, ve které učila její sestra. Její otec, který byl také učitelem, opustil rodinu, když jí byly tři roky. Ve čtrnácti letech začala podporovat finančně svou matku, když přijala práci učitelského asistenta v přímořském městě [[Compania Baja]] poblíž [[La Serena|La Sereny]]. Své první texty publikovala od roku [[1905]] v novinách ''La Voz de Elqui'' a ''Diario Radical de Coquimbo'' a postupně začala stále více používat svůj literární pseudonym Gabriela Mistralová vytvořený podle jmen jejích dvou oblíbených [[básník]]ů – podle [[Itálie|Itala]] [[Gabriele d'Annunzio|Gabriela d'Annunzia]] a [[Francie|Francouze]] [[Frédéric Mistral|Frédérica Mistrala]]. Hloubka jejích básnických prací se prohloubila především poté, co její milenec, železniční zaměstnanec Romelio Ureta, spáchal kvůli zpronevěře roku [[1909]] sebevraždu. Roku [[1910]] ukončila Mistralová úspěšně své studium na učitelském ústavu v [[Santiago de Chile|Santiagu]] a roku [[1914]] vyhrála se svou prací ''Sonety smrti'' první cenu v národní literární soutěži ''Juegos Florales''.
V letech [[1906]]–[[1921]] působila Mistralová jako učitelka na různých školách ve městech [[La Serena]], [[Barrancas]], [[Traiguen]], [[Antofagasta]], [[Los Andes]], [[Punta Arenas]] a [[Temuco]]. V [[Temuco|Temucu]] vyučovala tehdy šestnáctiletého [[Pablo Neruda|Pabla Nerudu]], kterého seznámila s pracemi [[Evropa|evropských]] [[básník]]ů. Roku [[1921]] se stala ředitelkou prestižní středístřední školy pro dívky v [[Santiago de Chile|Santiagu]]. Toto jmenování ji přineslo celou řadu nepřátel, neboť v konkursu porazila výrazně politicky angažovaného kandidáta. Přijala proto roku [[1922]] nabídku [[Mexiko|mexického]] ministerstva školství provést v [[Mexiko|Mexiku]] reformu vzdělávacího systému. V tomto roce vydala v [[New York]]u svou první básnickou sbírku ''Sklíčenost'', která měla velký mezinárodní ohlas a která je mnohými považována za její vůbec nejvýznamnější dílo. V [[Mexiko|Mexiku]] strávila Mistralová dva roky. Poté absolvovala přednáškové turné, nejprve v [[Spojené státy americké|USA]] a poté v [[Evropa|Evropě]], kde roku [[1924]] vydala v [[Madrid]]u básnickou sbírku ''Něha''.
 
Následující rok se Mistralová vrátila do [[Latinská Amerika|Latinské Ameriky]] a procestovala [[Brazílie|Brazílii]], [[Uruguay]] a [[Argentina|Argentinu]]. Poté se vrátila do [[Evropa|Evropy]] a v letech [[1925]]-[[1934]] žila převážně ve [[Francie|Francii]] a [[Itálie|Itálii]]. V té době pracovala v kulturních výborech [[Společnost národů|Společnosti národů]], psala více než padesát novinových a časopiseckých článků ročně a přednášela španělskou literaturu na několika univerzitách (např. na [[Columbia University]] v [[New York]]u, [[Vassar College]]). Od roku [[1932]] působila v [[Chile|chilských]] diplomatických službách jako konzul v [[Evropa|Evropě]], [[Brazílie|Brazílii]] a v [[Spojené státy americké|USA]]. Roku [[1938]] vydala v [[Buenos Aires]] své druhé nejvýznamnější dílo, sbírku básní ''Pastva''. Zisk z prodeje věnovala Mistralová dětem, osiřelým za občanské války ve [[Španělsko|Španělsku]]. Roku [[1945]] jí byla jako prvnímu [[Latinská Amerika|latinskoamerickému]] [[spisovatel]]i udělena [[Nobelova cena za literaturu]] ''„za její lyrickou poezii inspirovanou mohutnou citovostí, která z jejího básnického jména učinila symbol idealistických aspirací celého latinskoamerického světa“'' (citace z odůvodnění Švédské akademie).