Petr Fiala: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
m byl zvolen
m →‎Profesní životopis: drobná oprava překlepů stylistiky
Řádek 48:
Katedru politologie vedl deset let, od roku 1998 na nově založené [[Fakulta sociálních studií Masarykovy univerzity|Fakultě sociálních studií]]. V roce 1996 se stal také ředitelem [[Mezinárodní politologický ústav Masarykovy univerzity|Mezinárodního politologického ústavu Masarykovy univerzity]], kde úzce spolupracoval s významnými osobnostmi československého exilu [[Mojmír Povolný|Mojmírem Povolným]] a [[Ivan Gaďourek|Ivanem Gaďourkem]], kteří stáli u jeho vzniku. Podílel se na založení prvního českého odborného politologického periodika – ''[[Politologický časopis|Politologického časopisu]]'' (1994). V roce 2002 byl jmenován vedoucím nově vzniklé Katedry mezinárodních vztahů a evropských studií a získal Jean Monnet Chair, v letech 2005–2011 byl vedoucím Institutu pro srovnávací politologický výzkum. V roce 2004 se stal děkanem Fakulty sociálních studií a v témže roce byl zvolen [[Seznam rektorů Masarykovy univerzity|rektorem Masarykovy univerzity]].
Rektorem Masarykovy univerzity byl dvě funkční období (2004–2011), univerzita v té době zaznamenala výrazný kvantitativní i kvalitativní vzestup, stala se významnou středoevropskou vzdělávací a výzkumnou institucí (45 tis. studentů, z toho více než 14 % zahraničních), nejžádanější českou vysokou školou z hlediska zájmu uchazečů, vytvořila celostátní systém na odhalování plagiátů apod. V tomto období Masarykova univerzita mj. postavila [[Kampus MU|nový kampus]] pro biomedicínské obory, který je jednou z největších staveb a jednorázových investic (220 mil. €) v oblasti vysokého školství ve střední a východní Evropě; v roce 2006 otevřela vlastní výzkumnou stanici v Antarktidě, koordinovala projekt [[CEITEC|Středoevropského technologického institutu (CEITEC)]] ve výši 5,3&nbsolmld mld. Kč z prostředků evropských strukturálních fondů, který byl zahájen v roce 2011.
 
Po skončení rektorského mandátu působil jako prorektor pro akademické záležitosti Masarykovy univerzity, od září 2011 byl hlavním vědeckým poradcem [[Petr Nečas|předsedy vlády České republiky]], 2. května 2012 byl jmenován [[Seznam ministrů školství, mládeže a tělovýchovy České republiky|ministrem školství]], mládeže a tělovýchovy ve [[Vláda Petra Nečase|vládě Petra Nečase]].
Řádek 59:
| datum vydání = 2013-08-20
| datum přístupu = 2013-08-30
}}</ref> a byl zvolen, kdyžse získalziskem devátýdevátého nejvyššínejvyššího početpočtu preferenčních hlasů (11 372) v celé zemi.<ref>{{Citace elektronického periodika
| autor = pem | autor2 = pet
| titul = Pořadí na kandidátce úspěch nezaručilo - kroužky znovu úřadovaly
Řádek 77:
}}</ref>
 
Na [[24. kongres Občanské demokratické strany|24. kongresu ODS]] v [[Olomouc]]i byl [[18. leden|18. ledna]] [[2014]] zvolen předsedou strany,. když zvítězilZvítězil již v prvním kole, v němž získal hlasy 437 delegátů a porazil tak [[Miroslava Němcová|Miroslavu Němcovou]] a [[Edvard Kožušník|Edvarda Kožušníka]].<ref>{{Citace elektronického periodika
| příjmení = Lang
| jméno = Václav
Řádek 93:
V osmdesátých letech se zapojil do nezávislých občanských aktivit, v letech 1984–1989 se účastnil tzv. podzemní univerzity, bytových seminářů zaměřených na politickou filozofii v Brně, byl zapojen do neoficiálních křesťanských aktivit především v okruhu tajně vysvěceného biskupa [[Stanislav Krátký|Stanislava Krátkého]]. S několika brněnskými studenty založil a v letech 1988–1989 vydával samizdatový vysokoškolský časopis ''Revue 88''.
 
Po listopadu 1989 pokračoval v publikačních a občanských aktivitách, působil jako redaktor a editor např. v časopisech ''Proglas, Revue Politika, Kontexty'' apod. V roce 1993 založil s přáteli občanské sdružení [[Centrum pro studium demokracie a kultury]] (CDK), think-tank, který se stal jednou z nejúspěšnějších neziskových vzdělávacích a kulturníkulturních organizací.
 
Dlouhodobě působí také v institucích a orgánech zabývajících se vysokým školstvím a výzkumem v ČR i v zahraničí. V letech 2005-20092005–2009 byl opakovaně zvolen místopředsedou, v letech 2009–2011 předsedou [[Česká konference rektorů|České konference rektorů]], na mezinárodní úrovni byl mj. členem Rady Evropské univerzitní asociace (2009-20112009–2011). Parlamentem byl v roce 2007 zvolen do Rady [[Ústav pro studium totalitních režimů|Ústavu pro studium totalitních režimů]], kde působil pět let, vládou ČR byl v roce 2002 jmenován členem [[Akreditační komise]] (do roku 2004), v roce 2008 se stal členem Rady pro výzkum, vývoj a inovace, jejímž je nyní místopředsedou. Je členem mnoha vědeckých a akademických rad veřejných i soukromých vysokých škol a výzkumných institucí v České republice i v zahraničí. Za svou vědeckou a akademickou činnost obdržel řadu ocenění, v roce 2011 byl vyznamenán Zlatou plaketou prezidenta republiky.
 
== Knihy (výběr) ==