Psycholingvistika: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
m Upravena struktura odkazů
mBez shrnutí editace
Řádek 1:
'''Psycholingvistika '''(občas také v anglické literatuře nazývaná i psychologie jazyka) je vědní obor, který se zabývá vztahem jazyka a vědomí (či restriktivněji myšlení)<ref>ČERMÁK František. ''Jazyk a jazykověda.'' Praha : Karolinum, 2007. ISBN 978-80-246-0154-0. (česky)</ref>{{rp|47}}. Je to do značné míry obor interdisciplinární (z názvu je jasný vliv [[psychologie]] a [[Lingvistika|lingvistiky]], patrný vliv i jiných oborů, jako například [[kognitivní věda]], [[sociologie]], [[neurologie]] a jiné). Studuje mentální aspekty jazyka. Mezi hlavní otázky psycholingvistiky patří rozumění a produkce řeči, rozvoj řeči u dětí, učení a používání cizího jazyka či mentální a neurobiologická reprezentace jazyka.
 
== Historie psycholingvistiky ==
Vznik psycholingvistiky jako samostatné disciplíny se datuje do roku 1951, kdy psychologové J. W. Gardener a J. B. Carroll zorganizovali na Cornellově univerzitě seminář, kterého se zúčastnili především psychologové a lingvisté. Hlavním tématem byly psychologické problémy osvojování cizích jazyků. Mnozí připisují vznik a zejména rozšíření psycholingvistiky i psychologovi C. E. Osgoodovi a lingvistovi T. Sebeokovi, kteří v roce 1954 vydali sborník prací týkajících se oboru.<ref name=":0">ČERNÝ, Jiří. Dějiny lingvistiky. Olomouc : Votobia, 1996, ISBN 80-85885-96-4. (česky)</ref>{{rp|351}}
 
Psycholingvistika je od svého počátku značně interdisciplinární obor. Obor se v 50. letech vyvinul na poznatcích ze tří hlavních oblastí: lingvistický základ oboru poskytla strukturální jazykověda, z psychologického hlediska obor ve svých počátcích čerpal zejména z [[Behaviorismus|behaviorismu]], který měl historicky v americké psychologii dominantní postavení a třetím zdrojem byla v té době nová vědní disciplína zabývající se způsoby přenosu a kódování informace - [[teorie informace]]. Celkově se dá vývoj psycholingvistiky rozdělit do čtyř hlavních etap<ref name=":0" />{{rp|351-3}}:
# V první etapě se psycholingvisti pod vlivem teorie informace věnovali zejména zkoumání kódování a dekódování. Jazyk zkoumali pomocí kvantitativních metod, statistiky a pravděpodobnostních modelů. Tato etapa byla dominantní v 50. Letechletech. V průběhu dekády se však význam dvou ze základních pilířů psycholingvistiky výrazně snížil a třetí - behaviorismus se ocitl v centru kritiky [[Noam Chomsky|Noama Chomskeho]].
# Druhá etapa vývoje psycholingvistiky, kterou lze zhruba datovat do období 60. let, byla velmi výrazně ovlivněna myšlenkami Noama Chomskeho. Ten přišel s myšlenkou vrozené jazykové schopnosti, která byla zcela v rozporu s tezí behavioristů. Podle nich je totiž jazyk plně formován prostředím a vzniká mechanismy jako například imitace. Chomsky také představil svůj model generativní gramatiky. Výzkum v oblasti se tedy logicky soustředil na ověření modelu, který Chomsky navrhl. Zkoumal se především způsob, jakým si děti osvojují jazyk.
# Podobně jako druhá etapa vznikla na kritice behaviorismu, třetí etapa zakládá na kritice Chomskyho. Tomu byla vytknutá přílišná fixace na gramatiku a nezohledňování kontextu či základních komunikačních funkcí jazyka. Vznikl nový obor lingvistiky, tzv. pragmalingvistika, která se věnovala především kontextu a pragmatickým okolnostem komunikace. Tato etapa trvá přibližne od 60. let.